... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

Duben 2016

16.4.2016 DO DVOJKY ! (2.DÍL)

23. dubna 2016 v 21:41 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

... POKRAČOVÁNÍ:

Kap. 3. Ligová enkláva Kalíšků - Koníci

A opět máme proti sobě starý dobrý rodinný podnik - Koníky.

Kmotr
Pod tlakem uvědomění si nesmírné důležitosti zápasu to byly dva sety plné napětí, nervů a hrabání si na dno.
Tedy aspoň co můžu mluvit za sebe.
Při prvním setu mi při jedné nahrávce proklouznul míč mezi prsty. A to byl přesně ten okamžik, kdy jsem potřebovala slyšet, jak Martin za mnou povzbudivě zachrčel: "Jó, tys to zas chtěla tahat, to máš z toho!"
Proto okamžitou následující nahrávku jsem zahodila natolik příšerně, že by to tentokrát nezachránil ani Franta, a po tomto druhém bodu, co jsem věnovala Koníkům, jsem se, jak poznamenala později Jana, začala před očima skládat k zemi jak list papíru. Samozřejmě obrazně.
Do vzpamatování mi ještě chybělo hodně; sice naše střídačka bouřila a povzbuzovala, ale když jsem se s prvním otočením našeho postavení dostala na podání, servis šel pochopitelně do háje - můj třetí čistý bod nepříteli.
O to hůř, že jsme v kufru neměli rezervu. Dáša se sice culila na střídačce, ale jinak dnes herně nefungovala.
Nezbylo mi nic než se zase narovnat

"... pak se zase narovnej !"
Jára Cimrman ležící, spící

a spravit si chuť - úspěšnou nahrávkou a bodováním.
No, a pak už to šlo.
Naštěstí to mé chvilkové pečení s nepřítelem nebylo v tomto setu rozhodující, dalo by se říct, jen plivnutí do moře.
První set - velkoryse - 25 : 15 .

Na orbu podání a zahazování smečů do autů v druhém setu, kdy rozhodoval i špatný pohled nebo změna rosného bodu před tělocvičnou, se tentokrát zaměřili naši smečaři.
Druhý set byl vyrovnaný a ještě hektičtější.
Na poli se bojovalo ze všech sil, střídačka povzbuzovala do posledního dechu. Dokonce jednu z hlavních fandících pozic na naší střídačce zaujal Ivan F., páteční sparingpartner a kamarád, a do povzbuzování dával celé své srdce.
Ivane, dík.
Zkažené podání v nejnevhodnějším okamžiku předvedl náš srdcař Jarda v natahované koncovce za stavu 25 : 24 v návalu praskajících nervů a elektrických výbojů i u dřevěných parket.
Ještě než si stačil omlátit vzteky hlavu o zem, v dalším nejžhavějším okamžiku boje


postavil blokovou hradbu největšímu mlátiči Koníků, a vítězný bod druhého setu nám spadl do náručí!
Těsné, ale naše ! 27 : 25 !!!

Splnili jsme podmínku, tři body s Koníky!
Máme druhé místo, a to nám už nikdo nevezme!



Kap. 4. Intermezzo - udílení cen I

Ačkoliv historický milník Retymu již nastal, tedy že jsme si zajistili druhé a postupové místo do druhé ligy, přesto nás ještě čekala hra s nejlepším týmem Třetí ligy. A ať zápas dopadne jakkoliv, pozice na levé straně beden vítězů nám už zůstává.

Paralelně s naším bojem s Koníky probíhal na sousedním hřišti poslední zápas o třetí místo.
Bronzový pohár byl hned po skončení hry předán Zlatíčkům, a my se těšili na to, že porazíme Mistra Třetí ligy.
Aspoň Jarda to tak plánoval....


Kap. 5. VK Bolatice jsou prostě nejlepší...

Čekal nás úplně poslední zápas sezony s úplně nejlepším týmem 3. ligy, Bolaticemi.
A mi úplně došlo palivo.
Byla jsem totálně bez cukru a bez energie; nějak jsem zapomněla na dotankování se fidorkou a dalším sladkým přídělem, kterým jsem měla napěchovanou tašku.

