... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

Prosinec 2013

8.12.2013 FRANTŮV DEN

29. prosince 2013 v 23:45 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

... a

PÁD DO PRALESA


Ve stejném roce, kdy se na svět vyklubal hyperboloid na Ještědu, směrovací čísla Československé poště, první mobil na světě a dosud nepřekonaná česká pohádka (Tři oříšky pro Popelku), spatřil světlo světa taky náš Franta.




Protože Frantův slavný Den Velkých Kulatin spadal nejblíže do akčního rádia termínu vystoupení Retymu v posledních zápasech prvního kola OVL, šla sportovní přestiž a rivalita stranou, a těžiště zájmu se přesunulo na oslavence.


No, snad také proto jsme spadli díky dnešním výsledkům do "pralesní" ligy;
ale aspoň se zase potkáme v dalším kole ze sportovně nepřátelských pozic s našimi přáteli,
tedy s Kalíšky a Blutymem.
Přece je v tom pralese nenecháme samotné...



K samotným dnešním bojům:


První bojovníci dne - Brenpartija - ač vypadají na podobnou sebranku jako my (tj. herně
na podobné urovni), v prvním setu nás smetávají, jako kdybychom snad ani po našem bojovém pokřiku nenastoupili do hry - 14:25.
Ve druhém setu jdeme do sebe, a úporně to kalíme tak, že jsme stále jen o fous před nepřítelem; naštěstí tentokrát až do konce setu, tedy 25:21, za značného energetického výdaje.
Díky nerozhodnému stavu prvních dvou setů nás čeká třetí set, který se otřásá neskutečnými výkyvy kondice, štěstí, herního nasazení, a tedy i průběžného skóre. Už za chvíli je to
na vzdání celé hry, soupeři totiž vedou zvesela 13:8. Ale pak se karta obrací, Retym se ze stále beznadějnější konstelace vyhrabává na světlo, a stav se vyrovnává v neskutečném finišovém poměru 14:14 !
No ... a pak stačí jedno zprasené podání, případně jedno malé nedorozumění a ...
... a rozhodující set prohráváme s minimálním herním rozdílem, 14:16.


Týmu Zářez, který nás čeká bezprostředně po hře s Benpartijou, dělá vlastně pověst nesympatického družstva snad jen pár nevyrovnaných (dala jsem do toho spoustu sebezapření, abych nepoužila jiné adjektivum) jedinců. Jinak máme mezi nimi i kamarády, a to i takové, který sportovně přiznává nevšimnutý teč, jakoby ani nepatřil k vyznavačům zářezských manýrů.
V prvním setu porážíme ambiciózní šestku těsně 26:24, ve druhém setu se zase vynořuje
na povrch retymský rozhoz a laxní nasazení (17:25), ve třetím setu nás dostává únava
z bezpřestávkového, v pořadí šestého setu za sebou, tedy 10:15.


Naši kamarádi, věční soupeři a herní bratrstvo Blutymu už netrpělivě čeká, až dopadne poslední vítězný míč od Zářezu, abychom hned přeběhli z pole do pole a plynule s nimi pokračovali ve hře.
Jana má dokonce tolik drzosti, že navzdory rychlému předepsanému přesunu na další soupeře
si dovoluje odskočit na záchod.

Tohle se dnes neomlouvá; dnešní den je v duchu důkladného využití ovlného-zápisného, a to -
- co zápas, to tři sety,
a navíc - žádné zbytečné mrhání časem něčím takovým, jako jsou přestávky mezi zápasy.

Na Blutym nastupujeme s vidinou jasného vítězství, se kterým nemůže pohnout žádná pochybnost. Zatím sama vítězství nad BT v Sérii (tedy od r. 2007, co pamatuji už z vlastního účinkování v řadách Retymu) nám dává gloriolu naší neporazitelnosti tímto týmem.

Sice jsme první set vyhráli, ale rozhodně ne s převahou (25:21), a na druhý set nastupujeme
a stále máme na čele napsáno "Rozbijeme Blutym!"

A ejhle...!

Blutym hraje jako z partesu,

Připoutejte se, prosím

blutymští hráči dávají do hry s námi vše, co za svůj volejbalový život nastřádali, dosud dobře utajené talenty, nadupanou energii, výsledky tréningových dřin, sportovní finesy a hlavně srdce, které Retym často při hře už ztrácí...

