... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

29.1. 2012 KLETBA ZLOMENA ...

1. února 2012 v 22:38 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

KLETBA ZLOMENA

...

NA JAK DLOUHO?


Do ledna celkem bezzubá zima dohání, co dosud zameškala, a má být hůř...

Neolizujte zábradlí !!!



Potápějící se retymský Titanic byl dnešní neděli opustěn Frantou,
který tentokrát věnoval své tělo i duši rodinné horské expedici.

S tebou mě baví svět

Zatímco do organizace a realizace domluvy přesunu v prostoru a čase frýdecko-ostravské kliky Retymu (Roman, Ota, Dáša, Kapitán), tedy skupiny Bé, nevidím a mohu komentovat jen to,
že je vzorně dovršena střetem před polanskou sportovní baštou v plném počtu,
se skupinou Á, tedy naší ostravsko-slezskou enklávou Retymu, je vždycky nějaká moucha
k řešení.
Střídají se jak svozitelé Jana se Slávkem (já jsem jen prostý svozenec), tak i místo, start
a časosběrné pořadí svozu.
Tentokrát jsem sledovala domluvu jen smskovým proudem, k mailu jsem se nedostala,
proto jsem nakonec byla v mírné nejistotě, když jsem v nedělním mrazivém dopoledni již pár minut čekala v jednom z vytipovaném možném (z mnoha) mezičase sběrné minutáže,
nevěda na koho a odkud.
Asi po pěti minutách čekání jsem již zabředala do své obvyklé paniky, že Retym bude v klidu
v Polance dnes vše prohrávat beze mě, a začala jsem protelefonovávat čísla mých svozitelů,
když tu mi přišla od Jany lakonická zpráva:
"Už tam jsme"
"Hola, hola, tam Weigel"

čímž dala korunu mému vnitřnímu zmatku, neb jsem si pochopitelně vyložila,
aha, tedy už jsou v Polance, no a jak se tam teď dostanu já?

Než jsem si stačila čapnout na bobeček a rozplakat se, už ke mně přijížděla skupina Á s řidičem Slávkem a posádkou Janou, a konečně mi spadla ledová kroupa ze srdce.


Jana se totiž správně držela při telefonování Cimrmanovy pedagogické zásady Futurismu.

WEIGEL:
Hola, hola. ZDE Weigel.

SMOLJAK:
Až na slůvko "zde" je to dobré.
Podle Cimrmana je třeba mít představu o situaci, ve které se nachází ten, kterému telefonujeme
A když se vžijeme do jeho postavení, zjistíme, že je to vlastně ON, který je ZDE.
My ho tedy ohlášením nesmíme mást. ... Ano?

WEIGEL:
Hola, hola! TAM Weigel.

SMOLJAK:
Hola, hola! TAM Smoljak.


Skupina Á kompletní a kompetentní.

Cestou do Polanky se nám Jana pochlubila, že mají doma štěně.

" Nebojte se, vždyť je to ještě štěně! "

Konec podrobností, Retym se prostě zase slil v Polance v jednu velkou žlutou skvrnu v pravý čas v jedné z bojových formací, už konečně také vyzbrojen i dvojítým lomcovákem -
Dášinou litrovkou fernetu a Otovou placatou domácí.

Už v první hře s Brenpartijou je jasné, že nevybočíme ze své rozpracované sestupné tendence.

Sice se nám v prvním setu daří, ale opět jen střídavě, vždy za rovného stavu se patrně vyděsíme byť jen myšlenky na možnost výhry, a soupeřům zas dáme fóra, abychom opět měli co dohánět.
Za našeho bodového naplnění 23 b. se nám úspěšně podaří zkazit dvě podání za sebou, nedejbože přece nemůžeme vyhrát,
a opět máme na triku jednu z mnoha nejtěsnějších proher - 23:25.

(Navzdory prohře Ota nepláče, ale pochvaluje si hru; ano, až na tu věčně nalomenou psychiku
to nebylo špatné představení.)

Druhý set se nese ve stínu zklamání a nedotažení předešlého nalopatního závěru setu, vršíme nevynucené chyby, kazíme podání, příjmy, solnosloupí nám nohy, a prohráváme,
tentokrát odevzdaněji - 19:25.

