... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

1.12.2012 HORŠÍ UŽ TO NEBUDE

3. prosince 2012 v 20:42 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

aneb

DŮSLEDNĚ VYROVNÁVÁME KŘIVKU ÚSPĚŠNOSTI


První prosincový den přinesl kromě adekvátního poklesu teplot také třetí hrací den prvního kola letošního ročníku Ostravské volejbalové ligy.
Ovšem za zaznamenání tahle sobota rozhodně nestojí.
Tedy kratce.

V krychli řečeno, dopadli jsme dnes jako 7. rota generála Custera u Little Bighornu ...

Návrší poslední obrany, Montana



Retym se patrně nevzpamatoval z šoku minulého ligového dne, kdy jsme dobyli nejvyšší možný počet bodů, na který jsme mohli ten den dosáhnout. Proto jsme dnes museli rychle udělat všechno pro to, abychom vyrovnali tento bodový extrém.
Nutno dodat, dařilo se nám (vyrovnávat extrém).

Ač jsme se dnes sešli konečně v kompletním počtu základní Osmičky hráčů i Trojky skupin svozů, nějak jsme nenašli tu pravou volejbalovou souhru, pohyb a herní kompozici.
Bojovnost, razance a vášeň předminulé soboty zmizela jako sliby po volbách, a dnes zde zůstal opět pasivní Retym se svými neduhy, mouchami a skepsí.
Nepomohl se svými lomcováky ani Roman či Franta, který jako Babička Mary má "vždy slivovici v putně".

Osvobozené divadlo, 1935

Tenhle výkon si dnes nezasloužil ani fotky.
(Jirka jakoby to tušil...)


V prvních okamžicích hry prvního setu s Osthudami jsme slibně a úspěšně položili první dva míče, a tím náš náskok skončil.
Když přišli po těchto prvních dvou bodech ke slovu soupeři, vyhoupli se okamžitě šňůrou bodů jen z es a položení ze série přímých servisů svého prvního podávajícího, a to až
do desetibodového rozdílu vedení. Retym nebyl schopen přijmout, a když po čtvrthodině přišel relativně slušnější příjem (tzn. míč se po příjmu udržel ve vzdušném prostoru kvadratury přibližně našeho hřiště), nahrávačka, zatím obrostlá mechem a pavučinami, už po celkem delší době měla nahrávku poněkud těžkopádnější…
Desetibodový náskok se dohnat nedal, naopak, už jen narůstal a my ztráceli stopu soupeřů mizících zběsilou rychlostí k pětadvacátému bodu.
Retym si užíval všech herních chyb a hříchů, co jen se dají ve volejbale spáchat.
Bojovnost zoufalá, pohyb statický, srdce studené.
Nátěr jako kráva…
Ve druhém setu se zablýskla naděje trochu větší bojovnosti, ale ani to nás zrovna
nevystřelilo na Mars.
Osthudy : Retym … 2:0 (25:10, 25:18)


Na stejném hřišti, vzápětí po osthudě s Osthudami, se setkáváme s mladým týmem Zářezu.
Právě ze zářezové základny jsme letos draftovali naši novou posilu Lukáše, který mezitím
do Retymu zapadl jako oliva do Martini.
Během hry poznáváme, z jaké elity dlaždičské hladiny byl Luk vytáhnut.
S takovou koncentrací vokativů slov, stojících výrazně mimo rámec nejen obecné češtiny, cizích slov či dokonce křížovkářských výrazů, se našinec v běžných hovorech příliš nesetkává.
Inu, v Zářezu jsou drsňáci...
Horáček z III.Bé

Gejzír výlevu invektiv započal úspěšnou snahou Horáčka zapřít svůj velmi zřejmý teč Lukášovy smeče, kterým poslal míč daleko do autu.
Lze zatloukat teč, když trajektorie míče z Lukášovy smeče změní nad sítí s blokařem přímý směr náhle zhruba o sedmdesát stupňů vzhůru?
(Takhle by neuměla útočníka zablokovat ani pověstná, vždy betonově napnutá páteční Václavova síť.)
Když k tomu ovšem posléze Horáček dodal:
"TAKY jste nepřiznali přešlap", nebylo o čem diskutovat...
Hra s takovým týmem se pak už stávala, zvlášť pro naše věčně všepřiznávající Dušíny, spíš otravnou.
Zářez : Retym ... 2:0 (25:18, 25:15)


Po přestávce jsme nastoupili proti neznámému týmu, o kterém jsem od našich hráčů
během hry neustále vyzvídala, copak je to za tým.
Nevěděl ani náš kapitán.
Byl to rozhodně sympatický tým.
Nehádali se až běda, hráli v pohodě a s úsměvem.
Dokonce jeden hráč urputně přiznával svůj blok do autu, na kterém rozhodčí trval jako na smeči do pásky od našeho hráče. Kandidát soupeřů na titul Fair play hráče ligy byl ochoten
snad i sejmout vlastní otisky prstů z míče, jen aby dokázal důvod přiklepnutí bodu pro Retym, ale rozhodčí se už nehnul z vlastního rozhodnutí, ani se nedal ukecat milostí nového míče.

