... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

4.2.2012 ... PRŮLOM POKRAČUJE

12. února 2012 v 22:27 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
Vždyť jsem to říkala, už je to tady. Únor se překonává, chladnější místo člověk aby pohledal...

ENCELADUS, ledový Jupitera měsíc



Tak mám zas jednou dobrý pocit, že mé reportáže někdo nejen čte, ale dokonce projevuje přímé, emocionálně nabité reakce ...
Tedy k minulému dílu, stran "skupiny A a B":
Ledva skupina Á
(tj. NÁŠ Zpravodajský vůz, kdy cestou sdělené hot novinky nejsou tentokrát publikovatelné),
v tuto velmi, velmi, velmi mrazivou sobotu dozaparkovala před polanským kolbištěm a hodlala ztéci venkovní schody k hlavnímu vstupu,
Otakar již před portálem vydupával v kachličkách důlek (dle hloubky důlku dobrých cirka 10-15 minut) a se zmrzlým nosem a párou u pusy na mne shora řval:
"Jaká skupiná Bééé? Já Ti dám skupinu Bééé!!!"
Čímž k mé radosti potvrdil sledování mých lingvistických úletů v e-tisku a přidal efektu uvěřitelnosti.
Jelikož se pak Ota v úvahách o názvech našich skupin svozu (skupina A, skupina B) rozvíjel dále v průběhu celého dnešního odpoledne, došlo mi, že nepokračuje v odkazech na klasiky (JdC), leč bere záležitost smrtelně reálně.
Tedy, abych věci nacpala do správného kontextu a kované ancimrmanbety svedla na správnou cestu, čerpám a cituji zde k posledně zmiňované situaci, ze studnice klenotů českého umění humoru a fikce:

" (...) Rozdělili jsme se do dvou skupin.
První skupinu, pro jednoduchost ji budeme nazývat skupinou A, jsem vedl já, a jejími dalšími členy byl kolega Brukner, doktor Petiška a docent Vozáb. Jeli jsme v mém voze škoda 100L,
se standardním vybavením, s radiálními pneumatikami. Pane kolego, chcete něco říct?"
Svěrák: "Ne, ne, ne, nevšímejte si nás."
"Tak to řekněte už, vždyť jste si tam něco říkali, ne?"
Svěrák: "Říkám, s děravým chladičem."
"No ano, já to tu uvádím. S malou závadou na chladicím zařízení. ... No, druhá skupina,
pod vedením doktora Svěráka, nazývejme jí opět pro zjednodušení skupinou B. Tím nechci říci, že by byla nějaká podřadnější, že. Čistě rozlišovací označení. Tak tedy.... Máte zas něco?"
"Ne, opravdu ne."
"Ale vždyť jste si teď něco šeptali. No tak to řekněte."
"Tak já to řeknu. Sám uvádíte, že to je čistě rozlišovací označení... Tak proč zrovna my jsme Béčko?!"
"No, tak já nevím, to je přece jedno. Já to tady klidně opravím, jestli chcete."
"Opravte to!"
"Dobře, tak my jsme Bé, a druhá skupina ve složení... "
(Posel z Liptákova)

Tolik k zaplnění děr ve vzdělání.
Prostě my jsme Áčko, já opravovat nic nebudu, a Otakare, postav se na hlavu.
Usmívající se

Dívčí šatna nás zavalila přecpaností svršky a překvapivým příjemným teplem. Naše Dáša (skupina B) přišla záhy a probraly jsme hot nepublikované novinky. Načež Jana vylovila

Někdo to rád horké

naprosto úžasnou višňovku, jemnou, lahodnou - sladkou na jazyku, horkou v srdci,
a při přiťuknutí z Dášiných stříbrňáků jsme si řekly, že jestli nás dnes chlapi budou ...(!) , pak si božskou manu vymlaskneme samy (stejně jí moc nebylo).
S veselou myslí jsme se vydaly vstříc našim chlapům a netušeným zážitkům odpoledního vyžití soboty, urvané od rodin a poobědních šlofíků.

Na tribuně, kde se posádky vozů A a B před hrou schází a kompletují Retym, Roman vytahuje eso v podobě nirvánního gastronomického zážitku z rodinné kuchařky, ze které už jednou dovolil ochutnat světu (tedy Retymu) na předávném Kalíškovském turnaji.
Chuťové buňky prokazují paměť a expolodují.
(aspoň tedy u mně; za nadýchnutý piškot s ovocem a žlutým želé všechno ... )

Na galerce se nám také podařilo zastihnout našeho maskota Ivoše, který byl na odchodu
ze svého herního dopoledne. Do tmy se mu na výsledky našich herních kreací čekat nechtělo,
ale i tak by letmé setkání s talismanem mohlo k hernímu štěstí dnes stačit.

Dnes nás čekaly dokonce čtyři hry.
A protože Franta stále vázne s rodinou někde na horách, povolali jsme do boje i naši zářivou zálohu, Statečného Honzu, který, ač už s námi pro(spíš pře-)žil jeden ovlácký den, šel do toho
s námi znovu.
Honza málem králem
A navzdory všem našim cholerikům, psychopatům i stresujícím nahrávkám - s úsměvem.
(Čest jeho památce.)