Karlík a továrna na čokoládu

Jen jsem si stačila v bufetu koupit fujtajxl colu light, která se nedala pít, protože normální colu s poctivou cukrovou náloží už vykoupili asi nějací jiní cukrzávisláci.
Tak jsem do posledního boje nastoupila bez energie a s jedním krokem do mrákot.
A s tímto energertickým potenciálem do bitvy, kdy chtěl Jarda porazit neporazitelné Bolatice ... nebo jim aspoň vzít set...
Nic z toho se nekonalo.

Sice jsme bojovali, jako kdyby šlo o život, dokonce jsme v prvním setu vedli 19 : 15 (!!!), jenže Bolatice, ač na první pohled úplně normální lidi, jsou ve skutečnosti volejbalová monstra, a tedy na svém zlatém postu právem.
Než jsme se nadáli, Bolatičané dotáhli a zakončili, a my už jsme do konce prvního setu zoufale vytřískali jen dva body.
21 : 25 .

Druhý set byl dramatický, ale mi se už všechno vzdalovalo v bezcukrové mlhovině nulové energie.
Vyrovnanost bodů se tentokrát nadějně táhla až do konce, ale Bolatice zase předvedli v koncovnce jistou ruku, bezchybný pohyb a sílu úderu.
23 : 25 .

Dáša na střídačce tentokrát nejen fandila, ale zmocnila se i Jirkova foťáku, a předvedla výkon hodný profesionálního sportovního fotoreportéra.
A pak už, bohužel, hračku z ruky nepustila, a tak se odkopal její smysl pro zlomyslnost. Místo aby kamarádku upozornila na zběsilý rozcuch na hlavě, jen na mně pohotově zařvala: "Nehýbej se", a v příštím okamžiku už mně oslnil blesk...

(Teda, nevidím v tom nic legračního, a už vůbec ne žádnou analogii s psychiatrem Jirkou z Arabely....)



Kap. 6. Intermezzo - udílení cen II

Tak jsme dnes dosáhli na stříbro, a rozhodčí (který nám dnes pravděpodobně fandil) rozdával ceny, měl z našeho úspěchu opravdu radost, a při předávání poháru a diplomu použil slova jako "konečně", "očekávaně" a také "už bylo načase, po takové době" ...


Po zakončení bojů, ceremoniálů a strhujícího focení, kdy bylo fotografů víc než hráčů,
jsme konečně opustili palubky polanské volejbalové haly....


Kap. 7. Temná paluba Lodi

...a zamířili na palubu výškovické (u "zábřežské" si nejsem jistá gramatikou) Lodi.

Byla to pro nás velká oběť; už jen vkročit do tohohle chrámu odvrácené tváře středoevropské civilizace... Cigaretový kouř, pro který nebylo vidět na krok před sebe, kdy jsme se museli držet jeden druhého za rameno, abychom se nepoztráceli, mne okamžitě začal štípat na patře a na jazyku, a když si oko našlo v dýmu skulinku, tak mohlo vidět například, že se tu rozlévají vína do skleniček s razítkama (rtěnek), jinak vše - ulepené, temné, nevábné.

Jeli jsme, celý Retym i náš kamarádský tým Koníků, do ulepeného zakouřeného pajzlu až na druhý konec Ostravy, daleko od svých rodinných krbů, jen pro to, aby Skupina Á, tedy RENČA, OTAKAR a FRANTA, kteří mají tuhle Loď natolik za humny, že sem můžou přeběhnout rovnou v papučích, nemuseli cestovat daleko. Neúčastnili se finálových bojů, tak ať to mají aspoň do hospody kousek. A kdo by nepřišel na rozlučkovou zapitnou s koncem sezony ovl se svými kamarády a spolubojovníky?

Nepřišel ani jeden.


Jediný Franta, který měl smrt na jazyku, temné kruhy pod očima a teplotu lehce přes 42°, si vytrhal hadičky infuze ze žil a připlazil se přímo z lůžka do hospody, až k našemu stolu, aby nám řekl, že nemůže přijít, protože je nemocný.
Hned se zas odplížil.
A taky nám donesl slíbenou výhru z Retymkapu.