Se zatím bezejmenným týmem držíme krok, dokonce jsme občas i ve vedení...
... ovšem dnes výrazně gypsový Retym,
Ať žijí duchové
psychicky naštípnutý už od dnešní první hry, se už do konce dnešního ligového kola nevzpamatoval. Taháme stále za kratší konec a nakonec projíždíme zápas i s dnešním třetím soupeřem (kde hrají mimochodem v nasazené šestce celá tři děvčata) se ztrátou už nejen věnečku, ale i nálady a sebevědomí.

Odpovídal tomu i poslední míč, který padl na naší straně.
Soupeři v obraně vracejí míč, který se k nám blíží balistickou křivkou obrysu hory Paramount
a rychlostí padajícího listu.
Jana a Ota, oba čekající v předstihu v bodě blížícího se dopadu míče, nabízejí ochotně své paže pro příjem, a díky pomalému padání míče k zemi se byli kupodivu schopni i domluvit, kdo míč vezme a načechrá a kdo bude radit ...
... když tu jako kulový blesk mezi příjmovou idylkou našeho páru rozčísne vzduch
a vrhá se k míči v posledním okamžiku sám velký Franta s nadplicním řevem:
"Mám!!!",
a v okamžiku předpokládaného kontaktu Galy s kapitánovýma rukama Franta rozhazuje ruce daleko od těla, nechá padat míč na zem, a všichni tři, Franta, Jana a Ota, pěkně hlavy u sebe, smutně hledí, jak se mezi ně snáší poslední, pětadvacátý soupeřův bod přesně na čáru....

A nebyl to neznámý tým, teď koukám na stránky OVL, byli to Sokolové z Bolatic.
Sokol Bolatice : Retym ... 2:0 (25:23, 25:19)


Do šatny jsme se rozcházeli mlčky.


"Takhle ten večírek skončil. V životě jsem už nezažil společnost, která by se rozcházela v takové tichosti a tak naprosto bez ceremonií. Ani jsme jeden druhému neřekli dobrou noc. Dolů jsme odcházeli po jednom, našlapovali jsme co nejměkčeji a drželi jsme se ve stínu. Sluhy jsme žádali o klobouky a pláště úplně šeptem, domovní dveře jsme si otevřeli každý sám, jak jsme vyklouzli na ulici, honem jsme se hnali za roh a dělali jsme, co jsme mohli, abychom se jeden druhému vyhnuli."
Jerome Klapka Jerome, Tři muži ve člunu a na toulkách


Zádumčivá nálada nám však vydržela asi tak do sprch a prvních trenýrek;
před rozjezdem skupin Á až Cé ke svým domácím obědům a mazlíčkům jsme se již svorně přátelsky hádali a vymýšleli termín, kdy se ve výhledově nejbližším termínu sejdeme
v kulturním nekuřáckém zázemí ostravské restaurace. Což nám dalo zabrat, protože
v každém z asi dvaceti návrhů někomu kolidoval termín. Nicméně, je navržen první pokus,
a jestli Jirka dokutálí svůj drahý fotoaparát a trochu mu protáhne brka (narozdíl od dneška...),
tak budu mít co pověsit na stránky.
Jen dosud nevím, jaká je záminka našeho brzkého sražení; jestli půjde o oslavu osobního životního jubilea nebo spíš toho, že jsme se při takovémhle stylu hry dosud nepozabíjeli...


Jen tak na okraj, Frantu bodl pod srdcem lehký osten žárlivosti - se smutným výrazem se nás, nahrávaček, po dnešních zápasech zdrceně zeptal:
"To vás Lukáš psychicky deprimuje víc než JÁ??? ... že jste mu dnes ani jednou pořádně nenahrály..."
Tedy, Franto,
coby držitel titulu "Psychický drtič nahrávaček číslo jedna" rozhodně ohrožen nejsi;
Lukáš je s námi kratce, má trochu specifický bod kulminace trajektorie nahrávky na smeč,
na který se teprve kalibrujeme; až si zvykneme na jeho požadovanou 3D souřadnici

Simsonovi - Homer ve 3D
bodu lokálního extrému nahrávky, třeba si Lukáš konečně i pořádně bouchne...



(...ale každopádně, dnes by nám nepomohly ani Veverky...)



Jitka, prosinec 2012
 


Komentáře

1 dasa dasa | 4. prosince 2012 v 10:11 | Reagovat

..a sakra..:-))..zdravím a příště to určitě všem natřete!!
daša

2 Martin Martin | Web | 8. prosince 2012 v 10:35 | Reagovat

Pěkná a s nadhledem popsaná studie volejbalového zmaru. Opět si tu ohřeju svou polívčičku: Stránky cuckaru uz nejsou cuckari.wz.cz, ale CUCKARI.CZ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.