... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

Listopad 2013

2.11.2013 TAKOVÝ BĚŽNÝ LIGOVÝ DEN

8. listopadu 2013 v 22:59 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
V čistokrevné retymské sestavě nám dnes sice chyběl náš emigrant Lukáš,

Hliník? Odstěhoval se do Humpolce

nicméně nás konečně zase posílil sólista Veverka Ivoš a stálice základní šestky Terminátor Pražák Slávek i blízký Mimoostravan Roman, takže bídou o hráče jsme netrpěli.
Dokonce i s náhradníkem na střídačce jsme si mohli dovolit nechat si Otu střihnout malý melouch, a trochu ho nechat přilepšit rodinnému rozpočtu - vyfasoval bandasku s polívkou, píšťalku a mačky na výstup na empajr, a na několik setů zaujal pozici chybějícího rozhodčího
na kurtu č. 1.
Nutno dodat, řeč těla a výraz obličeje dávaly tušit, že to Ota prožívá. Jistě v ten moment nebylo pod sluncem lepšího sudího. Při Otakarově zodpovědnosti si obětní týmy mohly být jisty slepou nestranností.

Jen nevím, Oto - kam vítr, tam plášť....
Tak už se konečně rozhodni, komu fandíš ... !

I.

Dnešní první soupeř, tým Bolatice, vypadá hratelně, velmi mladě a navíc disponuje přímo
v hrací šestce (bez zásoby náhradníků) třema holkama, čehož si, jak jsem později zjistila, Jirka vůbec nevšiml.
Na začátku prvního setu se zdá, že po snadném zisku prvních čtyř bodů naším týmem nebudeme mít po zbytek klání celkem do čeho píchnout, hlavně abychom soupeře hrou moc neurazili
(... přecejen, mají jen tři smečaře ...) .
Jenže skórová korouhvička se postupem hry začíná bez velkého drhnutí otáčet, aby brzy uvízla na drahnou dobu v bolatickém směru.
Retym dře jak hovado, je na chvíli vyrovnáno a vypadá to na druhou mízu.

No, 71 : 610, to máme co dělat, říkám si na střídačce s Romamem ...

Ale soupeři se nenechají zmást naším chvilkovým nadšením z dotahu a náznaků možného rozjezdu, a opět se nám vzdalují.
A přestože máme Veverku v týmu, dnes nějak ztratil humor a svou lehkonohou eleganci,
a set končí naší (byť těsnou) porážkou.
23 : 25

Začátek druhého setu tesal stejný scénárista. Úplně se vykrad´. Dokonce zase první čtyři body jsou hladce naše, a zase se shovívavě radujeme.

"To už tady jednou bylo. S malinkou stuhou."

Bolatice však opět nabírají obrátky a dorovnávají.

Pozor, přichází nápad a oživení monotónního scénáře -
- jedna bolatická nahrávačka a smečařka v jedné osobě se v chvilkovém návalu nevolnosti kácí k zemi a vypadá, že dnes dohrála. Po nabízení naší pomoci
- Nechceš slivku?
- Ne, díky...
- Ani moji?
Bolatice přicházejí s žádostí, jestli by nás mohli vymlátit v pěti. Jirka, jak jsem již zmínila, se nedopočítal zbytku něžného pohlaví v nepřátelském týmu a špitá kapitánovi, že v pěti hráčích
s jednou holkou budou ve výhodě. Nato špitám já Jirkovi, ať si ty kočky přepočítá.
Zbudou jim v těch pěti pořád ještě dvě.
Mezitím se omdlelá Bolatičanka zvedá, otřepává a naskakuje do hry.
(Mám ale takové tušení, že to mohl být sprostý komplot - zatímco se empatický Retym chumelil kolem umírající labutě, Bolatičtí mezitím vyměnili míč!)

Takže nezbývá na konci hry s Bolaticemi než konstatovat, že nás i ve druhém setu porazil tým, který proti nám nasadil do základní šestky tři děvčata, z toho dokonce snad i jednu těhotnou ....
20 : 25

Jen poznámka na okraj (teda spíš na střed), že jsme dnes na všechny tři zápasy vyfasovali nejen kurt č. dvě, ale k němu i soudcovského eléva, který si potřeboval vysoustružit nejen ostruhy
v oboru, ale hlavně ego. Ale nedštím na něj za to síru a oheň; docela ho chápu - dvacetiletý (?) mladý muž, co vypadá na třináct, se asi musí zaštítit svou z funkce neprůstřelnou neomylností. Tihle kandrdasové se na věc ještě neumí koukat z nadhledu svých starších a zkušených kolegů, proto musí trvat na výroku, který již jednou pronesli, byť se soupeř přiznává ke své přehlédnuté pásce, teči apod. No, jiště se tomu časem zasměje.


(Jen krátká odbočka - když jsme u mého oblíbeného sportovce J.McE; v jeho autobiografii zazněl výrok, který mi jej přiblížil ještě víc /krom toho, že je levák, krásně se vzteká
a při polemice o autu kroužkuje jiné otisky míče/ :
"Přál bych si, aby mně tenis víc bavil. ... Rád bych si to na kurtu víc užíval. A to se mi nedaří." )

Kde jsme to skončili? Ano, tady. Tak to husitské hnutí ...

II.

