... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

16.4.2016 DO DVOJKY ! (2.DÍL)

23. dubna 2016 v 21:41 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

... POKRAČOVÁNÍ:

Kap. 3. Ligová enkláva Kalíšků - Koníci

A opět máme proti sobě starý dobrý rodinný podnik - Koníky.

Kmotr
Pod tlakem uvědomění si nesmírné důležitosti zápasu to byly dva sety plné napětí, nervů a hrabání si na dno.
Tedy aspoň co můžu mluvit za sebe.
Při prvním setu mi při jedné nahrávce proklouznul míč mezi prsty. A to byl přesně ten okamžik, kdy jsem potřebovala slyšet, jak Martin za mnou povzbudivě zachrčel: "Jó, tys to zas chtěla tahat, to máš z toho!"
Proto okamžitou následující nahrávku jsem zahodila natolik příšerně, že by to tentokrát nezachránil ani Franta, a po tomto druhém bodu, co jsem věnovala Koníkům, jsem se, jak poznamenala později Jana, začala před očima skládat k zemi jak list papíru. Samozřejmě obrazně.
Do vzpamatování mi ještě chybělo hodně; sice naše střídačka bouřila a povzbuzovala, ale když jsem se s prvním otočením našeho postavení dostala na podání, servis šel pochopitelně do háje - můj třetí čistý bod nepříteli.
O to hůř, že jsme v kufru neměli rezervu. Dáša se sice culila na střídačce, ale jinak dnes herně nefungovala.
Nezbylo mi nic než se zase narovnat

"... pak se zase narovnej !"
Jára Cimrman ležící, spící

a spravit si chuť - úspěšnou nahrávkou a bodováním.
No, a pak už to šlo.
Naštěstí to mé chvilkové pečení s nepřítelem nebylo v tomto setu rozhodující, dalo by se říct, jen plivnutí do moře.
První set - velkoryse - 25 : 15 .

Na orbu podání a zahazování smečů do autů v druhém setu, kdy rozhodoval i špatný pohled nebo změna rosného bodu před tělocvičnou, se tentokrát zaměřili naši smečaři.
Druhý set byl vyrovnaný a ještě hektičtější.
Na poli se bojovalo ze všech sil, střídačka povzbuzovala do posledního dechu. Dokonce jednu z hlavních fandících pozic na naší střídačce zaujal Ivan F., páteční sparingpartner a kamarád, a do povzbuzování dával celé své srdce.
Ivane, dík.
Zkažené podání v nejnevhodnějším okamžiku předvedl náš srdcař Jarda v natahované koncovce za stavu 25 : 24 v návalu praskajících nervů a elektrických výbojů i u dřevěných parket.
Ještě než si stačil omlátit vzteky hlavu o zem, v dalším nejžhavějším okamžiku boje


postavil blokovou hradbu největšímu mlátiči Koníků, a vítězný bod druhého setu nám spadl do náručí!
Těsné, ale naše ! 27 : 25 !!!

Splnili jsme podmínku, tři body s Koníky!
Máme druhé místo, a to nám už nikdo nevezme!



Kap. 4. Intermezzo - udílení cen I

Ačkoliv historický milník Retymu již nastal, tedy že jsme si zajistili druhé a postupové místo do druhé ligy, přesto nás ještě čekala hra s nejlepším týmem Třetí ligy. A ať zápas dopadne jakkoliv, pozice na levé straně beden vítězů nám už zůstává.

Paralelně s naším bojem s Koníky probíhal na sousedním hřišti poslední zápas o třetí místo.
Bronzový pohár byl hned po skončení hry předán Zlatíčkům, a my se těšili na to, že porazíme Mistra Třetí ligy.
Aspoň Jarda to tak plánoval....


Kap. 5. VK Bolatice jsou prostě nejlepší...