O přestávce dodáváme tělu i mozku trochu pozitivní energie - Dáša vyždímává zbytek své litrovky, Ota koluje švestky, Roman dobíjí tým čokoládou, já pokračuji v revmatické hadové kúře a Slávek vysvětluje, že banán je sice plný vitamínů, přesto taky k jídlu.

Díky přísunu endorfinu do mozku a rozveselení krve se nám daří s dalším soupeřem, Vital týmem;
dostáváme se na vrchol dnešní fyzické i psychické formy.
Jsme stále o krok napřed, ovšem se svým smyslem pro absurdní drama si necháme koncovku utéct, a na konto získáváme další nejtěsnější prohru, 24:26.

Do druhého setu jdeme ještě s nasazením, ale stejně necháváme soupeřům radost ze života
a druhý set, 21:25.

(Ota stále nepláče, jen mlátí čímsi (asi hlavou) do dřevěného obložení tělocvičny, až se na druhé straně haly pohnuly ribstoly.)

Navrhuji změnit název týmu, a v příštím ročníku startovat pod názvem Titanic, ať jsme aspoň styloví…
(...ale ještě to raději nikomu neříkám, nač dráždit hada bosou nohou...)
Steve Irwin ... dráždič hadů ... a jak dopadl ...

Když vtom …

... světýlko na konci tunelu herních proher a smůl na nás dnes nakonec nadějně mrklo …

Přesunem z prostředního kurtu na kurt č. 3, který nám patrně vlil do krve (kde ještě nekolovala čokoláda nebo alkohol) naději,
a snad i s posledním kotlem fandících diváků, tedy naším Ivošem, který se přišel divit naší hře,
jsme hráli konečně jako Retym v pátečním nebo pondělním tréninku.
Také pomalé vylidňování haly díky pozdním podvečerním hodinám nám asi dávalo pocit větší možnosti rozletu a patrně nás i zbavovalo stydlivosti,
a tentokrát, asi i s kusem štěstí, co nám stále unikalo, výsledek konečně odpovídal hře.
První set 25:21 pro Retym.

Ale aby toho štěstí nebylo moc najednou, nechali jsme soupeřům "ENERGO.TYM.CZ" druhý set, 22:25.

A když při třetím setu v zápalu hry nám řekl okolojdoucí pořadatel, tahaje za sebou sítě a empajry z vedlejších prázdných kurtů:
"Kdo prohraje, sklízí síť!",
rázem jsme měli motiv jak Brno, a Českým Energanům.cz jsme rázem utekli na konečných 15:8.

A konečně jsme také objevili praktické použití našeho exčlena a stálého příznivce Ivoše,
a to jako nasazení za Retym jako maskot!
Dnes s námi vydržel u posledního zápasu do závěrečného hvizdu sudího na střídačce a statečně se snažil, aby Retym urval v téhle polovině sezony aspoň bod.
A to kromě vrhání svých povzbudivých úsměvů i kidů do našeho pole také četnými bonmoty jako:
"Vy míč sice nepoložíte, ale jde vám to!"

S "gólem do šatny", tedy konečně s vyhraným zápasem, opouštíme polanskou halu jako poslední šťastná sedmička
(sítě na trojce sklízí poražený soupeř)
a já Kapitána venku lámu k poslední dnešní fotce, vida krásnou scenérii autaprázdného
a liduprázdného parkoviště, se solitérním pouličním osvícením tmy nedělního večera

Romantika i pro sarkastika
v mrazivém oparu.


Hlaváček nechce.

Já stále lámu.

Cpt. se kroutí, přece nebude necitelně vytahovat svůj nový foťák na mráz, až přemýšlím
o výhružce, že mu zlomím nohy (stativu).

Naštěstí myšlenka zvěčnit se pod pouličním svícnem se zalíbila i zbytku Retymu, a Cpt. rezignoval.

Udělal dobře, již se množí ohlasy na noční fotky, padají slova uznání, např. Dáša navrhuje, abychom vždy po zápase počkali až do večera, a šli se vyfotit ven do tmy, do dnes vzniklé série edice "Večery pod lampou".


Ostatní, novým Jirkovým foťákem ulovené fotky -
Jitka, leden 2012
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.