... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

31.1.2015 RETYM A 13.ROČNÍK OVL

4. února 2015 v 22:06 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

FANTOM RaJ VYFOTOGRAFOVÁN !


"... ten vypadá ... takhle se šklebíte vy, pane vedoucí, když děláte tržbu ..."


Hvězdné zastoupení Retymu se v současné, třinácté sezoně OVL rozkošatělo o tělo staronové hvězdy našeho letitého volejbalu, bratra Martina (už o něm kybersvět ví http://retym.blog.cz/1203/martin ) ,

Můj ctěný a jednovaječný bratr Drsoň zde?
"Kde to sakra jsem? Kam jsem se to sakra zase dostal?"

takže se zvýšila nejen početní převaha naší rodinné kliky (Otakar, já, Martin), ale i dramaticky vzrostlo procentulální zastoupení Oderských Mihulí (Slávek, já, Martin) v Retymu.
Takže máme mj. i další mlátičku v týmu, sice co do projevu razance úderů plachou, zato zábavnou a docela dobře občas blokující.
A občas může přinést gumové hady.

Kvůlivá rodinným zaneprázdněnostem a následně poněkud hektickému startu do letošního roku

(...teď už na hřišti zase roste tráva...)

jsem zameškala start do letošní sezony Ostravské volejbalové ligy,
takže si Retym první dvě ligové soboty užil bez účasti svého samozvaného hrajícího reportéra.

Na dnešní boje už jsem mohla být plně nasazena, a to jen proto, že Jana se rozhodla dobýt Rakousko (a to výjimečně ne na lyžích, ale s nákupním vozíkem).
V základní řadě nám také zeje od začátku sezony díra po Romanovi, tak snad se nám taky někdy ukáže, třeba jak vyrostl, případně ztloustnul, jestli má pořád dobrý výskok do bloků, a zda jeho žena pořád peče tak dobrý koláč.

Dnes také herně chyběl Miláček nahrávaček Slávek, ale jen v přímém somatickém nasazení. Díky plíživému zranění kolena byl ve dnešním ligovém dni kromě maskota ve funkci lavičkového psychologa, myšlenkového maséra, zákulisního kibice a škodolibého statistika týmu.
Statistik a psycholog týmu

A hlavně také ve funkci -na kterou také zranění nemělo vliv- řidiče skupiny Bé (Slávek, Martin, já), neboť si patrně nebyl jistý, jestli se Retym sejde v Polance plném počtu, protože při původním plánu, že do Polanky budu kormidlovat tentokrát já, by do předzápasového pozdravu mohla přijít místo nás zpráva:
"Zkuste to trochu pozdrzet-stop-brzy dorazime-stop-zdravime z Fulneku-stop"
Proto si nás Slávek raději sám dovezl i odvezl.
(Ještě jednou díky, Slávku Smějící se ! )

No, ostaně, také klimatické vyhlídky na jízdu nebyly z nejrůžovějších.
Večer předtím, tj. v pátek po volejbale, než jsme hluboko po půlnoci vyšli z hospody,

Restaurace na Zámečku (a do všeho jdoucí Slávek)

se nahoře protrhla duchna, a za chvíli jsme už měli na krku slušnou sněžnou kalamitu. Domů jsem vezla sebe a svou posádku na sněhem zasypaných silnicích tak pomalu, že by nás předešla i bába s nůší.
(No, pokračovat tímhle tempem do Polanky, to by musela vyrazit skupina Bé tak minulý čtvrtek před obědem.)

Co se týče mého fotoaparátu, který byl o minulých Vánocích zdevastován do nefunkčnosti a odložen (a pak už jen rok překážel a mizel pod nánosy prachu) - jakmile jsme se konečně rozhodli, že tedy lepší kousky sníme a horší pohřbíme, se náhle záhadným způsobem vzpamatoval a sám sebe opravil, takže se můžu zase vyblbnout a dodávat i snímky vlastní líhně.

Sobota 31.1.2015, příjemný ranní čas i počasí.

Přijíždí sněhová koule ... a není to koule, je to Slávek


Chytni si svou sněhovou kouli


Sněhová koule a Držka bez tváře


...
toliko k přesunu kontintentů v prostoru, a mimochodem, skupina Bé dorazila jako první.

Něco ze hry:

Martin se vzdává poněkud předčasně


Martin visí ve vzduchu za míč a nikdo mu nepomůže na zem, všichni chodí kolem a koukají


Otakar vede statistiku nevynuceného rozmazání


Takhle se Franta tvářil pořád
(...neřád !)


Neradostný skoro každý dnešní pohled na konečné skore


- Dobrý den, já hraju za Retym.
- Já taky.
- To tedy hrajeme spolu.
- Já taky.


- Paže tuž !
- Vlasti služ !!!


I když některé sety byly příjemně bojové, většinou hra ani nálada nestála celkem za nic.
Projeli jsme dnes všechno.
S Blutymem, posíleným dnes o Dalibora (jinak Blutym byl dnes rozpoznatelný jen díky jedinému kmenovému hráči - Pavlovi M.),
s Brenpartijou, bezkonkurenčně nejsilnějším týmem tabulky,
a s věčně vítězícími Kalíšky, kterým jejich dorost už dávno dorost ´ a přerost ´.
Asi je to psychickým vlivem mého vnitřního oslíka Ijáčka na celý tým.
Co já s tým? Vlastně s tím?
Ačkoliv Otakar zásadně odmítá připustit radikální vliv psychického fondu, pak jak vysvětlí úkaz, že ledva jsem nastoupila na plac, aniž bych se ještě dotkla míče a coby zadní hráčka se ještě neangažovala v útočné řadě na saku, začali naši smečaři nevynuceně zahazovat míče do autu a orat bloky.....
Z až exaltovaného nadšení minulého ovl-kového dne, jak stále Renča připomínala, na dnešek tedy moc nadšeného rozpoložení nezbylo; dokonce se dnes nahrávačky mohly přetrhnout, která půjde do hry.
- Holky, kdo jde teď hrát?
- Já ne, mně bolí záda!
- Já taky ne, teď jsem hrála!
- Já ne, já na vás taky nemám nervy...

Co zůstalo z minula stejné, pak Franta a jeho náčelnický zápal pro řízení hráčů, sledování rozpočtu, komentování hry a udržování disciplíny....

"Labutě! Berušky!! Hadi!!! Dostanu já někdy normální film?!"
(Trhák)


Více ze života hry:

Jitka, leden 2015
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.