... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

5.1.2013

10. ledna 2013 v 21:22 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

DNEŠNÍ MOTTO "HRA BEZ AMBIC"
NENÍ VŮBEC NÁPAD NA NIC
aneb
... ZASE SUKCES




Otakar vyhlásil s letošním novým rokem herní strategii
"Jdeme se pobavit, kašleme* na výhru a zodpovědnost!"
(*v originální citaci zaznělo expresnější synonymum přísudku)
a zcela důsledně na ní dnes trval.

S nejlepším vědomím a svědomím jsme si radu brali k srdci, ale zachovali jsme aspoň torzo zodpovědnosti v tom, že jsme se dostavili v plném počtu (jen psychologická podpora, odborný poradce a miláček nahrávaček -Slávek- chyběl) základní osmičky Retymu, a dokonce všichni včas - i když v nelidskou "ještě noční hodinu" (jak nazývá Jana tenhle vražedný čas) -
v osm ráno v Polance jsme už zodpovědně stáli nastoupeni k našemu válečnému pokřiku.

Jana začala náš "Den bez ambic" ve svém stylu.
Ve svém věčně děravém sportovním zavazadle postrádala tentokrát -pro hru většinou nezbytné- sportovní boty. V dívčí šatně vypukla následně po zjištění děr v Janině sportovní výzbroji velká vřava a pátrání po nositelce páru bot navíc, navíc v Janině velikosti.
Taková nejen vlastnická, ale i dobrá duše se naštěstí našla.
Pak se Jana, stržena nadpozemskou krásou a kosmickou kvalitou půjčených adidasek,
celou dobu vznášela metr nad zemí pýchou nad skvělými botami, a do té doby, než se majitelka přihlásila o práva svých bosých nohou, hrála Jana jen pro své nové boty.
Nutno dodat, dnes Janě všechny nahrávky vycházely, u sítě hrála jak virtuoz, no prostě jak Paganini ... v nových botách.

Kampak na nás se zodpovědností...

("Na nás nikam, pane.")

Fotoreportér týmu, Jirka, si taky do dnešního vyhlášeného "Dne bez zodovědnosti" přisadil; přinesl sice svou -nejspíš stále v záběhu- zrcadlovku,
ale když jsem se s ní pokoušela ulovit velmi, velmi rychle (zdůrazňuji - velmi, velmi rychle) první snímek, který se hned tak nevidí a který může zachytit jen opravdu talentovaný reportér
s mimořádným postřehem a citem pro okamžik a hloubku prostoru (se vší skromností;
když se člověk nepochválí sám....),
zjišťuji, že zrcadlovka přes veškerou mou snahu zarytě nespolupracuje.

Jedinečný okamžik je tedy pryč, vyfotím aspoň Retym stojící.

Stále však marně proklikávám palubní desku foťáku, odkrvený tým (už chvíli nehnutě pózující) a hrdý majitel fotoaparátu (pózujíc v davu týmu s nadržkou s hraniční hladinkou fernetu)
se na mně koukají s výrazem "Jitka? Neumí fotit?".

Jirka už se tedy sebevědomě hrne ke mně a k fotoaparátu, předává mi kovovou nadržku
s fernetem a znalecky proklepává přístroj.

Po téměř rozebrání foťáku a následném složení vypátráme, že zakopaný pudl je ve vybitých bateriích.

Tým stále nehnutě pózuje.

Jirka jde do své tašky hledat a přináší mi mobil, co nejen fotí, ale hlavně je nevybit.
Předávám mu zpátky štamprle, Jirka se zařazuje zpátky mezi statisty a já fotím, pro mně zcela neznámým prototypem dotykáče.

Ono to snad zase nejde!

Po Jirkově ujištění, že by měl vyfocený snímek zůstat na displeji, fotím jak drak, a snímky
na displeji prostě nezůstávají!

Jirka opět přibíhá, vyměňujeme (stále s vysokou hladinkou) štamprle a fotící nefotící mobil.

Retym stále pózuje a moc se nediví.

Jirka po chvíli pátrání ve vlastním mobilu prohlašuje, že tedy vyfocený snímek opravdu nezůstává na displeji.

Já toho mám dost, nechávám si Jirkovo štamprle, podaří se mi přitom fernetem polít míč
a podlahu, a jdu ke strnulému davu, který se právě rozhodl, že se nebude fotit bez míče.

Míč se brzy najde. Můj míč.

Jirka nakonec vyfotí.

Protože se však původní okamžik s potřebnými atributy na snímek roku do "Světa momentek" již dávno rozpustil ve zběsilém proudění času, aslepoň zde popíši několika málo slovy svůj původní záměr umělecké "Fotografie okamžiku"
(trochu představivosti ... zaberte!) :

Interiér sportovní haly.

Ještě příšeří sobotního rána, zubaté sluníčko pronikající okny dovnitř haly zatím nevycenilo
své tesáky, halové halogeny ještě nikdo nezažehl.

Rozhodčí napíná neposlušnou, stále se uvolňující síť (být tento záběr venku, dodala bych -
- síť ojíněnou stříbrnou jinovatkou a drobným ozubím mrazíku).