Z donesené výhry hned Martin vyrobil lihovinový parníček a pouštěl ho v pravidelných intervalech kolovat po stole.


A abych tuhle Loď duchů jen nehaněla - objednala jsem si "Lodní stejk". Původně jsem šla s plánem "velká pizza do příšerně hladového žaludku", ale když jsem uviděla Velkého Kalicha, jak tiše (!) sedí a je myšlenkami i fyzicky zcela ponořen v překrásném jídle, neváhala jsem, a už jsem volala na servis, že chci to, co má tenhle pán.

A opravdu. Velký Kalich nepředstíral.
Stejk výborný, šťavnatý a velký jak kapota od cadillacu.
(nevěřili mi, že ho sním celý, cha! snědla bych ho i s tím cadillacem!)

Náš Pohár seděl s námi u stolu, a občas šel z ruky do ruky.
Každý jsme se s ním potřebovali co chvíli pomazlit a důvěrně pošpitat.

Martin zas povolil uzdu své kreativitě, a pomocí houstnoucí tmy, svého zakřiveného mobilu a Poháru vyráběl světelné efekty,

(tohle je tentokrát BEZ photoshopové úpravy!)

které přitahovaly dámské osazenstvo od nejbližších stolů.
Aby Martin věc uvedl na pravou míru, zvolal do tmy na chichotající se dámy: "To je MŮJ pohár !"
Když Jana nahodila, že to je NÁŠ pohár, tak Martin do svého hlaholu potichu přidal:
".... a jejich taky..."

A ještě něco o důvěře mého drahého k volejbalovým schopnostem Retymu:
Píšu z hospody SMS domů:
"Ahoj Jirko, zdravime Te, sedime v Lodi cely Retym a mame pohar ! J."
SMS Jirka - Jitce:
"Vam se podarilo ukrast vitezum pohar? Sikulky ! J."

Později v noci někteří už nepříčetní Retymané za dunivých zvuků, při kterých nám téměř odskákal stůl a kterým se tu říkalo nadneseně "hudba", se začali vytrácet na parket a podivně se tam vlnit.

A jelikož se už úplně do tmy ponořená paluba Lodi začala plnit divnými zjevy,
posvítili jsme, zaplatili

(Jirka je nejen výborný hráč, ale i prima světluška)



a zvedli jsme kotvy.




Pohár si odnáší domů - jako první putovní štace po Retymu - Martin.


Doufám, že ho bude mít doma na důstojném místě, bude se k němu chovat s úctou, vzhlížet k němu, a že se pokaždé (než Pohár vymění dalšího putovního uchovatele) nezapomene s námi podělit o zážitky s ním.
A taky slíbil, že ho podepíše.

A ještě oblíbená kapitola pro ty, co neumí číst:



PS.
Tak příští sezonu ve Dvojce?
Jitka, duben 2016



LÉTO A BEACH JE TADY!

12.6.2016











.

16.4.2016 DO DVOJKY ! (1.DÍL)

21. dubna 2016 v 22:15 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

aneb

HISTORICKÁ HYSTERICKÁ CHVÍLE RETYMU

čili

JÍT ČI NEJÍT

A je to tady!
Jaro se v dubnu mění na léto a nastává další dubnový zázrak -
- RETYM SKONČIL NA DRUHÉM POSTUPOVÉM MÍSTĚ DO DRUHÉ LIGY !

(pak už se sváděl jen interní boj, zdali dokončit tehnhle ambiciozni projekt a překročit Rubikon do Druhé ligy; nahrávačky by rády, aby Retym zůstal ve třetí, naši nažhavení chlapíci se už vidí ve dvojce)

Na dnešek se všichni těšili tak příšerně, že mi na páteční trénink přišli z Retymu jen Martin a Jana. (celkovou osmičku doplnili KOLEGOVÉ z druhé ligy).

Slávek už možná totiž od pátku seděl v autě a túroval.

Jana, tentokrát taxikářka mimo službu, se po zničujícím pátečním tréninku sotva dovlekla k autu, a byla ráda, že dnes nemusí řídit.


