... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

17.3.2012 POSLEDNÍ PROMĚNA SEZÓNY

22. března 2012 v 22:49 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

aneb

DVĚ TVÁŘE JEDNOHO …


… TÝMU

Na chvíli udeřilo jaro v plné síle, na Otu se okamžitě začaly sypat dotazy ohledně letošního beache a Retym vyrazil do posledního dne letošní OVL sezony.


Ledva skupina Bé dorazila na polanské vrakoviště vzápětí po (a téměř do kufru) naší skupině Á, okamžitě jsme začali po vítacím rituálu zahajovat dnešní subsoutěž svolanou mimochodmo mailmo, a během dne jsme i určili jednotlivé vítěze;
verdikt - v každé kategorii získává první cenu:
- "Leštidlo Fotek" (Zubrovka, donašeč Franta),
- "Švestkové Hrozinky" (Slivovice von NJ, don. Jitka),
- Romanovo "Višňové Pohlazení" (pro mě jasný vítěz).


První soupeř dnešního jara, tým MICHÁLKOVICE Bé (kde chyběl Bratr Martin, a ochudil tak hru o punc bratrovražedného boje) se nás už před hrou snažil psychicky rozleptat tím,
že při rozpinku se soupeřova půle hřiště červenala záplavou Michálkovických dresů koexistence a kosehráváním Bobrů i Obrů, tedy Michálek B i Herkulů z Áčka.
Naštěstí těsně před hrou Kolosové vyklidili pole a proti nám zbylo šest Michálkovických
von Bé.
I tak žádná ořezávátka.

Nicméně Retym předváděl něco neskutečného -
- hra a´la páteční či pondělní tréninkový volejbal; pohoda, dobrá nálada a bezelstná veselost
(a to i u všech našich choleriků, nerváků a hysteriků) se staly katalyzátorem naší hry, která podle toho vypadala - kontinuální pohyb, příjmy, kdy nahrávačka mohla klidně i sedět, nahrávky jak Omegy, smeče ostré a umístěné, pole nepropustné, chyby veskrze žádné - buď se pokládalo nebo čekalo na chyby soupeře.
(Z návalu štěstí z pasení se hrou Ota na střídačce smetává na zem tabuli s čísly, a tak do konce setu čísla neotáčí, ale navěšuje.)
Za všeobecného nadšení - nebylo lze jinak - Retym : Michálkovice B - 2 : 0.

Renča v rámci své fér duše zlehčovala retymské zásluhy o vítězství tím, že si neodpustila poznámku, že to byl stejně nejslabší tým v lize…


Já bych to tak neviděla.
Tímhle nasazením jsme loni smetli i Michálky Áčko (nejen), a smetli bychom každého.

Snad netřeba opakovat moudrá a výstižná slova (nejen) Romanova, že
"Retym může jak vyhrát nad jakýmkoliv týmem, tak i prohrát s kýmkoliv.
Sázet na Retym je velmi rizikové."

Vzápětí na nás nastupuje na témž hřišti, trojce, SEVERKA. Tým, ač žádné velké mlátičky,
tým spíš z kategorie Celkem Dost Dobrý, tým, se kterým však máme stále potíže.
Takový "druhý Retym" s dlouhány a větší urputností.
Na jednoho Severního dlouhána dnes nasazujeme dvojbloky.

V prvním setu sedí na střídačce Kapitán a prohání svou novou zrcadlovku. Takže bezstarostnost herní dikce Retymu je dána spíš nadšením a pózováním pro objektiv.
(Ale už nejsme tak mladí a krásní, Cpt. všechny fotky patrně nepoužil; za ohleduplnou cenzuru mu jménem focených objektů děkuji.)
Kapitán na lavičce znamená spontánní určení Vicekapitána v poli, kdy se toho zas ujímá Franta, a zase si to užívá. Autorita našeho Prvního cholerika stojícího na suplovacím kapitánském můstku způsobila, že když mi za jednu nebo dvě slabší nahrávky s kapitánskou viceautoritou pohrozil střídáním, začala jsem hrát jak Paganini (ale malý).
Hra probíhá v načaté kráse prvního zápasu - nasazení, čistá hra, jisté tempo, pohoda … a opět vítězný set.

