... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

Říjen 2016

15.10.2016 START VE DVOJCE

23. října 2016 v 22:23 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

aneb SETKÁNÍ PO LÉTĚ

. Léto a válení se v horkém písku koncem září skončilo, a poté, co jsem nahnala na první kryté páteční tréninky pár netoužících po válení se v písku v podzimních mrazících, jsme se konečně sešli na polanském tanečním parketu.


. A v letošním 15. ročníku OVL se poprvé vyskytujeme v řadách startujících mezi druholigovou smetánkou!
Tak jsme byli zvědaví, jak velké rozdíly nás čekají proti Trojce; budou mít hráči rohy? Nebo třetí oko? Či o poznání delší pravou ruku? Nebo od levého ramena k pravému rameni deset minut rychlé chůze? Pocítíme ten stupeň blíž k volejbalovému nebi? Je na sedmém schodu fakt nejlíp vychlazené pivo?

. Ještě důležitá personální připomínka - náš loňský Velký Pepa opustil naši základní sestavu (dřív než dostal svůj Profil na Stránkách) a migroval na jih, ale než jsme se stačili se svým výškovým průměrem zase propadnout mezi trpaslíky ligy, nadraftovali jsme Velkého Romana G.
Roman G. s námi už od letošního jara trénuje na našem pátečním volejbale. Tam jsme ho ulovili tak, že když z volejbalu, který bývá před naším tréninkem, odcházeli hráči domů, jsme prostě zamkli hlavní vchod, a Roman jedíný uvízl. No a od té doby hraje s námi.

. A abych neopouštěla šablonu svého obvyklého zpravodajství, dodávám, že Šalamounská klika, vulgo Skupina Bé, opět přijíždí do polanské vrchoviny (sport.hala je na kopečku) ve složení Jana, Martin, já a Slávek. (Slávka píšu jako posledního úmyslně; museli jsme na něj docela dlouho čekat; omlouvá ho, že nemohl tušit, že Martin bude na svém stanovišti poprvé v životě včas, a tím pádem Sběrač Jana přijede v neuvěřitelně přesný čas).
. Dáša přijíždí na bílém Fešákovi. Asi je to kůň. Nebo peugeot. Jo, peugeot.

. Kompletní sobotní ligová sestava je zde, na fraktálním obrázku; Otakar a Roman N. chybí, a Franta se ovíňuje někde v nevinném sklípku.



. Ivo, náš týmový občasník, si nenechal ujít nástup Retymu ve Dvojce, a účastnil se dnes prvních dvou zápasů.
A nutno dodat, také dnes nejvíce zazářil. Kdyby se rozdávaly ceny, tak by za dnešní výkon jistě dostal nějakého volejbalového Oscara.
Maska

. Neviděla jsem ho při hře ani jako Ivoše, ani jako Veverku, ale jenom jako jednu velkou fotonovou šmouhu. Lítal u saka jako namydlený blesk a honil kdejakou naši zmršenou nahrávku, aby z ní tvrdě zaútočil a položil.

. S fotonovou Veverkou, docela dychtivým nástupem do hry a překvapivou absencí smečů u nepřítele jsme porazili naše první druholigové soupeře - Šneky ! Jen jsme stále pošilhávali po jednom obrovském zeleném Šnekovi (hráč Šneků v zeleném tričku), co seděl na střídačce, a předpokládali jsme, že ho už každou chvíli na nás soupeři vypustí. Zelený obr si tam v pohodě seděl, a stále ho Šneci nepovolávali do hry. Každým okamžikem v našich očích rostl, a už jsme si říkali, že je to rozhodně zabiják každým coulem, a každý den si dá k večeři jednoho hráče z třetí ligy. Naše obavy se nevyplnily, zabiják seděl až do konce našeho utkání se Šneky,

(Jestli on to nebyl nakonec Ludvík?!)
Hospoda Na mýtince

takže jsme vyvázli z první hry živí a dokonce se třemi body.
2:0 (25:20, 26:24)
.