Čekal nás úplně poslední zápas sezony s úplně nejlepším týmem 3. ligy, Bolaticemi.
A mi úplně došlo palivo.
Byla jsem totálně bez cukru a bez energie; nějak jsem zapomněla na dotankování se fidorkou a dalším sladkým přídělem, kterým jsem měla napěchovanou tašku.

Karlík a továrna na čokoládu

Jen jsem si stačila v bufetu koupit fujtajxl colu light, která se nedala pít, protože normální colu s poctivou cukrovou náloží už vykoupili asi nějací jiní cukrzávisláci.
Tak jsem do posledního boje nastoupila bez energie a s jedním krokem do mrákot.
A s tímto energertickým potenciálem do bitvy, kdy chtěl Jarda porazit neporazitelné Bolatice ... nebo jim aspoň vzít set...
Nic z toho se nekonalo.

Sice jsme bojovali, jako kdyby šlo o život, dokonce jsme v prvním setu vedli 19 : 15 (!!!), jenže Bolatice, ač na první pohled úplně normální lidi, jsou ve skutečnosti volejbalová monstra, a tedy na svém zlatém postu právem.
Než jsme se nadáli, Bolatičané dotáhli a zakončili, a my už jsme do konce prvního setu zoufale vytřískali jen dva body.
21 : 25 .

Druhý set byl dramatický, ale mi se už všechno vzdalovalo v bezcukrové mlhovině nulové energie.
Vyrovnanost bodů se tentokrát nadějně táhla až do konce, ale Bolatice zase předvedli v koncovnce jistou ruku, bezchybný pohyb a sílu úderu.
23 : 25 .

Dáša na střídačce tentokrát nejen fandila, ale zmocnila se i Jirkova foťáku, a předvedla výkon hodný profesionálního sportovního fotoreportéra.
A pak už, bohužel, hračku z ruky nepustila, a tak se odkopal její smysl pro zlomyslnost. Místo aby kamarádku upozornila na zběsilý rozcuch na hlavě, jen na mně pohotově zařvala: "Nehýbej se", a v příštím okamžiku už mně oslnil blesk...

(Teda, nevidím v tom nic legračního, a už vůbec ne žádnou analogii s psychiatrem Jirkou z Arabely....)



Kap. 6. Intermezzo - udílení cen II

Tak jsme dnes dosáhli na stříbro, a rozhodčí (který nám dnes pravděpodobně fandil) rozdával ceny, měl z našeho úspěchu opravdu radost, a při předávání poháru a diplomu použil slova jako "konečně", "očekávaně" a také "už bylo načase, po takové době" ...


Po zakončení bojů, ceremoniálů a strhujícího focení, kdy bylo fotografů víc než hráčů,
jsme konečně opustili palubky polanské volejbalové haly....


Kap. 7. Temná paluba Lodi

...a zamířili na palubu výškovické (u "zábřežské" si nejsem jistá gramatikou) Lodi.

Byla to pro nás velká oběť; už jen vkročit do tohohle chrámu odvrácené tváře středoevropské civilizace... Cigaretový kouř, pro který nebylo vidět na krok před sebe, kdy jsme se museli držet jeden druhého za rameno, abychom se nepoztráceli, mne okamžitě začal štípat na patře a na jazyku, a když si oko našlo v dýmu skulinku, tak mohlo vidět například, že se tu rozlévají vína do skleniček s razítkama (rtěnek), jinak vše - ulepené, temné, nevábné.

Jeli jsme, celý Retym i náš kamarádský tým Koníků, do ulepeného zakouřeného pajzlu až na druhý konec Ostravy, daleko od svých rodinných krbů, jen pro to, aby Skupina Á, tedy RENČA, OTAKAR a FRANTA, kteří mají tuhle Loď natolik za humny, že sem můžou přeběhnout rovnou v papučích, nemuseli cestovat daleko. Neúčastnili se finálových bojů, tak ať to mají aspoň do hospody kousek. A kdo by nepřišel na rozlučkovou zapitnou s koncem sezony ovl se svými kamarády a spolubojovníky?