Druhý tým dneška jsou Sokolové z Krásného Pole.
Se Sokoly si to rozdáváme na tři sety.
Zde demonstrujeme, co znamená typická retymská hra. Jak praví Roman:
"Den a noc."
Zatímco v prvním setu jsme vláčné mátohy a jen s obtížemi dotahujeme na prohru slušnějšího kalibru
21 : 25,
druhý set se poznáváme, hrajeme jako na tréninku, a ještě za výkřiků "To je Retym, to je Retym!" soupeře naklepáváme jak krkovičku na řízky s nepochopitelným skóre
25:9.

Rozhoduje třetí set.

Naši soupeři bojují i na lavičce; já, která při hře nejsem schopna sledovat bodový stav, čirou náhodou z pole válečného kouknu na skórovou tabulku a na náš dlouho nehnutý počet bodů (veselá příhoda, myslím, z prvního setu). Deset. To se dobře pamatuje. Příjem nám drhne, soupeři jsou nyní na koni a dotahují. My stále vázneme na desítce. A konečně. Někdo od nás položí. Hurá, tak jsme se odlepili od desítky. Jdeme podávat. A další náš bod. A další naše podání. A koukám, na tabulce nám stále visí desítka a otáčecí soupeř na lavičce se tváří, jako že přemýšlí, jestli sonda Voyager 1 už opravdu opustila sluneční soustavu. Pantomimicky
z pod sítě mu důrazně naznačuji, že by nám mohl otočit, tak se nebrání (a mezitím naši smečaři hleďa na mně přemýšlí, co jim to vysílám za nedešifrovatelné signály).
V prvním setu je nám ještě navíc likvidován zákeřnými Sokoly Ivoš, který po výsoku dopadá
na soupeřovu (k nám přešlápnutou) nohu a převrací si kontník, a jde se válet bolestí mimo kurt.
Do třetího setu však částečně srostl, a Veverka jde do hry, a paradoxně soupeř otáčeč astronom mi to na lavičce rozhořčeně osoluje za Ivoše (který v jednom zákroku háže sám sebe do sítě) drsným výrokem
"Co to dělá? Vždyť nám zmasakruje hráče!"
Hodnotím své fyzické dispozice a jeho (odhaduji tak Velterová váha proti Supertěžké), proto "To máte za ten kotník, haj..ové!" se na něj neohroženě obořuji jen v duchu.
A z deprimujícího startovního stavu ve třetím rozhodujícím setu 3 : 8 nakonec vítězíme konečným bodovým skupenstvím
15 : 11

Přestávka na dobití energie.
Ota kupuje všem z úplatků rozhodčímu rakvový lak, já rozdávám domácí stříbro a Dáša se Slávkem čokolády, které nedopatřením ... nějak ... končí v mé tašce a později v mém chřtánu ...
Tahle přestávka mohla také být mezi prvním a druhým zápasem; nějak mi on-line zápisky končí, ty, co mám, jsem si zaširfovala tak, že jim nerozumím, takže jsem občas nucena improvizovat. (spoluhráči si jistě všimli, ale nebudou nic korektorovat a mudrlantit! už je to jednou napsáno!)

III.

Poslední zápas, jedna z třešniček bojového umění volejbalu.
Michálkovice A.

Na plac se vyvaluje hora obřích těl,

Pátý element

ponožky Mangalorů končící v úrovních našich hlav, jejich hlavy v nadpozemské výšce stratosféry, levé rameno od pravého deset minut rychlé chůze.
Jablko by mezi nimi nepropadlo. Natož volejbalový míč.
Alespoň že nahrávačky vypadají jako pozemšťanky (tímto zdravím mou oblíbenou a cílovou čtenářskou skupinu - Ahoj Ivo!).
Nemohu zde zmínit biblické podobenství o Davidu a Goliášovi, to až MichálkyA (zase Mrkající ) někdy porazíme. Tentokrát zbylo jen u touhy.
Ego Ušakov na empajru rozhodoval spíše i pod tíží respektu ze silnějšího týmu; ne že by poškozování našeho týmu mělo nějak zásadní vliv na výsledek, ale kdoví...

Každopádně jsme zas trochu spoléhali a protěžovali Ivoše, který měl být dnes tou mlátičkou, co nám vyřeší nějaký ten bodík.
Ale dnes to prostě nebyla naše Veverka. Dokonce za dvě nahrávky za sebou, co jsem mu ušila přímo na tělo a okamžitě si je běžela zapsat reflexní gelovkou do deníčku, jsem od něj dostala kartáč jak z Červené Vody (milý deníčku, hned si musím postěžovat...). Celý den vypadal nesvůj a vracely se mu neduhy volejbalového mládí - nejednou se zapomněl a spal jak Pepy Melena zabité kotě, ale když už pak začal rozkližovat nahrávačky, nekompromisní cpt. Franta ho vyexpedoval na střídačku.
Hra nakonec nebyla špatná, Obři si dokonce brali v případech ohrožení těsným skórem, jednou dokonce naším vedením, tajmy, a několikrát byli námi znervóznělí a opatrní natolik, že místo svých pověstných smrtonosných smečů začali zalívat, na což jsme neměli postavenou obrannou formaci.
22 : 25
19 : 25


Radost nám dnešní převážení porážek nezkazilo, nakonec jsme konstatovali, jak jsme si hezky zahráli a docela zdravě strávili první listopadovou sobotu, až jsme se z té radosti museli vyfotit.
(a bez Michálek, to až se nechají porazit...! :-) )

RETYM 2013








Tak zas v prosinci ahoj !

Jitka, listopad 2013