... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

7.9.2012 POD PRAPOREM ODBORŮ

21. září 2012 v 19:09 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

aneb

V KALENDÁŘI RAŠÍ ZÁŘÍ, V PÍSKU ZÁŘÍ PLNO TVÁŘÍ


Sice si ještě dnes vyklepávám písek ze středního ucha, avšak sobotní dění losovaného


turnaje mi již mizí v nejasných, impresionisticky laděných tazích, zavátých dalšími nánosy písku a pokrytých oparem vyhraných (a na místě ochutnaných) bublinek.
Zkusím tedy proklepnout svých pár přeživších mozkových buněk a vytáhnout z nich něco uvěřitelně reálných vzpomínek na předešlou sobotu...


Jana s Otakarem se jali chopit do vlastních rukou svou pondělně a čtvrtečně organizovanou masu hráčů na západním pobřeží Varenského okrsku (tedy pole pro beachvolejbal), k tomu najali pár komparsistů z chlebodárného zázemí, a s tímto materiálem dali do chodu lehce megalomanský beachový podnik, čítající 32 lidí, tedy 16 týmů a jednu raně podzimní sobotu.

Otakar se stal duchovním spoluotcem důmyslného až spletitého systému
dnešního turnaje, jehož se (raději) osobně nezúčastnil.

Tedy žijícími a hrajícími guru turnaje se stali Jirka H. a Jana M., které tímto předávám (psané) slovo, aby zde zůstal aspoň drobný otisk nepřekroucené reality:

"Hrací systém -
1. kolo - 5 zápasů do 21 bodů, losování dle matematického modelu Jirky Horáka, kdy hráči v pěti zápasech hrají s jedním hráčem jen jednou. Losování proběhlo dle pořadového čísla při příchodu hráčů;
2. kolo - pavouk - hráči dle dosaženého pořadí 1. -16. v soutěži jednotlivců si k sobě losují hráče z místa 17. - 32., dle pravidla - holka losuje kluka a obráceně.
Pak hra dle pravidel pavouka, na dva sety do 15 b.
Jen útěcha se hrála na jeden set do 21.
Každý hráč si zahrál minimálně sedm zápasů."

Jelikož se jednalo o turnaj smíšených párů, bylo nutno zachovat numerickou rovnováhu
mužů a žen. Proto dva převažující muže bylo nutno před vypuknutím turnaje rychle jmenovat čestnými ženami.

První čestnou ženou se stává Libor, protože s plachým výrazem hospodyňky přináší
tác s (vlastnoručně?) uvinutými záviny,
" ... Květuš sama vinula ..."
(Adéla ještě nevečeřela)

druhou obětí na vyrovnání početní pohlavní nerovnováhy je zvolen Jiříček, protože tradičně přibíhá (an trhaje rychlostní rekordy Brno-Ostrava pod třicet minut osobním autem)
coby poslední prvek do dnešní smíchané skládanky.

Dále už jen výbava z periferie pohledu mého úhlu, neboť jsem nebyla schopna nejen pamatovat si, ale i monitorovat ostatní generování dvojic v stochastickém chaosu přes tří desítek lidí.

  • Ad. 1. kolo ...

Málokdo asi věřil náhodě a čistému tahu, když jako první herní dvojici jsem byla čirou NÁHODOU vygenerována s Jirkou Ž., mým letitě sehraným turnajovým parťákem.
S Jirkou jsem tedy dobyla jedno ze dvou vítězství v prvním kole.

Do druhého zápasu mi systém přilosl mladého volejbalistu (příjmení - tuším něco kočičího),
který byl údajně s beachem konfrontován dnes prvně; bližší si je, pravil, s prkny, co znamenají šestkový volejbal.
Vytloukli jsme si čtyři body z možných jednadvaceti.

"Jituškóóó, mám pro tebe špatnou zprávu ... ", volá na mně s širokým úsměvem Petr C.,
"... příští hru hrajeme my dva!"
"Spolu nebo proti sobě?" ...
Petr se tedy stává další Osobností v dnešním turnaji po mém levoboku.

S Petrem nám herní chemie vždycky fungovala asi jako soulad keltské harfy s činely,
navíc máme proti sobě silný pár s Veverkou z Bitýšky (nějaký Ivo), který dnes k sobě sbíral nahrávačky z lepších vrstev, takže jsme byli rádi aspoň za těch pár bodů pod destítku.

Čtvrtý bojovník v mých barvách je dnes po Kočičákovi druhá -pro mně- neznámá tvář, pracovně mnou nazvaná jako Kaplan. Proti nám nastupuje rozhodně smíchaný pár
Franty a Jiříčka, oficiálně uznaného ženou (tedy jen pro ten dnešní den).
Kristián
Boj v písku se vířil na ostří nože, pot se lil, pole se krylo, zalívaly se hnusárny a prasily se prasárny, padaly ostré výrazy typu:
"Ty hade!", "Jdi mi k šípku!", "V pátek už nemusíš chodit na volejbal!", a podobně.
Nakonec nám, tedy Kaplanovi a mi, ač páru s velkým bojovým nasazením,
uniká vítězství o velmi, velmi malá prsa, tedy asi o jeden nebo dva body.

