... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

18.8.2012 DOBŘE UTAJENÝ TURNAJ

22. srpna 2012 v 21:46 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
aneb

NOVÉ TVÁŘE V PÍSKOVÉ BOJOVÉ LINII

aneb

I V SILNÉ KONKURENCI NA BEDNĚ


Letní radovánky v plném proudu,

spoustu vody uteklo, slunce upeklo, písku se rozrylo i uhrabalo a nemálo beachových turnajů odehrálo.
Právě dnešní turnaj je výjimečný tím, že jsem se konečně po uheráku zúčastnila také v celé své bojové kráse a nespoutaném nasazení i já, proto bych ráda zanechala letmou slovesnou stopu
v již od jara pustnoucích stránkách Retymu.


Byli to rozhodně Naši Lidé (dále již N.L.), vyskytující se dvakrát týdně na Velkých Varenských Dvorcích v hojném až osmnáctihlavém davu, jejichž kvalitně vypadající volejbeachová hra inspirovala majitelku připísecké restaurace Peklo (…asi…?) k zorganizování svého prvního beachového turnaje. Nadšení pro zorganizování turnaje bylo u zrodu a sdělení nápadu tak sugestivní a vypadalo tak reálně plasticky, že jsem již viděla ty davy sportovců s nabušenými hrudníky a opálenými stehny valící se vstupní branou areálu bezohledně přes davy sportovců
s méně nabušenými hrudníky a méně opálenými stehny a ti zas přes ještě méně opálené a méně nabušené až po dýchavičné náměsíčníky s nohama do X (cit.), kteří Bránu Borců už ani nemají šanci zahlédnout.
Hráči z řad N.L. směrovali paní organizátoriku svými cennými radami ohledně organizace turnaje, počtu hraných setů, počtu bodů, několikrát padl důležitý údaj o horním limitu počtu týmů, při kterém je nutno vyhlásit stop stav náboru hráčů a tak dále, až jsem se lehce roztesknila, neboť termín turnaje kolidoval s termínem mého odjezdu na dovolenou.
Nicméně během dvou týdnů do Dne Dé slíbilo účast z N.L. něco slibných dvojic, a také se pak časem vedle vchodu do restaurace objevila na skle nenápadná pozvánka, kterou však měli možnost zahlédnout (a v rámci možností i přečíst) pijiči piva výhradně u prvního stolu
od vchodu.

Pár dní před turnajem jsem pochopila správně termín naší dovolené (tzn. odjezd o den později, než jsem předpokládala), zmobilizovala jsem síly a domluvila jsem se s věčně se vším souhlasícím Slávkem. Slávek rozhodně nebyl varianta pro případ, že všichni dobří hráči jsou
již -dle mého mínění- na turnaj přihlášení, ale hlavně proto, že Slávek je Stará dobrá Mihule, prima kamarád a hráč jako víno /čím starší, tím lepší/.
… a ostatně - nasadit nás do turnaje byl vlastně Slávkův nápad.

Dnem turnaje začínal jeden z nejteplejších týdnů letošního léta, a začal na trhání teplotních rekordů pracovat hned od rána.

Registrace hráčů od půl osmé, start turnaje ohlášen na osmou.
Aby nám Svalovci a Opálenci neucpali Bránu Borců, nechtěli jsme nechat nic náhodě,
a se Slávkem jsme spěchali na registraci na 7:30 hod., takže jsme oba přisupěli pár minut
před osmou.

Varenská zívala prázdnotou.

Pán s mikrofonem zíval nad štosem prázdných registračních lejster.
Byli jsme registrovaní jako první - Slávek & Jitka, bojová zástava "Mihule".
Hned druhý se registroval pár chlapů - "Hulho" (tedy dokonce reprezentace z 1. ligy OVL!).
Když jsem se zeptala kolen vedle mě, kdo z nich je máma, z výše druhého patra na mně dolehl hlas:
"Nebyla podmínka smíšených párů."

Na soupisku přibyly ještě další dva nesmíchané páry. Chlapi jak jedle.

Do půl deváté bylo nakonec zaregistronáno celkem v šesti týmech dvanáct beachvolejbalistů, znichž všichni (kromě Pavla T.) byli pro nás nové tváře, hrudníky, stehna, myšlenky,
tedy velmi noví a velmi nepřečtení soupeři.
O turnaji se prý dozvěděli z doslechu, náhodou nebo seděli u prvního stolu.
Zdůrazňuji, že z N.L. (tedy Našich Lidí) a jejich slíbené účasti minimálně tří týmů se neobtěžoval ani jeden.
(!)

Šest týmů se rozprostřelo do tří kurtů, nízký počet startujících dovolil hru "každý s každým",
na dva sety, do 21 bodů s dvoubodovým rozdílem, při nerozhodném stavu prvních dvou setů
se pokračuje třetím, také do 21 s dvoubod. rozdílem.


