... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

16.4.2016 DO DVOJKY ! (1.DÍL)

21. dubna 2016 v 22:15 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

aneb

HISTORICKÁ HYSTERICKÁ CHVÍLE RETYMU

čili

JÍT ČI NEJÍT

A je to tady!
Jaro se v dubnu mění na léto a nastává další dubnový zázrak -
- RETYM SKONČIL NA DRUHÉM POSTUPOVÉM MÍSTĚ DO DRUHÉ LIGY !

(pak už se sváděl jen interní boj, zdali dokončit tehnhle ambiciozni projekt a překročit Rubikon do Druhé ligy; nahrávačky by rády, aby Retym zůstal ve třetí, naši nažhavení chlapíci se už vidí ve dvojce)

Na dnešek se všichni těšili tak příšerně, že mi na páteční trénink přišli z Retymu jen Martin a Jana. (celkovou osmičku doplnili KOLEGOVÉ z druhé ligy).

Slávek už možná totiž od pátku seděl v autě a túroval.

Jana, tentokrát taxikářka mimo službu, se po zničujícím pátečním tréninku sotva dovlekla k autu, a byla ráda, že dnes nemusí řídit.


Dnešní plánovaný startující Franta se k velkému překvapení všech nedostavil vůbec, skolily ho bacily.
A pozor, bacily jsou strašně zákeřní, vůbec nemají smysl pro čestný boj.
Franta byl tak onemocněn, že s ním nedorazil ani vítězný alkohol z Retymkapu, na který jsme se tak těšili.
(Na Frantu taky.)


Kap. 1. Zlatíčka, všude samá Zlatíčka !

Okamžitě po zahájení, průběhu a konci prvního zápasu finálového dne, kdy po naší téměř kontinuální sezónní sérií vítězství a kumulení bodů narazila koza na kámen, tedy na Zlatíčka, jsem si v hlavě sesumírovala název dnešní reportáže, a to příznačně:
"KDYŽ NEPROUDÍ ADRENALIN, AŽ SE ŠŇŮRA PŘETRHNE".
Retym, z minula povyrostlý o dvacet čísel na osobu, se sebevědomím Qinta jdoucího na žraloka,

Čelisti

se začal málem zaobírat myšlenkou vlastní neporazitelnosti, najednou praskl jak bublina na čerstvém povětří.

Ani nevím, jak se to přihodilo...

Asi na to mělo díl vlivu, že na onen první zápas jsme dorazili v tak zoufale poslední chvíli, že jsme se ani nestačili rozehrát. Ledva jsme natáhli dres (Martin měl dresové šortky snad na pyžamu) a přikorzovali na hřiště, už nás hnali do boje.

K tomu ještě zhoršil provozní podmínky fakt, že jsme se sešli jenom v šesti.
Na to se nechci vymlouvat, to je prostě fakt.

Kromě Frantova akutního odpadnutí přímo v den nám chyběli další bojovníci - kromě dlouhodobě volejbalově abstinující Renči se dali k pochodu marodů i Otakar s Dášou.
Ota dal přednost zádové seberehabilitaci natolik, že dnes nebyl pohybově použitelný, ale aspoň přijel na druhý zápas, aby posílil řady povzbuzovačů na naší straně lavičky. Už mu chyběla v ruce jen vlaječka.
(jak to, že Retym ještě po tolika letech nemá svou zástavu? ...co by se tak hodilo do naší případné vlajky? ... špunt od šampusu nebo docent Chocholoušek?)
Aspoň nám dovezl dalšího kandidáta na cenu "Marod Retymu v nejnevhodnějším okamžiku" - Dášu. Ta své skolení nemocí však už pár dní dopředu e-meldovala, tak aspoň zaujala -kromě střídačkového fanklubu- pozici rozlévačky šampusu před nejdůležitějším, druhým zápasem dne.

Zatímco Retymu bylo s bídou na základní sestavu, Zlatíček bylo opravdu, ale opravdu nepočítaně. Kam oko dohlédlo, všude svítivě zeleno. Zelená svítila na parketu a davy zelené lemovaly obě strany hřiště; spočteno našimi týmovými inženýry - asi patnáct Zlatíček v hrací pohotovosti, z toho neznámý počet v neodresovaném ohozu, a dalších asi stopadesát na tribuně.
Tedy, zatímco ostatní týmy se počítaly na kusy hráčů, Zlatíčka se počítala na hektary.
Navíc většinu arey Zlatíček trvořila velmi šikovná a dobře trénovaná mládež.

Ale co hlavně, rozdíl mezi naším nasazením, nadšením a energií z minulého ligového dne
a dnešním prvním zápasem byl tak propastný asi jako mezi křečkem v bubnu a atomovou elektrárnou.
Co se dalo v tomhle stavu čekat? - Porážka zdrcující.
15 : 25 , 17 : 25


Kap. 2. Tanec u tyče bez tyče

O největší rozptýlení po zlatíčkovském masakru se postaral Martin, když začal v bufetu předvádět něco mezi akrobatickou estrádou, hadí ženou, striptýzem bez tyče a slavností slunovratu.
S nepochopitelným vlněním těla a zalamováním končetin si svlékal spodní pyžamové trenýrky, aniž by si sundal vrchní vrstvu. Za euforického řvaní smíchy celého Retymu to chvíli vypadalo, že si Martin zlomí nohu, nebo že si ji od zákrční polohy již nevrátí na své místo.
Pozor, přátelé, nikdo si toho nevšiml, ale jediný Pepa se ukázal jako velký charakter a dobrý člověk (vždycky jsem to tušila) - zatímco všichni (jsme) hýkali smíchy, Pepa sice také, ale nenápadně přidržoval svou velkou ruku Martinovi za ramenem a nenápadně ho jistil.
Martin nicméně asi za půlhodiny zvítězil a spodními pyžamáči nakonec vítězoslavně zatočil nad hlavou, ale brzy si uvědomil, že přišel o spodní nosnou jednotku ve svém oděvním systému - veliké vrchní šortky, které na něm zůstaly, neměly na čem držet, a vesele sjížděly.

Tak jsem místo rozcvičování před druhým zápasem pomáhala Martinovi provlékat horolezeckou karabinou gumu na dresových maxitrenkách...

Naši týmoví prognostici a statistici po prvním herním debaklu se Zlatíčky vypočítali -s přihlédnutím k vývojům bitev ostatních medailově ohrožujících týmů- že na druhé místo nám stačí, když JENOM porazíme Koníky, a to 2 : 0.

Jenom...

Stačilo říct !


... POKRAČOVÁNÍ ...

Jitka, duben 2016





.

 


Komentáře

1 Dáša Hynčicová Dáša Hynčicová | 22. dubna 2016 v 7:35 | Reagovat

Všem moc moc gratuluji..!!!!! Jste úžasný tým RETYM...:-)

2 Dehan Dehan | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 9:18 | Reagovat

Thank you for the information

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.