Do posledního, pátého boje v prvním kole jdu s vylosovaným, momentálně (také) krvelačně naladěným Romanem H., se kterým se místo obvyklého lyžařského výrazu "Skol" vítáme:
"Mám jednu výhru a tři prohry. Musím vyhrát."
"Já taky."
"Musíme hrát hnusně."
"Já taky."

V nepřátelském poli se proti nám se tyčí Velký Pavel R. (kandidát vítězsví na kdejakém turnaji,
i kdyby snad hrál sám) s dívkou ze skupinky neznámých (opět jen pro mně) tváří.
Ačkoliv se Pavel většinou neporáží, dokonce na nás vyvinul relativně dlouhou šňůru bodů z jeho těžko chytatelných servisů, s Romanem jsme byli rozhodnutí vyhrát, i kdybychom měli někoho zahrabat zaživa do písku nebo aspoň ukecat. Naštěstí jsme zahrabávat ani ukecávat nemuseli, Velkého Pavla jsme porazili zcela regulérně.

  • Ad. 2. kolo ...

Hráči, kteří dosáhli v prvním losovaném kole met nejvyšších, tedy 1. až 16. místa, si chodili
ke stolu Velkého Šéfa a Velké Šéfové táhnout lístečky se jmény hráčů ze spodních vrstev (17. - 32.), aby dohromady vytvořili šestnáctku co nejprůměrněji smíchaných párů, které půjdou
v pavouku až do finále.

Ve druhém kole, coby hráčku umístěnou pod psychologickou hranicí šestnáctého místa, mně vybral los ...







... a nebyl to los, byl to Franta!

Mého nejoblíbenějšího cholerika jsem zpočátku podezřívala z požití něčeho nezákonného, protože se celou dobu usmíval (dokonce i na mně) a čišela z něj přímo pohoda Vánoc.
Jeho vrhané úsměvy se staly magnetem na mé přihrávky, takže Franta měl z čeho bodovat,
a dělal to po svém, tedy dobře.

Ačkoliv jsem v dětství trpěla celkem slušnou arachnofobií, prošli jsme pavoukem příjemným tempem, abychom se potkali ve finále s Ivošem D. se Šárkou Ž.

Díky stále dobré náladě výškově snad nejmenšího týmu turnaje jsme v prvním setu oba čahouny a zárověň silné hráče porazili (15:8).
Ve druhém setu nám stačilo na celkovou výhru uhrát aspoň 9 bodů, ale začali jsme tlačit na pilu,
čímž jsme si trochu rozhodili pohodové ladění hry, a šňůra vítězství se nám přetrhla.
Devítka nám o chlup utekla, a pro zlato si šel Veverka se Šárkou.


Ředitelství turnaje vyhlásilo umístění:

Jednotlivci s největším počtem bodů v prvním kole:
1. Mrázová Jana
2. Komárková Kateřina
3. Durlák Ivo

Celkoví vítězové po druhém kole:
1. Durlák Ivo - Žáková Šárka
2. Knápek Franta - Biksadská Jitka
3. Marek Pavel - Bolková Jola

Vítěz útěchy:
Trulíková Radka - Hráček Roman



Nějaký chytrák pak vyhlásil, že žádný vítězný alkohol nesmí opustit brány Varenského kolbiště, Franta do toho šel prsama a hned otevřel svůj šampus; já, drobný škudlil, nechca vypadat jako drobný škudlil, jsem pustila s lítostí do davu svoje vyhrané bublinky, pak ("když já, tak vy taky") dohlížela na to, aby další ocenění vypustili taky své lahvové džiny ...
... a ...
... a tak jsou mé vzpomínky na celou akci tedy patřičně probublané...




" ... a to jsme ještě nebyli U Pinkasů ... "




Mistři čočky - Jirka a Leona

na Rajčeti:

a výběr v Galerii Retymu:


Jitka, září 2012
 


Komentáře

1 Martin Martin | Web | 27. září 2012 v 15:29 | Reagovat

Zdravím momentálně psavější kolegyni a děkuji za opět velice výživný zpravodajský report, za který by se nemusel stydět ani legendární Josef Laufer. Abych pravdu řekl, ani kdyby byla můza, neměl bych, moc o čem psát, v létě jsem/jsme měli těch beachvolejbalů jako šafránu. Ale přesto jsem na jednom turnaji byl. Na koupališti v Porubě jsme skončili s Táňou z Krmelína sedmí z devíti. Vidět byly i stálice ze "scény" Ivo, Dáša či Jirka O. Na podzim by se i v mém edičním plánu mohlo najít místečko pro nějaký nový článek z volejbalu.

Martin

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.