1) Ochutnávka první ligy - Mihule : Hulho 0 : 2

Co dodat; chlapi hráli adekvátně svým schopnostem, a řekla bych, že kdyby chtěli, tak nás utlučou do bezvědomí.
Neboli - poznali jsme jiné výkonnostní sféry beachvolejbalu,
...asi tak nejbližší srovnání ...
ale myslím, že to mohlo být (z naší strany) daleko horší.
Dost škody jsme si způsobili sami, když jsme ze začátku bojovali s vlastním zbytečně zoufalým příjmem, aniž by se Hulháci na podání třeba rozbíhali až od Pivovaru či skákali při servisu
do půlky hřiště.
Když jsme chytli stopu, už byla trochu vychladlá, ale oba koncové stavy
cca 10 : 21 nemluví zas o takovém zoufalství.


2) Spravujeme si chuť - Mihule : Čajíčci 2 : 0

Díky vyškolení v prvním kole jdeme do boje jak proti tankům, a první set vyhráváme
nad smíšeným párem Pavlem T. a Lindou 21:4.
Průběh druhého setu je vyrovnaný, ale nakonec se urveme o šest bodů do vítězného skóre
a tetelíme se se Slávkem spokojeností, že máme pro dnešní turnaj splněný limit.
Později, při čekání v intermezzu na další kolo, nám vychází čas, s Čajíčky si jdeme jen tak
pro schvácení a přehřátí organismu (a nenechání prvního kurtu zahálet) dát ryze přátelský set,
a potvrzujeme si svou herní převahu. (…set byl mimo soutěž, ale radost z výhry ve mně vyvolává nutkání ho zde zakronikovat; čímž to neznamená, že bych i v opačném případě událost nezaznamenala….)


3) Soupeři odhalují své ledví - Mihule : Minilidi 2 : 0 (!!!)

Při sledování velmi, velmi vyrovnaného souboje jednoho ze tří smíšených párů dnešního turnaje, Minilidí, s chlapským týmem Hulho ve druhém kole, říkáme si se Slávkem:
"Přišli jsme si dneska přece vlastně jen zahrát, ne?"
Už máme jeden vítězný tah, a ve více skalpů v tomhle turnaji nedoufáme.

Nastupujeme tedy proti týmu smíšených Minilidí na kurt č. dvě a při rozehrávání je nám jasné, že Ti dva si nesmí nahrát, protože míč po každé jejich smeči by musela v našem poli hledat zkušená parta geologů, a co s novými ložisky uhlí v Ostravě, že…
Jen tak pro legraci a ať řeč nestojí, se ptáme Minilidí, na jakou slabinu jim lze útočit. Vysoký chlapec s přísně sevřenými rty a horečnatým pohledem odtuší bez náznaku úsměvu,
že on bojuje hlavně sám se sebou.
"Takže psychologický boj," mrkne na mně Slávek a jeho zlomyslný úsměv nevěstí pro soupeře nic dobrého.
Jdeme do klání.
Slávkovi se povede servis na riziko několikrát za sebou, psychotického Minilida jeho ne právě ideální příjmy skutečně vyvedou z rovnováhy, a zatímco s hlavou sklopenou následně rozkopává písek kolem sebe a přes síť se nesou nepublikovatelné výrazy (jeho spoluhráčka
se přitom tiše vlní v rytmu hudby z reproduktorů), my se Slávkem se dostáváme do vedení
a do nesoutěživé pohody, protože nám o nic nejde. Jen si držíme těsný náskok dvou tří bodů, který nám svou úrovní hry musí naši soupeři brzy smáznout a rozdrtit nás, proto si užíváme prozatímního vedení a zatím šťastné hvězdy v prvním setu.
Co za překvapení, když si náskok podržíme až do dvacátého prvního bodu!

Minilidi jsou patrně otráveni (já bych tedy na jejich místě určitě byla), že jim Rychlá Rota
vzala první set, a jdeme do druhého.
Se Slávkem jsme už na vrcholu Nirvány, protože jsme se pro dnešek opravdu překonali,
a bojujeme dál.
A to se stejnou strategií - tj. filozofie hry "o nic nejde", pohodový beach, rizikové servisy
na neurotického smečare, nahrávky hraničně na síť a životní nasazení v poli.
Světe div se, vítězíme i druhý set, a cítíme se neporazitelní.


