... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

Listopad 2015

7.11.2015 DO NOVÉ SEZONY SE STARÝM ZNÁMÝM

10. listopadu 2015 v 22:45 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

aneb

SLIBNÝ ZAČÁTEK


Zatímco si Roman odskočil do Tchaj-wanu za prací, Slávek si skočil do výmolu pro vymknutý kotník, Franta se všemi dvěma zdevastovanými rameny Dnes Otvíral dveře a Renča někam běžela, dával Retym dohromady funkční tým, aby mohl dnes nastoupit do prvního zápasu 14. sezony Ostravské volejbalové ligy.


Retym do soboty dosáhl příjemného herního počtu - sedmičky, ba chvílemi dokonce i osmičky - na dva zápasy ze čtyř se dostavil náš již dvakrát či třikrát použitý maskot Jirka H., aby dopřál chvilkový oddech některým, již dlouho volejbalu odvyknutým staříkům ... např. Otovi (jelikož se Otakar již od května neobjevil na žádném volejbalovém tréninku, nebylo jisté, zda se ještě bude ve hře, ač orientační běžec, orientovat).

No, a zde se na světla volejbalových ramp opět dostává jedna z hvězd Oderských Mihulí, náš dlouholetý kamarád a spoluvolejbalista Jarda. (po mně, Slávkovi, Martinovi a Honzovi v záloze je to pátá O.M. v Retymu!) Ač Jardovi do stovky zbývá již něco málo pod šedesát let, velmi statečně překovává neduhy způsobené zubem času, a po občasných tréninkových regeneračních přestávkách a dlouhém turnajovém výpadku opět navléká návleky a kecky a jde do hry. A nejen pro to, že je Jarda srdcový povzbuzovač týmu, probírač rezignovaných, budič spících a při mimořádné nahrávce do přesného bodu v prostoru disponent snad i nejsilnějším smečem z týmu, ale hlavně tím, že dnes po prvním zoufalém zápase pronesl v bufetu nad černou kávou: "... ty nahrávky nebyly špatné...", si zpečetil svou pozici stálého hráče, neboť my nahrávačky po těchto slovech Jardu z týmu již nepustíme.


Ač listopad, počasí se tvářilo od rána příjemně, a tak nám usnadnilo optimističtěji se vydat na cestu na turnaj v nejnechutnější možnou hodinu zápasových rozpisů, a to na osm ráno.
Dokonce nikdo z chronických zaspávačů -ani pilot Jana ani stevard Martin- nezaspali, a skupina Bé (dokonce s jedním špionem z Blutymu mezi naší posádkou) mohla vyrazit asi jen s desetiminutovým zpožděním, což je bohatě v časové toleranci.
Ovšem toleranci jsme záhy překročili, neboť jsme si s Martinem v autě vzpomněli, že jsme nesnídali (a lenochodi v polanském bufetu otevírají až v osm), a dokud se nedostaneme ke koblížkům, neujedeme už ani metr.
Proto Jana zapnula majáček a přímou trasou zamířila k nejbližšímu Penny. Ještě než k němu stačila zajet, Martin vystřelil z auta, proběhl čtyřproudovku, flopem se přenesl přes pangejt se svodidly a pak přes turniket v prodejně, prokličkoval mezi důchodci, a než Jana dojela a zaparkovala na parkovišti u Penny, Martin už s širokým úsměvem vycházel z obchodu s nůší buchet a koblížků.

Zanedlouho bylo v autě už jen spokojené pomlaskávání, řečí méně, drobečků po kotníky, a jelo se dál.




I.
Jako první tým dneška a vůbec letošní sezóny proti nám nastoupily Bolatice. Ač na první pohled nenápadný tým, přece velmi silný, s šikovnými volejbalisty a hlavně důmyslným atributem - dvěma supr mlátiči, kteří míč položili, i když se na ně složil náš skoro trojblok, a hřebík byl dokonán tak rychle, že obránce se k němu nestačil ani sehnout, byť mu míč spadl přímo k nohám... Naše hra nebyla ani až tak špatná (umíme hrát daleko zoufaleji), jako to spíš vypadalo, že se ještě divíme, kde jsme se to ocitli a co tady po nás chtějí.
Retym : Bolatice - 0 : 2 (13:25, 14:25)


II.
Ale Retym umí ukázat také zuby.













Po asi dvouhodinové kávové pauze se na nás za sítí formoval tým MichalkoviceB. Jelikož loňští Obři - MichálkoviceA - zrádně zmizeli v druhé lize, nezbývalo nám než porazit jejich týmové kolegy... Dali jsme do hry nejen zuby, ale i srdce, no, a taky si myslím, že nám MichálkovičtíB také dost pomohli tím, že hráli stejně blbě jako my v prvním zápase.
Retym : MichálkoviceB - 2 : 0 (25:12, 25:20)


Mapovat zpětně čtyři zápasy přesahuje mou pamatovací kapacitu, zde tedy omáčkou obalené výsledky opsané ze stránek OVL:


III.
Retym : Zlatíčka - 2 : 0 (25:20, 25:19)
Dvě Zlatíčka si přivodila v čestném boji s námi lehká zranění, kterými byla vyřazena z boje, tak tým musel doplňovat zdravá Zlatíčka ze svých skrovných rezerv ... nééé, že by nám to pomohlo....

III / IV.
Intermezzo
Jeden z oblíbených zápasů - bleskový až pozvolný (dle míry hladu) přesun do místní pizzerie a následný boj s co největším počtem pizz.
Luigi Risotto
Nakonec jsme si na sedm žaludků objednali celkem asi šest pizz, a to možná asi nedorozuměním: protože jako správní chamtivci jsme hned objednali čtyři, jen z toho důvodu, že čtvrtá pizza byla zdarma; pak přišla Jana, vybrala a objednala si svoji pizzu, a jako poslední příchozí Martin za divení "Vy jste si ještě neobjednali?" objednal další....
Podle plíživého pocitu přežrání těch pizz bylo tak dvacet....

Málcajt skončil, a hurá do boje, hurá.

S plnými žaludky se hraje nejlépe, už jsme to jednou zkoušeli a funguje to. Dnes jsme si naši teorii pizzového zatížení do hry potvrdili.


IV.
Najedení a přecpaní jsme se vevalili do hry. V poobědovém tempu boje proti Haluzářům jsme si konečně také vybrali podíl štěstí, co nám razantně chyběl v prvním dnešním zápase. Navzdory hraničnímu naplnění žaludků a chudáků zažívacích systémů v plné dřině jsme ze sebe vydali naše nejlepší volejbalové JÁ. Tedy MY. Ale ve druhém setu jsme začali zvolňovat tempo a koncentraci tak, že nás začali v koncovce Haluzáři rychle dohánět. Za stavu 23:22 jsme si uvědomili vážnost situace (teda hlavně já, že budeme muset vláčet své roztrávené pizzy ještě do třetího setu, navíc Jarda začal vykřikovat, že nechce vyhrát 2:1, ale 2:0), a tak jsme na to ještě s vervou šlápli. Naštěstí jejich poslední útok skončil v autu a Jana na něj přes veškerou snahu nedosáhla, tak jsme si mohli dnes nakonec připsat dedvět bodů...
Retym : Haluzáři - 2 : 0 (25:21, 25:22)


A obrazová příloha (z původně asi miliónu fotek, co jsem nafotila při zápase se Zlatičky, Jirka moudře zredukoval na dívatelný počet....): http://jitouch.rajce.idnes.cz/2015_11_07_NOVA_SEZONA

Jitka, listopad 2015