Dnešní plánovaný startující Franta se k velkému překvapení všech nedostavil vůbec, skolily ho bacily.
A pozor, bacily jsou strašně zákeřní, vůbec nemají smysl pro čestný boj.
Franta byl tak onemocněn, že s ním nedorazil ani vítězný alkohol z Retymkapu, na který jsme se tak těšili.
(Na Frantu taky.)


Kap. 1. Zlatíčka, všude samá Zlatíčka !

Okamžitě po zahájení, průběhu a konci prvního zápasu finálového dne, kdy po naší téměř kontinuální sezónní sérií vítězství a kumulení bodů narazila koza na kámen, tedy na Zlatíčka, jsem si v hlavě sesumírovala název dnešní reportáže, a to příznačně:
"KDYŽ NEPROUDÍ ADRENALIN, AŽ SE ŠŇŮRA PŘETRHNE".
Retym, z minula povyrostlý o dvacet čísel na osobu, se sebevědomím Qinta jdoucího na žraloka,

Čelisti

se začal málem zaobírat myšlenkou vlastní neporazitelnosti, najednou praskl jak bublina na čerstvém povětří.

Ani nevím, jak se to přihodilo...

Asi na to mělo díl vlivu, že na onen první zápas jsme dorazili v tak zoufale poslední chvíli, že jsme se ani nestačili rozehrát. Ledva jsme natáhli dres (Martin měl dresové šortky snad na pyžamu) a přikorzovali na hřiště, už nás hnali do boje.

K tomu ještě zhoršil provozní podmínky fakt, že jsme se sešli jenom v šesti.
Na to se nechci vymlouvat, to je prostě fakt.

Kromě Frantova akutního odpadnutí přímo v den nám chyběli další bojovníci - kromě dlouhodobě volejbalově abstinující Renči se dali k pochodu marodů i Otakar s Dášou.
Ota dal přednost zádové seberehabilitaci natolik, že dnes nebyl pohybově použitelný, ale aspoň přijel na druhý zápas, aby posílil řady povzbuzovačů na naší straně lavičky. Už mu chyběla v ruce jen vlaječka.
(jak to, že Retym ještě po tolika letech nemá svou zástavu? ...co by se tak hodilo do naší případné vlajky? ... špunt od šampusu nebo docent Chocholoušek?)
Aspoň nám dovezl dalšího kandidáta na cenu "Marod Retymu v nejnevhodnějším okamžiku" - Dášu. Ta své skolení nemocí však už pár dní dopředu e-meldovala, tak aspoň zaujala -kromě střídačkového fanklubu- pozici rozlévačky šampusu před nejdůležitějším, druhým zápasem dne.

Zatímco Retymu bylo s bídou na základní sestavu, Zlatíček bylo opravdu, ale opravdu nepočítaně. Kam oko dohlédlo, všude svítivě zeleno. Zelená svítila na parketu a davy zelené lemovaly obě strany hřiště; spočteno našimi týmovými inženýry - asi patnáct Zlatíček v hrací pohotovosti, z toho neznámý počet v neodresovaném ohozu, a dalších asi stopadesát na tribuně.
Tedy, zatímco ostatní týmy se počítaly na kusy hráčů, Zlatíčka se počítala na hektary.
Navíc většinu arey Zlatíček trvořila velmi šikovná a dobře trénovaná mládež.

Ale co hlavně, rozdíl mezi naším nasazením, nadšením a energií z minulého ligového dne
a dnešním prvním zápasem byl tak propastný asi jako mezi křečkem v bubnu a atomovou elektrárnou.
Co se dalo v tomhle stavu čekat? - Porážka zdrcující.
15 : 25 , 17 : 25