Nepřišel ani jeden.


Jediný Franta, který měl smrt na jazyku, temné kruhy pod očima a teplotu lehce přes 42°, si vytrhal hadičky infuze ze žil a připlazil se přímo z lůžka do hospody, až k našemu stolu, aby nám řekl, že nemůže přijít, protože je nemocný.
Hned se zas odplížil.
A taky nám donesl slíbenou výhru z Retymkapu.

Z donesené výhry hned Martin vyrobil lihovinový parníček a pouštěl ho v pravidelných intervalech kolovat po stole.


A abych tuhle Loď duchů jen nehaněla - objednala jsem si "Lodní stejk". Původně jsem šla s plánem "velká pizza do příšerně hladového žaludku", ale když jsem uviděla Velkého Kalicha, jak tiše (!) sedí a je myšlenkami i fyzicky zcela ponořen v překrásném jídle, neváhala jsem, a už jsem volala na servis, že chci to, co má tenhle pán.

A opravdu. Velký Kalich nepředstíral.
Stejk výborný, šťavnatý a velký jak kapota od cadillacu.
(nevěřili mi, že ho sním celý, cha! snědla bych ho i s tím cadillacem!)

Náš Pohár seděl s námi u stolu, a občas šel z ruky do ruky.
Každý jsme se s ním potřebovali co chvíli pomazlit a důvěrně pošpitat.

Martin zas povolil uzdu své kreativitě, a pomocí houstnoucí tmy, svého zakřiveného mobilu a Poháru vyráběl světelné efekty,

(tohle je tentokrát BEZ photoshopové úpravy!)

které přitahovaly dámské osazenstvo od nejbližších stolů.
Aby Martin věc uvedl na pravou míru, zvolal do tmy na chichotající se dámy: "To je MŮJ pohár !"
Když Jana nahodila, že to je NÁŠ pohár, tak Martin do svého hlaholu potichu přidal:
".... a jejich taky..."

A ještě něco o důvěře mého drahého k volejbalovým schopnostem Retymu:
Píšu z hospody SMS domů:
"Ahoj Jirko, zdravime Te, sedime v Lodi cely Retym a mame pohar ! J."
SMS Jirka - Jitce:
"Vam se podarilo ukrast vitezum pohar? Sikulky ! J."

Později v noci někteří už nepříčetní Retymané za dunivých zvuků, při kterých nám téměř odskákal stůl a kterým se tu říkalo nadneseně "hudba", se začali vytrácet na parket a podivně se tam vlnit.

A jelikož se už úplně do tmy ponořená paluba Lodi začala plnit divnými zjevy,
posvítili jsme, zaplatili

(Jirka je nejen výborný hráč, ale i prima světluška)



a zvedli jsme kotvy.




Pohár si odnáší domů - jako první putovní štace po Retymu - Martin.


Doufám, že ho bude mít doma na důstojném místě, bude se k němu chovat s úctou, vzhlížet k němu, a že se pokaždé (než Pohár vymění dalšího putovního uchovatele) nezapomene s námi podělit o zážitky s ním.
A taky slíbil, že ho podepíše.

A ještě oblíbená kapitola pro ty, co neumí číst:



PS.
Tak příští sezonu ve Dvojce?
Jitka, duben 2016



LÉTO A BEACH JE TADY!

12.6.2016











.
 


Komentáře

1 Šárka Šárka | 26. dubna 2016 v 12:05 | Reagovat

Nádhera Jituš, úžasný komentář, úžasná hra celého Retýmu během letošního ročníku OVL, moc  gratulujeme k umístění a postupu!! Budete nám dole chybět a hlavně ta motivace "nemusíme vyhrát,ale porazit Retým" :-), což se nám letos bohužel nepodařilo:-( .Hodně štěstí a radost ze hry přejeme! Kališko-Koníci

2 Martin Martin | Web | 4. května 2016 v 19:15 | Reagovat

Velká gratulace!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.