První dnešní soupeř - Zapadající Hvězdy Chuchelná.

Obvykle stejní amatéři a hráči pro radost jako my.
Dnes posílení o jednoho dvoumetrového hráče.
Obří Chuchelňan těží ze své výšky;
Přelet nad kukaččím hnízdem
jinak, co se týče stylu a koordinace pohybů - žádná extraliga.
Ale i tak mají naši kluci problém prostřílet jeho bloky, a také, když se mu nepodaří zrovna patnáctimetrový aut, tak je míč z výšky prvního patra nekompromisně položen (a rozplácnut).

Ze začátku prvního setu se ovšem zdá, že Chuchelnou smeteme z palubek, aniž bychom si zavázali tkaničky u tenisek. Hrajeme jakoby mimochodem, a hlavní a jediný problém začátku prvního setu je, že hledáme Náčelnický míč.
Při rozpinku před hrou se někam zakutálel.
Ten nemůžeme ztratit; Náčelník Václav (Jirka B.) na něm lpí, nevrátit se z Polanky s míčem, ztratila bych domov...
Proto Slávek a já během hry (v poli) navigujeme Janu (na střídačce), kam se má vrhat, jaké frenologicky podezřelé typy šacovat a která místa prozkoumat, kde by mohl náš (Náčelnický) míč být.
Já nemyslím na hru, Ota na střídačce nevěří svým očím, Jana hledá míč po všech čertech, Retym vede s neuvěřitelným náskokem.
Kotel, až je nám to trapné...
... ale náhle - konec pohody.
Jana míč našla, já přestala myslet na míč, Slávkovi odpadly starosti o mně, a tak jsme se najednou ponořili cele do hry tak, že Chuchelné Hvězdy využívají naši plnou soustředěnost
na hru, strmým nástupem dotahují náš veliký náskok a nakonec první set vítězí 25:22.

Začátek druhého setu s Hvězdami Chuchelné vypadá bídně. Vedou a utíkají nám tak, že málem ztrácíme stopu.
Někdo navrhuje zase ztratit míč, ať se vrátí nenucenost do hry.
Každopádně vybíráme tajma, a rozhodneme se, že si už konečně jednou zlomenou kletbu proher podržíme.
Dotahujeme Hvězdné Chuchelňany, předháníme.
Retym vyrovnává druhým setem 25:22.

Třetí, rozhodující set.
Rozšířené chřípí, hlad po krvi.
Hra je vyrovnaná.
Tak tedy jdeme do finále.
Na poslední sérii podání nastupuje Honza, a rozhodne se, že už dlouho nepřátele šetřil,
a agresivním servisem a (po vítězství hladovým) Retymem v poli, na útoku i v obraně doháníme
a porážíme Chuchelnou 15:12.

Ledva se stačíme zvěčnit v Kapitánově zrcadlovce, už jsme vtaženi do dalšího, druhého zápasu dne.

S Nipexem.
Soupeř z dolní třetiny tabulky.

Rozčilují mně Nipexané starších dat vzniku, kteří mají něco zásadního proti jedné mé zádové nahrávce na Honzu, jehož útok z ní byl zničující.
Do konce setu raději nahrávám bagrem.
Hrajeme, ale hrou se nebavíme.
Konstatováno z pohledu našich střídajících - "takové xichty" (tj.naše, pozn.aut.) "aby člověk pohledal".
I tak vyhráváme první set.
Druhý set zpestřuje usínajících diváků zážitek Otakar, když se rozhodne při jednom obranném zásahu válet se mi po hlavě.
Moje tvrdá hlava drží tvar a místo, a Nipexany porážíme i ve druhém setu.
(25:7, 25:20)

Po obou vítězných zátazích se jdeme posilovat do bufetové posilovny.
Poklepáváme se vzájemně po ramenou a posilujeme křídly mrtvých (a osmažených) kuřat, párky, sušenkami, čokoládkami, hady, a kdo kde co vydloubal ze svých zásob, někteří i už
od Mikuláše.
Se stále odzbrojujícím úsměvem na rtech a soupeři na štítě se Honza s námi loučí a odchází.
Na bufetním území se rozbíhá intelektuálně náročná debata Retymu o závislosti na alkoholu.
Probíráme možné hrozby, a graduovaný znalec Dáša,
která teoreticky (i v praxi?) sledovala a tvořila vědecké materiály o atributech alkoholické závislosti, vymezuje hranice, kdy chuť na doping je už v oblasti závislosti,
když tu se od barového pultíku k nám otáčí občerstvující se volejbalista, a nemoha neslyšet naše teorie, s výrazem Jacka Torrance u svého snového baru
Osvícení
prožitě cedí: "...jo, jo, to už je taky závislost..."

