... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

Listopad 2017

18.11.2017 RETYM NA HOLIČKÁCH

21. listopadu 2017 v 22:08 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
aneb

ZASE JSME NEJMENŠÍM TÝMEM LIGY




Šestnáctý ročník Ostravské volejbalové ligy, čili druhý rok existence Retymu ve druhé lize, nezačíná pro nás právě nejlépe.

V říjnovém startu na OVL postrádal Retym nahrávačky, a bralo se, kde to šlo. Hráči Retymu se museli před hrou vzájemně seznamovat a zvykat na tykání.
Ze základní sestavy nahrávaček se jedna účastnila plánované a dlouho ohlašované chlastačky, druhá neplánované a narychlo nahlášené rodinné akce, třetí hlídala volby (stejně to šlo do kytek; teda ty volby taky …).

Tentokrát jsme byly coby nahrávačky nastoupeny v základní sestavě a v plné polní, ale prořídla nám smečařská základna.

Ve Dvojce se nedá příliš figurovat bez -alespoň jednoho- bušiče v týmu; naše mnohaletá sehranost, kamarádská přítulnost a rodinná provázanost (a někdy i nadšení a bojovnost) nestačí proti dvoumetrovým mlátičkám (někdy i dvoumetrovým nahrávačkám) u soupeřů.

Tedy, náš největší bušič a také jediný zvedač výškového průměru týmu, Roman, si pro korunu nechal vrtat koleno (údajně mu to koleno museli operovat ze zdravotních důvodů), a už skoro měsíc simuluje pooperační slabost,
a druhý bušič, Jarda, nás tentokrát nechal na holičkách asi jen tak pro srandu králíkům,
takže to vypadá, že jsme bez pořádných (občasných) hřebů do debla, a zase na starém dobrém výškovém průměru 169 cm na hráče.

A dnes jsme disponovali po dlouhé době posilou - Otakar, náš manažer, velitel a výběrčí, se na nás přišel tentokrát nejen podívat, ale i si zahrát! A na to, že se asi tři roky neobtěžoval přijít na jediný volejbalový trénink, mu to šlo docela dobře.
Stejná forma jak za mlada.
😊


Aspoň že byl docela hezký den, na listopad...


A sraz skupiny B se málem vydařil na sekundu přesně, kdybychom nemuseli na Slávka čekat dobrých patnáct minut.
Ale my jsme nezaháleli.
Jana poodjela autem tak, aby to měl Slávek co nejdále od domu,
a Martin vytvořil vzadu v autě docela luxusní jídelní vůz.
Protřepl kouzelný ubrousek,
vysypal z batohu šest koblih (já sladké rohlíky), vytáhl kafe a dva hrnky (chyběly jen stříbrné lžičky a kleštičky na cukr),
a na Janiny námitky, že bude mít polité, zadrobené a marmeládou zalepené potahy, se jí Martin dotázal, jestli chce taky koblihu.
(kdyby pak tak neřezala zatáčky, nemusela by potom dávat auto do čistírny….)

Po našem příjezdu do Polanky následoval hned příjezd skupiny A (kapitán, vicekapitán, manager a nejmenší nahrávačka)*.
* (Jirka, Franta, Ota a Dáša)

Poté, co Otakar prohlásil, že jsme možná už tentokrát fakt věkově nejstarším (služebně možná taky) týmem v lize, jsme se raději hned vyfotili, ještě před vstupem do haly.
(viz foto v prologu)

Člověk nikdy neví.


Retym : Michálkovice

Tady chybělo k výhře tak málo, že by člověk brečel.
Chyběl fous, co fous, fousíneček, půl procenta nižší vlhkost vzduchu, prudké paralelní mrknutí dvou párů očí, náhlé otevření hlavních dveří, o setinu miligramu méně špíny na míči … , a mohli být Dobři Michálkovičtí Obři naši.

... prostě pech ...

První set jsme hned od začátku pojistili při Slávkově servisu náskokem asi 11:1.
Obři se nejprve hned nesebrali, lehce ztráceli prostor a hlavu.
"Takoví mrňouskové? Co si to dovolují?"
Celý set pak probíhal ve slušně nasazeném tempu v dohánění našeho náskoku. Na konci setu nám začali Obři silně funět na záda, ale stihli jsme se ubránit.
Hurá, 25:21.

Ve druhém setu jsme si už nezadělali na žádný náskok, ale dali jsme do hry srdce a veškeré nasazení. Hra byla vyrovnaná, a zde chyběl ten první fousek k našemu míči.
Těsněji to už nejde.
Škoda (nechci psát razantnější slova...), 23:25.