Kap. 2. Tanec u tyče bez tyče

O největší rozptýlení po zlatíčkovském masakru se postaral Martin, když začal v bufetu předvádět něco mezi akrobatickou estrádou, hadí ženou, striptýzem bez tyče a slavností slunovratu.
S nepochopitelným vlněním těla a zalamováním končetin si svlékal spodní pyžamové trenýrky, aniž by si sundal vrchní vrstvu. Za euforického řvaní smíchy celého Retymu to chvíli vypadalo, že si Martin zlomí nohu, nebo že si ji od zákrční polohy již nevrátí na své místo.
Pozor, přátelé, nikdo si toho nevšiml, ale jediný Pepa se ukázal jako velký charakter a dobrý člověk (vždycky jsem to tušila) - zatímco všichni (jsme) hýkali smíchy, Pepa sice také, ale nenápadně přidržoval svou velkou ruku Martinovi za ramenem a nenápadně ho jistil.
Martin nicméně asi za půlhodiny zvítězil a spodními pyžamáči nakonec vítězoslavně zatočil nad hlavou, ale brzy si uvědomil, že přišel o spodní nosnou jednotku ve svém oděvním systému - veliké vrchní šortky, které na něm zůstaly, neměly na čem držet, a vesele sjížděly.

Tak jsem místo rozcvičování před druhým zápasem pomáhala Martinovi provlékat horolezeckou karabinou gumu na dresových maxitrenkách...

Naši týmoví prognostici a statistici po prvním herním debaklu se Zlatíčky vypočítali -s přihlédnutím k vývojům bitev ostatních medailově ohrožujících týmů- že na druhé místo nám stačí, když JENOM porazíme Koníky, a to 2 : 0.

Jenom...

Stačilo říct !


... POKRAČOVÁNÍ ...

Jitka, duben 2016





.


2.4.2016 ČTVRTÝ RETYMKAP

7. dubna 2016 v 22:22 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

aneb

JEDNA MALÁ FOTOREPORTÁŽ

Je to tady!
Tak k nám konečně vtrhlo po jedné zimě jaro, a s ním po dvou letech i náš Retymkap.



Ráda bych napsala též náš "pravidelný" Retymkap, ale moc jsem se nebyla schopna dopídit k nějakému systému pravidelnosti, který by spočíval ve výskytu čtyř Retymkapů v letech 2010-2011-2014-2016. Možná z více četnosti pak někdy v budoucnu vytvořím něco jako hydrologickou řadu, a z té se jistě vyloupne nějaká zjevná pravidelnost opakování.

Tentokrát jsme se vzdali výhody domácího prostředí Gurtjevky, a na skvělý nápad naší Malé Dáši jsme Čtvrtý RETYMKAP zakotvili do Vratimova, kde má tělocvična i zázemí trochu víc prostoru, a hlavně v zázemí restauraci nejen s živým pivem, ale i s živým servisem.
"Výstižným vyjádřením tradic města je jeho znak, na kterém je zobrazeno rádlo, představující nejstarší tradici - zemědělskou výrobu, dále ozubené kolo a role papíru, symbolizující historii výroby celulózy, papíru a hutní výrobu." Myslím, že brzy přibude volejbalový míč.


A Vratimov navíc není daleko, a dokonce hned na první pokus a bez bloudění kolem Prostějova nebo Frýdku ho naše skalní taxikářka skupiny Bé, Jana,

Esmeralda Villalobos (Pulp Fiction)

našla, za což jí z celého srdce děkujeme. Jitka, Slávek, Martin.

Jana nejen že umí řídit auto, ale je také talentovaná organizátorka, a spolu s Otakarem, který je řečník od Boha, dnešní velký podnik zařídili, řídili a provázeli.


Díky nepočítaně fotek a širokému spektru Martinových uměleckých zálib od honu na lišku až po filmovou kameru (kdy nás čeká na konci článku malé překvapení), nemusím k dnešnímu článku tlačit tolik textu.

Co se týče osob a obaszení týmů, nějakou náhodou bylo nás, Retymanů jak malých myší, proto jsme šli do duální formace, a založili jsme dva domácí týmy.
Ani tedy ani ne tak proto, abychom měli větší šance při obsazování medailových pozic... , ale rozhodně jsme hodlali uplácat jeden tým Drtivý, z nás nejlepších, a druhý Odpad. Jenže jsme zjistili, že z nás nejlepší jsme všichni, a proto jsme obsazení obou týmů spravedlivě losovali.