Začínám postrádat svou nervozitu, tak o ní začínám přemýšlet na začátku druhého setu.
Ota si všímá mé zádumčivosti, vrhá se mi na ramena a během prvních tří podání mi masíruje ramena a krk tak, že mi leze mozek ušima ven a přiškrcený lem trička mi brzdí přívod kyslíku do hlavy. Nemohu tedy přemýšlet nad hrou, ovládá mně bezmozková spontánnost, a celková hra se zas blíží symfonii.
Za zmínku stojí okamžik, kdy vccpt. Franta bere tajma. Koukáme jak diabetici do cukrárny, protože vedeme a k přerušení hry z naší strany není důvod. Jenže pohled na Frantu vysvětluje vše - an supěje, z posledního dechu řve:
"Ten tajm je pro mě … musím se vydýchat…!"
Všeobecné veselí panuje až do konce hry, a Severka je konečně nekompromisně skolena.
Retym : Severka - 2 : 0.

Po rozebírání naší geniální hry v mezičase, využitém v bufetní kubatuře také na pozdní oběd
(či brzkou večeři),

nastupujeme na kurt číslo jedna, který nám (šlo-li by sledovat statistiku "Našich slavných proher") přinášel jen trable.

Na jedničce se už na nás rozehřívá tým O106, který rozhodně není týmem s aureolou siláků
s obávanou pověstí.
Jenže tentokrát proti nám mohli stát třeba ředkvičky, na výsledek by to nemělo vliv.

A ... stalo se ...

... nepochopitelné …
... grandiozní transformace,
velký třesk,
padla měna,
země se otřásla -
- Retym se stal jiným týmem …


Totální ztráta energie ...!
Akumulátor 1
A jako vždy, u všech našich hráčů najednou.

Pole připomínalo noclehárnu, na odražené bloky se nereagovalo, některé nahrávky byly jak trefy do Binga, úspěšnost smečů menší než šance na objevení mimozemské civilizace na Měsíci, na střídačce se (pokud nepadaly velmi, velmi nepublikovatelné výrazy) plakalo.

První set jako druhý.

Nervozita houstne, atmosféru lze jíst příborem, nálada hluboko pod bodem mrazu.
Z vedlejšího hřiště se dokonce jednou na naši adresu i ozvalo:
"Už se perou? Už se perou?"
... Ivo má postřeh ...
Rozhovory typu
Ota: "Střídat, to je na ****!"
Ota: "Ne, Jitku ne, to Jirka k***í smeče!"
Franta: "Jitka mu teď dvakrát zk*****a nahrávku!"
Jitka: "Protože jste mi teď dvakrát po****i příjem!!!"
provázely skoro celou hru.

Retym : O106, rychle a bolestně, 0 : 2.

Únava udělala své, domů jsme se vraceli ochuzení o "gól do šatny", poslední boj letošní sezony jsme projeli vinou záhadné ztráty energie.

Celoroční ligové pinožení bych zhodnotila slovy klasika:


"Já myslím, že si musíme přiznat, ze ten prospěch nemáme takový, jako jsme si slibovali,
ale já bych to neviděl tak černě.
Ten celkový obraz, jak jsi ho tady nastínil, není samozřejmě, nijak růžový.
Ovšem, a to nesmíme přehlížet, že jsou tady zárodky toho pozitivního. Mám na mysli tu pěknou čtyřku z dusíku. Nebo ta rovnováha na páce. Že. To jsou takové první vlasťovky."



(Průběžná tabulka; tu konečnou verzi již pochopitelně nebudu mít kdy uveřejnit...)

Tak, na ty první vlaštovky; příště do toho, doufám, půjdeme zase všichni!

A - přátelé, kamarádi - v příští sezoně opět:



Jitka, březen 2012
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.