Třetí, rychlovka do patnácti.
Zase srdcový boj, zase herní vyrovnanost, už jsme měli zaděláno - dokonce nějaké tři čtyři mečboly ve finiši….
Ale nakonec...
Himllaudondonrvetrkrucajselementfixhaleluja!!! (...ani tady ne), 14:16.

A tady odporníci (není překlep) týmu nalézají v okamžitých poherních ananlýzach jádro atomu - ten nejdůležitější míč celého zápasu, to muší křidélko na váhách, ten osudný okamžik života, co nás strhnul do propadliště prohry,
bylo buď předpředposlední Frantovo podání, kdy míč zavadil o pásku sítě, chvíli na ní balancoval, než se rozhodl, že než jako prase k soupeřům raději čestně spadne k nám,
nebo předposlední míč, který spadl mezi mě a Frantu, jen jsme na sebe zlomek vteřiny překvapeně zírali, kdo si ho vezme, protože jsme si celkem často lezli do zelí, tak jsme teď dali prostor tomu druhému.
Nejblbější rozhodnutí dne.

No nic, viníci jsou každopádně označení, víme tedy, na čem jsme, a kdo nedostane po obědě moučník, ale aspoň jeden bod v kufru, jak my, filmaři, říkáme.

Retym : Zlatíčka

Takhle hezky psychicky nalomeni a po třísetovém boji s Obry i fyzicky vyšťaveni, jdeme hned na Zlatíčka. Ani se nemusíme nikam přesouvat, ani nemusíme ztrácet čas odpočíváním, hrajeme hned a tady.

Zjišťujeme, že nejen v Michálkovicích se rodí obři, i Zlatíčka mají někde nějakou dobře hnojenou líheň.
(inu, druhá liga…)

První set vypadá jako dobrá taktika - nejdříve je uspíme, jako že nic nehrajeme, a ve druhém je vykostíme.
První část plánu vychází, set dokonce prohráváme až
14:25.

Ale druhou, důležitější etapu plánu už nemůžeme dotáhnout do předpokládaného konce, přestože se nám nálada i bojovnost rapidně vrací.
Dokonce naši kluci blokují ta veliká Zlatíčka tak dobře, že když je neprobije jedno obzvlášť velké Zlatíčko, vyměňují ho soupeři za ještě větší Zlatíčko.
Když ani ještě větší Zlatíčko neprojde přes úžasnou retymskou zeď, hráč je vyměněn za ještě úplně větší Zlatíčko.
(Jana si pamatuje, že zeď stavěl Otakar, a že na další případnou výměnu na probíjení retymské zdi mezi množstvím Zlatíčkovských rezerv vyhlížela aspoň Shreka)
Raději už neriskujeme další výměny ještě větších Zlatíček, nevíme, kde mají soupeři výškový strop, proto naši kluci už nechají blokových provokací, a hrajeme dál.

Zase je to vyrovnané, máme na to, ale dnes si to štěstí chodí dokola a hledá jiné hovádko, kam sednout,
inu 22:25.

První chvíle odpočinku, galerka, kafe a čokoláda.


Bohužel, na poslední zápas nás opouští i Franta !!!
Doma mu rodina i s návštěvou stojí od rána u prostřeného stolu, s přípitkem v ruce čekaje na proslov hlavy rodiny, takže Franta fičí, musí ještě zaktivovat zbytek sil, domů pak prolézt záchodovým okénkem, u stolu se chopit číše a nezadýchaně předstírat, že byl celé dopoledne doma.
(to je blbost… nebo možná ne….známe Frantu)

Protože poslední zápas byl už jen hřebíčkem do rakvičky.


Retym : Rafani

Hratelný tým, co s nimi jinak míváme dobré vyhlídky, nás dneska roznesl na kopytech.
Naši unavení smečaři jen ve čtyřech kouscích bez nároku na výměnu;
hra bez šťávy a bez citronu.
Chybělo mi mnoho do spontánního nadšení, jen jsem tentokrát otáčela tabulku skóre, tabulka za chvíli přepadávala na jednu stranu.
9:25, 17:25 - jak je vidět, jeden set horší než druhý.


Chybějící smečaři, běžte do sebe, takhle opustit tým ….!

Chtěla jsem tady ani nedat z pochopitelných důvodů po dnešku tabulku umístění, ale koukám, ještě nejsme úplně poslední!



A ještě bych na závěr dodala slova našeho optimisty a stále nad věcí Slávka:
"Bod s Michalkami je cenný. Tři by sice byly lepší, ale co bychom neudělali pro dobré vztahy se soupeři.
Ale i tak ten zápas byl super.
Je třeba mít na paměti, že bodové žně jsou teprve před námi … "

Jitka, listopad 2017