Pozadí záběru vyplňují důležitou atmosféru soupeři, kteří rozpohybovávají svá na hru natěšená těla.
Míče šněrují prostor nad rozehrávajícími se hráči.

Ústřední akce v popředí snímku -
Retym, v kontrastu s volejbalově aktivním pozadím, soustředěně rozlévá své zásoby nabuzujících průzračných tekutin do Dášiných stříbrných kalíšků, poděluje se, prolévá svá hrdla a střídavě si vřele přeje k novému roku a Dášiným dnešním narozeninám.

Stále to vidím!
Tohle všechno v jednom průhledu a jedním sejmutím spouště!
Tak nic ...

Roman se ukázal coby nezodpovědenec k přístupu ke kolektivnímu šaškování před objektivem, protože když jsem doma upravovala ty zoufale nekvalitní (no, fotit mobilem, a proti světlům...) fotky, došlo mi, že Roman, ač jeden z rozlévačů a prolévačů, se od focených objektů distancoval a na fotkách (s)prostě chybí!!!

A Ota po nás dnes nezodpovědně neřval ...

a kapitán Franta nezodpovědně nehrotil ...

a mi se v rámci odhození zodpovědnosti hrálo konečně víc než v pohodě,

Dědictví aneb Kurvahošigutntag
jako v pátek na tréninku.


A nyní jen okrajově - ke hře, o kterou vlastně dnes ani nešlo.

S prvním ranním týmem, se Sokoly z Krásného Pole, vítězíme v prvním setu se svým dnešním lehkým až nezodpovědným přístupem (25:15), až si myslíme, že se Sokoly zatočíme stejně snadno i ve druhém setu.
Ve druhém setu však přichází klasický retymský rozhoz, do toho zjišťujeme, že si rozhodčí patrně vsadil na soupeře. Zvlášť naše čerstvá krev nemůže vydýchat křivdu s odpískáním jeho domnělého přesahu, ačkoliv v předcházející chvíli se soupeř i s balonem beztrestně dostal docela hluboko do našeho vzdušného prostoru; tak Lukáš vypouští z nozder dým a z úst hlasité impertinentní hodnocení rozhodčího; je to naše mladá horká hlava. Naši staří cholerici jednak už jsou líní na zbytečné energetické výdaje, jednak je spíš pohltilo dnešní záhlavní motto.
Omyly sudích či jejich předpojatost patří ke hře, s tím se musí počítat.
O druhý set nakonec sice těsně, ale přicházíme (23:25).
Třetí set, kdy se do toho zase pořádně nezodpovědně obujeme, je pak náš (15:11).
Retym : Sokol Krásné Pole ... 2 : 1

Bez rozcvičemí jdeme na druhé dnešní soupeře, Zapadající Hvězdy Chuchelná.
V prvních okamžicích hry doháníme chybějící předzápasovou rozcvičku a jsme rozpohybování až při boji. První série míčů, a přední trojka se nevybouřeně válíme pod sítí, pole plné,
jablko by nepropadlo.
Rázem jsme rozcvičení, nabuzení a v docela slušném náskoku.
Nelze než neztratit kytičku (25:11).
Ve druhém setu se o první body taháme, Hvězdy začínají kousat a Retym má své psychochvilky, ale nakonec se urveme a nastavíme tempomat až do vítězného konce (25:14).
Retym : Zapadající Hvězdy Chuchelná ... 2 : 0

Retym konečně v klidném rozpoložení těla i ducha, Ota snad až v Nirváně, dokonce nás všechny poděluje želatinovými anakondami v životní velikosti,

Steve Irwin

o nichž se vyjadřuje jako o motivačních hadech;
sedíme na tribuně, pokračujeme (neřidiči) v zapíjení Dášiných narozenin a likvidací (i řidiči) domácích vánoček a tvarohových buchet.

A do třetice všeho dobrého.
S Neony po dvou setech plných nekonečně dlouhých výměn a aktivní práce v poli vítězíme.
I když, ve finiši druhého setu jsme měli namále; dokonce za stavu 23:23 Jirka opatrně vyhazuje
dlouhou zálivkou míč do autu;
a byla to nakonec snad sama štěsněna, co si na nás v posledních míčích sedla.
Retym : Neoni ... 2 : 0 (25:17, 26:24)


Právě probíhající tabulka umístění ve 3. ovl


A ve fotoGalerii ještě zmiňované nekvalitní fotky s obsahem kvalitních osobností -


Jitka, leden 2013
 


Komentáře

1 Martin Martin | Web | 16. ledna 2013 v 15:07 | Reagovat

Když vidím toho Steve Irwina s hadem kolem krku. Vzpomněl jsem si: Víte jaký kus spodního prádla oceňuje nejvíce Tarzan na ženách. No přece krajtové kalhotky.:-)Vidím, že tu máš taky docela mrtvo. Nikde žádné davy čtenářů horujících po nových článcích. Jak ty lidi kurňa zaujmout a taky aby něco napsali do fóra. Asi je budu muset v článku všechny hrubě urazit a pak se snad někdo ozve.:-)

2 Slávek Slávek | 21. ledna 2013 v 16:00 | Reagovat

Je to jasné. Pokud Vás nekontroluji, opadne z Vás nervozita  a hrajete dobře.
A nebo mi to prostě jen děláte naschvál !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.