4) Zpátky na zemi - Mihule : Joja 0 : 2

Zápas na kurtu č. 3.
Pod rouchem infantilně roztomilého názvu Joja

se skrývá šelma zubatá canis lupus, neboli zkušení borci z druholigového týmu Marf.
Marfové nejsou jen mlátičky s úsměvem dravce, ale také hráči, kteří hrají výrazně hlavou.
Proto také naše obranné formace s blokem nešly tentokrát, jako u psychicky labilních Minilidí, vyhmátnout.
Nicméně jsme dali do boje všechno, což v srpnovém letním poledni se začínajícími teplotními rekordy není až taková sranda.
Chlapi nám bodově unikali, ale Slávek ke konci setu chytl svou servisovou slinu, takže soupeři měli horší konstelaci nahrávek ze svých příjmů, a útoky, byť stále silné a hlavové,
se daly v poli s vypětím sil čapnout.
Začali jsme dotahovat.
Dotahujeme až na 18:19 (!!!) a už se zase cítíme jako malí volejbaloví zázraci.
Dejte mi pevný bod, pohnu vesmírem!
V canis lupus začíná doutnat lehká nervozita, zatímco Slávek s úsměvem pokračuje ve svém servisu-rizikáči.
Riziko opět vychází, zaděláno na devatenáctý bod, opět slabší příjem Marfů, my se Slávkem
v přesně vypočítaných segmentech obranného pokrytí pole v rámci možností zasmečování soupeře z méně nebezpečné nahrávky … a …
... nepříteli vychází prase jako kráva a míč padá přes pásku kolmo pod síť do našeho pole!

Marfové jsou již v bezpečnějším vedení a zasazují nám poslední, smrtelný úder.
Ovšem za stav 18 : 21 s volejbalovými velikány se rozhodně nestydíme.

Ale přichází druhý set.
Nejhorší set dnešního dne. Máme nějakou patrně tvůřčí krizi - jen od začátku nás Marfové vypodávají na 1:8.
(U piva nám později Marf st. vysvětluje, že nešlo o naši tvůrčí krizi, ale že pouze vystihl jeden Slávkův stálý podvědomý posun při příjmu, a na tom stavěl umístění servisu….)
Já jsem po každém našem zoufale vybojovaném bodu, kdy už bylo jasné, že na výhru v tomhle setu nemáme šanci, i kdyby soupeři odešli na chvíli z kurtu, cedila mezi zuby na Slávka:
"Aspoň deset, aspoň deset!" (dvoumístná cifra nevypadá tak zoufale)
Dali jsme aspoň deset.


5) Boj o přežití - Mihule : Snajpři 2: 1

Poslední zápas nás čeká na dvojce, která nám už dnes jednou přinesla štěstí.
Tentokrát máme za soupeře chlapský pár, který taky jako my vypadá, že toho už má dnes
hodně za sebou.

Když jsme se z místa pod slunečníkem u hospody, dnešní oázy herních přestávek,
odpočinku a dobíjení energie, přišourali na kurty, já si uvědomila, že na mně padl v jeden moment příšerný, ale opravdu zoufalý hlad. Na jídlo v tom horku celé dopoledne nebylo pomyšlení, a já stavěla energetický přísun jen na citronových pivech.

Slávek mi tedy (už na kurtu) naštěstí nabídl ze své nůše laskomin pro hrocha,
dovolili jsme se u soupeřů o technickou chvilku, a já, přežvykuje soustředěně Slávkovu zapečenou bagetku, šla do hry.

Po Marfech jsme byli vráceni zpátky do reality, a porážka od Snajprů v prvním setu nám proto rozhodně náladu nevzala.
Už jsme zase byli v herní pohodě "přišli jsme si dnes jen hezky zahrát".

Ve druhém setu jsme byli opět v takovém příjemném rozpoložení, až jsme z toho vedli.
Chytli jsme slinu, já se rozhodla, že žádný míč nebude v poli ztracený, Slávka nakopla moje znovuzrozená nadlidská bojovnost, dal do toho celého svého člověka, a - druhý set byl náš!

Hra byla v našem nasazení v perném dni sluneční výhně tak energeticky náročná,
že se nikdo z nás čtyř v odpočinku před třetím setem ani nehýbal, ani nemluvil, ani zbytečně nedýchal, ani se neusmíval, bylo nutno šetřit každý kousek energie na třetí set.
Já ještě musela hýřit trochou retenční energie pro sešrotování zbytku bagetky.
Chcíplí motýli se pomalu zvedají ze země a jdou v perné sluneční výhni z posledních sil
poletovat po kurtu.

Třetí set už byl opravdu bojem o holé přežití,

do kterého jsem opět zakomponovala nápad, že musí být z mé strany i bojem o každý decimetr čtverečný našeho pole.
Myslela jsem, že každý můj skok pro míč je skokem posledním.
Slávek chtěl asi zemřít se mnou, proto hrál jako z partesu a posledních zbytků sil.
Soupeři také chytali poslední kapky dechu a života, pot se z nich lil jako z konve a na tričku
Pana Fialového nezbyl ani kousek suché nitě.
Nakonec jsme se Slávkem zakončili trápení všech, dali vítězný míč a padli si vysíleně kolem krku.


Pan Mikrofon s paní Hospodovou rozdali ceny, a mi tentokrát poprvé nevadilo "až" třetí místo.
  1. Hulho
  2. Marf
  3. Mihule
  4. Minilidi
  5. Snajpři
  6. Čajíčci
A pár nepovedených fotek nepovedeným foťákem líným autorem (nechtělo se mi zvedat
od piva…)
Jitka, srpen 2012
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.