Tlustý svědek se nás chtěl zastat a zakřičel:
"Občane, všechno je trapný omyl, jsme slušná svatba!"
(Návštěva cirkusu, Š+G)


Všechno je trapný omyl, jsme slušný tým!
Rozhodně závisláci nejsme.
Prostudovala jsem později řádně vědecké materiály o alkoholické závislosti, co mi poslala Dáša, studovaná a promovaná odbornice na toto téma. Cvaknout si občas povzbuzováka (a že je OVL nepravidelně!) nesplňuje jediný atribut alkoholické závislosti!
(Například takový Ota, tomu třeba vůbec nešlo o slivovici, kterou jsem přinesla. Celou dobu se těšil na dvě velké hrozinky, co byly uvnitř placačky. Kvečeru, když už se hladina slivky houpala u dna, si velké hrozinky nějak vydloubal a celý rozzářený snědl. A navíc to nebyly hrozinky, ale sušené švestky. (Prý že bazíruji na blbostech.) )
Jinak - náš většinový dodavatel energie (viz fotografie) - nabídka na obou stolech - čokoládky, věnečky, sladkosti; v ničem žádný ethylalkohol:



Po svačince nás čeká těžký soupeř, který vzbuzuje respekt již jenom jménem - Brušperk.

V prvním setu jsme smeteni 19:25, ve druhém kašleme na respekt - hra je vyrovaná a finále zničující; v dotahování bodů přes 25 už jde o víceméně štěstí, komu padne.
To nám o vlásek proklouzlo, a druhý set prohráváme naprosto těsně 27:29.

Do čtvrtice jdeme dnes do křížku s mladým, dravým a ambiciozním soupeřem - týmem "Zářez" (v loňském ročníku startoval pod názvem "Nářez").
K Zářezům jinak nemáme nepřátelský vztah, někeří zářezoví jedinci se občas vyskytují na našich pondělních i pátečních trénincích (a jejich svolávač, ochránce a velitel tvrdí, že nejde o špionáž).

Pochopitelně při hře jde přátelství s nyní nepřátelským týmem stranou, a v prvním setu se nám dokonce podaří mladé bojovníky porazit 25:19.
Těm se vzpění mladá krev a ve druhém setu nám to oplatí skoro stejným metrem, 25:20.
A to soupeře Dáša na střídačce navíc lehce vykolejuje, ač neúmyslně, nějakým svým tajným systémem otáčení číslic bodového skóre.

Zase rozhoduje třetí set.
Na zmatkování u otáčecí tabule je řada tentokrát na mně.
Déjà vu;
tedy jak minule -
- třetí set v plném proudu, večer začíná stárnout, kurty jsou již skoro vylidněné a pořadatelé sklízejí halu.
V průběhu hry, kdy se dostáváme lehce do vedení, se zářezská mládež začne ztrácet ve své herní jistotě a jinak velmi volejbalové a stylové hře. Jako správní mladí pod tlakem začínají kazit
a nosný smečař týmu přes svou nepřehlédnutelnou výšku a tělesnou konstituci šumavského dřevorubce míč spíše opatrně přehazuje i z dobrých nahrávek, než aby ho zatloukl.
Mnu si ruce, říkám si - to je prima, sice mladí, rychlí, neunavitelní, ale zato lépe psychicky rozdrolitelní ... to půjde rychle.
Do soubojové vřavy řeší sklízející rozhodčí z vedlejšího kurtu ztracenou kliku k síti, a strhuje mně také k hledání.
Ochotně předstírám (přízeň rozhodčího se hodí) hledání kliky, hlavně že na ni nesedím, a tím mi zase nějak uniká nejen otáčecí řád, ale i dění na kurtech.
Dosud si libuji, že je Zářez v malebném psychickém rozložení, jenže, ouha, něco se děje
v Retymu...
... křik, afekt a rezonující nervy, jeden z našich hráčů dokonce odchází z hřiště uprostřed výměny (mj. se vrhá se k tabuli skóre a já mám máslo na hlavě...) a soupeř je z retymského interního nedorozumění tak překvapený, že už jen urychluje svůj psychický propad.
Naštěstí na posledních pár podání nastupuje Jirka, a projevuje se jako kapitán - servis mu sedl,
a sází Zářezu pořádné šlupky. Soupeř, už naprosto dezorientovaný a psychicky rozklížený, prohrává ve třetím setu 9:15.

V Retymu doznívají a chladnou emoce z předchvilkového nedorozumění, a vítězství je tentokrát bez radostného kolečka.
Bouře v Retymu ale utichla, ještě než jsme si podali se soupeři pod síti ruce.

A ještě poučení z minulých a dnešních zápasů -
Otakar vyhlásil zákaz otáčení tabule skóre pro nahrávačky Retymu s definitivní platností
od příštích ovl-zápasů, což jsme s Dášou a Janou nadšeně uvítaly.

Před rozchodem do svých aut (skupin A a B) jsme zase šli do tmy na vyautované parkoviště vytvářet živé obrazy.


(Romana jsme nestačili zachytit do kompozice, již byl odvezen Skupinou Cé)

Dnešní fotoúlovky
z Jirkovy zrcadlovky:



Jitka, únor 2012
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.