Blutym ve druhém setu rozbíjí nás, a to pořádně - 17:25 .

Ve třetím setu s Blutymem si už konečně uvědomujeme, že soupeř si rozhodně nezaslouží podceňovat, a rozjíždí se lítá řežba, naprosto vyrovnaná.

Celý set je na číslicovou tabulku skóre přihazováno rovnoměrně vždy z každé strany po jednom bodu, takže hra je příkladně vyrovnaná. A vyrovnanost se blíží s oběma týmy i do finále, kdy stále žádný z obou týmů se není schopen urvat, a tak udělat za zápasem bezbolestnější tečku.

Retymu už dlouhou dobu však dochází síly - jde o náš dnešní devátý (!) set v pořadí,
bez přestávky, opakuji, bez přestávky, (slyší mně někdo? Bez přestávky!)
a navíc vzhledem k tomu, že hrajeme dnes bez třetí nahrávačky
(Dáša jen fandí a díky vymknutému ramenu je ochotna nastoupit do hry jedině v případě potvrzené smrti jedné z obou nahrávaček),
jsme s Janou se silami úplně na dně, a skryté rezervy máme tak dobře schované, že je nemůžeme najít.
Zvlášť Jana vypadá, že každá její nahrávka je to poslední, co v tomto životě ještě udělá...

"...poslední, co dělám, je nějakej Ferdinand, Sarajevo..."
DJC, Vizionář

Proto hra vypadá už jak holý boj o přežití, a výhled na tabulku skóre s neustálým rozdílem jediného bodu nás ubíjí.
Hra má nakonec rozpačitý závěr.

Právě jsme ve fázi, kdy výhodu toho jednoho bodu má tentokrát Retym.
A Retym posílá vzápětí míč do autu...
U Jóviše, zase plichta, znovu nás čeká další nekonečná rvačka o dva body...!
Jenže Ivoš zírá mezi soupeře a řve:
"Tééééč, přiznej tu teč, přiznéééj!!!"
Osloveným byl Libor.
Přiznal.
Později jsem se Veverky ptala, jestli tu teč viděl nebo jenom zkoušel blutymského nováčka. Neviděl, ale bystře usoudil z řeči Liborova těla a výrazu těsně po dopadu míče do autu.
A trefil tu pravou chvíli, kdy byl Libor po konfrontaci s míčem právě v tom v okamžiku poznání
a (snad) chystaného doznání.
Takže rozhodující set končí 15:13, a teď už nás nic tak netíží jako příšerný hlad, se kterým se
asi od dvou hodin do osmi večer potýkáme celým dnešním fyzicky náročným odpolednem.

Oslavenec Franta nás nasměruje k objednanému stolu ostravské restaurace, a zároveň nám trochu vyhrožuje, že už možná kuchař zavřel kuchyň.
Skupina nejvyhladovělejší (aspoň z mého pohledu), tedy Slávek, Jana a já, zase vyhrožuje Frantovi, že jestli nám v jeho objednané hospodě neuvaří pizzu s aspoň půlmetrovým radiem, prcháme k megapizzám do Luny.



Vše dobře dopadlo, Italové v zamluvené pizzerii nezklamali, dokonce si s těstem točili
nad hlavou, pizzy jsme všichni dostali docela veliké (a protože hlad má velké oči, ze začátku tvrdě lakomě hájenou každou pizzovou výseč jsem pak -už fuňa a nemoha- vekoryse nabízela spolustolovníkům k ochutnání),
Frantovi jsme popřáli a obdarovali ho svou láskou, dárkem
a narozeninovým přáním.
Franta před půlnocí všem poděkoval, vyznamenal nahrávačky, že přežily dnešní den, zatáhl útratu
a
manželka si ho pak odnesla domů.
Byl to hezký den.


Ještě tady mám jednu perličku, co souvisí s koncem roku. Našla jsem šestačtyřicet let starou pééfku, jak moji rodiče za mlada žrali sport tak, že hráli beach i v prosinci roku 1967 !

Beach volejbal - prosinec 1967
(tak co, srabíci, kteří v plus deseti stupních zalézáte do svých děr a vzdáváte už v srpenci beachovou, tedy ryze letní zábavu?!)




Ještě v Galerii pár fotek od ocelového fotografa

a do roku 2014 hodně zdraví, štěstí, lásky a sportovní statečnosti!


Jitka, prosinec 2013





.