. Zato tým Hrabová se s námi příliš nemazal. Ukázal, zač je toho ve druhé lize rameno. Jeden rychlý smeč (ať si Slovník spisovné češtiny sloví, co chce, pro mně je smeč rozhodně mužského rodu) za druhým. A v poli vše od nás vychytané. No, ale my jsme jim to taky nemuseli ulehčovat tím, že jsme hráli houby. První set horší než druhý.
0:2 (15:25, 21:25)

. Tak jsme první dva zápasy šli analyzovat a zajíst a zapít do naší oblíbené pizzerie u tělocvičny. Tam nemusíme řešit dresscode, a obslouží nás, hladové a žíznivé, otrenkované i propocené.
A navíc disponují výbornými pizzami. Obzvlášť doporučuji pizzu č. 10 s olivami.



(Jirka pochopil "desítku s olivami" po svém...)


. Obědový prostoj se nakonec protáhl asi na nekonečné tři hodiny; když jsme se navzájem vyháněli od stolu a poslední pizzové výseče, pane profesore, už je čas jít, netušili jsme, že se v tělocvičně patrně zastavil čas nebo se vyskytl nějaký podobný vesmírný časový paradox, protože jsme po vrhnutí se na palubky zjistili, že je pořád před námi ještě stejně dlouhý prostoj, jako ten, co jsme právě projedli a pročekali.

. No tak jsme si dali ještě na vyhlídce dobrou brazilskou kávu, a proti Rafanům jsme nastoupili v takovém příjemném nedělním knedlíkovém rozpoložení.

. Prvních dvou setů s Rafany jsem se účastnila nejdřív jako otáčečka tabule skóre, a pak jako aktivní lovec fotek a hlasitý fanda, takže jsem si pravidelně zamlžovala čočku, a možná právě proto nejsou fotky nějak zvlášť ostré...


. Ale taky na mně Jirka nachystal příšernou past - i tentokrát jsem se snažila ulovit do kufru nějaká zábavná videa ze hry, ale Jirka to na případné okupanty jeho drahé zrcadlovky vymyslel tak, že zařídil, aby se na displeji signalizovalo červeným punťou spuštěné video, když kamera nesnímá, a naopak - když displej ukáže, že ten snímek dosnímal, tak se kamera naopak spustí. No, takže nevím, kdo by byl zvědavý na třicetisekundové houpavé záběry na mé boty. Mlžit to jako záměr umělce-introverta? ... Hm, nevím...

. Hra s Rafany se vyvíjela celkem vyrovnaně, takže po prvních dvou setech před námi vyvstala nutnost třetího setu. Ale vypadalo to, že si Retym nějak prohospodařil své zásoby síly a nadšení na dnešní ligový den, takže skoro celý třetí set vypadal jako jasná záležitost Rafanů, a my jsme začali podléhat velmi silné rezignaci. Hlavně když skóre šlo do kytek, a na tabuli náskok Rafanů dospěl do stadia 12:7. To je na rezignaci celkem pochopitelné.
Ale trestuhodné; protože přišel na řadu s nenápadným podáním Roman, a za chvíli se rezignace začíná vytrácet, protože se najednou začínají nenápadně kumulovat bodíky na naší straně. Z rezignace se stává probuzení, z probuzení zájem, ze zájmu dychtivost, a když jsme (za Jardova řevu: "Dotáhneme na 14-14 a bude sranda!") body dotáhli do stavu 13:14, už jsme měli všichni růžové brýle.
Prdlačky, švagrová, nakonec ten jeden míč Rafani doklepli. Probrali jsme se příliš pozdě....
1:2 (25:22, 21:25, 13:15)




A jak by přidala Halina,
"v nejbídnější situaci
nepropadej rezignaci."


říjen 2016, Jitka

7.10.2016 PODZIM A KRYTÁ SEZONA JE TADY

11. října 2016 v 22:05 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

ZAČÁTEK TRÉNINKOVÉ SEZÓNY ZABLÝSKAL NA SLIBNÉ ČASY



... a něco probraných fotek