Tak pro úplnost:
"Retym 1" ve složení Jirka O., Jarda, Otakar, Slávek, Jana, Dáša a Růžová paní (jméno mi vypadlo...)
a "Retym A" v sestavě Franta, Martin, Roman, Petra, Jitka a tu čest bojovat v Áčku jako šestý, chybějící hráč (pův.Honza Ř.), jsme udělili postupně Jirkovi H., Jirkovi O. a Jardovi.


Mimochodem, asi největší četnost pří o čáry, saka, přešlapy, přesahy míčů a hráčů, bodyčky, dotyky sítě, nebezpečné hry vyskokou holí a pod. ze všech utkání se vyskytovala v našem, bratrovražedném souboji obou Retymů.


Narozdíl od přemnoženého Retymu se dostavil tým "Šelmy" v poměrně prořídlém množství, proto byl v průběhu celého turnaje doplňován dvojkou náhradních dílů.
Podle herního protokolu musí být prodejné duše (tedy náhradníky vyplněné díry po chybějících kmenových hráčích) na fotce vždy postaveny k objektivu zadní bradou.




Např. takový Kalíšků David (označen křížkem) byl nejčastěji nasazovaná záplata - ať jsme bojovali proti komukoliv, vždycky hrál v týmu proti nám.




Také "Blutym" prořídl okamžitě během svého prvního zápasu, kdy Libor hned při první hře při lítém boji na saku doskočil protivníkovi na nohu a vymknul si kotník,
a tímto veselým gagem obšťastnil první řady divaček, které po sledování ohnutí Liborova kotníku do nepřirozeného úhlu v přímém přenosu nepokrytě zvracely.
Poté, co si Libor pak sám nahodil kotník do původní polohy za doprovodu příslušného zvuku, vrhly i druhé řady.

Smutný/veselý hrdina dne - Libor- velký bojovník Blutymu.
Šestý (s vzadu plížícím se Romanem sedmý) zprava.


K dispozici s vratimovskou tělocvičnou kromě sítě, antének a hospody bylo i nezvyklé počítadlo skóre - takové na Gurtjevce nemáme (tam nemáme žádné) - někteří se mu dokonce posmívali;


připomínalo mi, nevím proč, že má něco společného s jatkami nebo něco takového.
Ale těžká železná kolečka s čísly na háku se aspoň netrhají pří otáčení jako polanské otáčečky skóre (zvané "trhací kalendář") na ovl.

Vratimovským chyběl v eráru jenom foťák, museli jsme použít své vlastní vybavení. Jirka mi dobrovolně a rád půjčil svůj drahocenný fotoaparát

a objekt za objektivem byl šťastný za adekvátní hračku, kterou jsem ale nesměla mít při hře, což mně mrzelo.
To by byly fotky....



Dnešní turnaj doprovázel rozhodčí na vysoké úrovni.
(A ne, že by se dal ukecat.)





























Proti hrozbě náhlé smrti hlady dostal každý majitel jednoho žaludku jednu gulášovou stravenku,


aby tak ukojil potřebu tišení hladu, a zároveň se následně totálně odvařil nastoupený s nažranou formou do následující hry (jak se to např. stalo některým klíčovým hráčům týmu Re1).
Jinak ale (před obědem) hrál Jarda úplně skvěle.


(Zde např. získává body v krátké sestavě s míčem za umělecký dojem a technickou náročnost.)


Guláš byl tedy pro účinkující sice zadarmo, ale vzácný zlatý mok za vlastní :



Martin dnes nalétal svých sto jarních výškových kilometrů,



a Kališníci se svou vozovou hradbou


slavili nejeden úspěch - zde rituální tanec Kalíšků:


(není to vidět, ale jsou pomazáni krví nepřítele)


Boje byly přátelské, ztráty mizivé, vítězství těsné, a pořadatelé hrdí na svou práci.

V občerstvovně se po skončení všech bojů (i ve sprchách) vyhlásily výsledky:

1. Retym A

2. Kalíšci

3. Blutym

4. Retym 1

5. Šelmy




A na závěr slíbený Martinův bonbónek
a můj zbyTEK foTEK :


Jitka, duben 2016




.