... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

14.1.2012 HONZA MÁLEM KRÁLEM

19. ledna 2012 v 22:05 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

14.1.2012 HONZA MÁLEM KRÁLEM

aneb

RETYM NENECHÁ SVÉ HVĚZDY ZAZÁŘIT


V polovině ledna překvapivě přišla zima a my vyrážíme dobýt severní polární ... Polanku.




Dnešní expedice však směřovala k existenční záhubě, dokud jí nevytáhl trn z paty Honza,
jedna z hvězd našich pondělních a pátečních tréninků;
k tomu v kombinaci nezvyklou pro hvězdy - pozitivní, usměvavý a tolerantní ... tenista.

Od vejce:

Pražský kapitalista se tuto sobotu, a vůbec celý pracovní týden od pondělka do neděle,
nemohl obejít bez velkého mozku ostravského génia, tedy našeho Slávka,


který tedy musel na poslední chvíli opustit bitevní loď Retymu, zůstat ve Stověžaté,
a tak síla Retymu byla pro tento ligový den oslabena.

Smrtelnou ránu však dostala až s náhlou rezignací našeho Kapitána.

Otakar na poslední chvíli obvolával naše zálohy, které nás nemohly založit, protože se většinou poflakovaly někde po Alpách.


Takže zbývala možnost jet do Polanky ve složení tří nahrávaček a tří smečařů, což není právě nejdrtivější konstelace Retymu...
Při představě tohoto sebevražedného komanda, které bude vymláceno se čtyřiadvacetiskórovým rozdílem kdejakým salátovým týmem,
jsem pojala nejlepší nápad, a to hodit čestně župan do ringu a prohrát kontumačně,
aniž bychom vytáhli paty z Ostravy.

Franta se však bil v hrudní košík, že v sobotu do Polanky pojede bojovat klidně
sám s nahrávačkami,
a pak jsem zjistila, že zaječí úmysly mám jenom já,
ostatní by do vytahování pat z Ostravy šli s Frantou taky.

Jeden z posledních obvolaných zálohů, víkendově stavebně vytížený Mirek, účast sice přislíbil, ovšem až v nejkrajnější variantě, když už nám dá kopačky jak bezruký Lojzík, tak i ta malá hajzlbába z ÚANu.
Ale s podmínkou,
že pokud bude v sobotu on zachraňovat naši herní pohotovost v Polance,
pak v neděli my si uděláme brigádu na zateplení jeho domu,


na což Ota okamžitě kývnul a ochotně slíbil Mirkovi Kapitánovo nedělní plné pracovní nasazení.

Pátrání navzdory nalezené pojistce probíhalo dál.

Až úplně mnou poslední oslovený, Honza, nám vytrhnul patní trn.

Původně naplánované sobotní hlídací povinnosti nějak prakticky vyřešil,


a jeho příznivou odpověď jsem kvitovala s veselím, a ihned jsem radostnou zprávu zatepla poslala zbytku Retymu,
s tím, že máme nejen doplněný počet, ale dokonce i Hvězdu.

Jsme komplet, nic nám nebrání vyrazit směr jihozápad - nad Odru, do Polanky, to je zima ...


S dírou po Kapitánovi bylo nutné na místě pověřit někoho důležitou kapitánskou funkcí;
frčky nakonec dostal Franta ...


... a, nutno dodat, náležitě si to užíval.



První hra probíhala ve vlnových amplitudách, rozhodčí mohl počítat skóre málem
po tenisových fiftýnech;
od začátku jsme utekli, pak nás nepřátelé (tým TIME OUT) dohnali.
Vedli jsme asi 10:5, za chvíli dorovnáno, pak jsme zas zvedli diferenci v náš prospěch
na cca 13:7, soupeři zas neztratili stopu.
Za stavu 23:17 jsme si už téměř vzájemně blahopřáli k získání setu, jenže ledva jsme se nadáli, stav byl zase dorovnán na 24:24.
Finále proběhlo, bohužel, právě v klesajícím intervalu naší výkonnostní sinusoidy
až do lokálního extrému (konečně příklad matematické aplikace), takže konečný stav nemohl dopadnout jinak než 24:26 ...

Jana, seďa na střídačce a otáčeje skórovou tabuli,
propadla v jednom nepřehledném bojovém momentu všeobecnému chaosu,
a ve chvíli nejdramatičtější při získání bodu za našeho bodového stavu 23
nám neotočila bod !!!

To neotočení tabule skóre kliďase Janu strašit do důchodu jistě nebude, přestože Otakar již párkát Janě zdůraznil s démonickou naléhavostí v hlase, že jí to nikdy nezapomene...
(... jsou vzácné okamžiky, kdy s Otou někdy i souhlasím ...)
:-)

Ve druhém setu, pod duchnou nervozity a červa v hlavě "ten první set měl být náš", jsme nějak nenašli to správné tempo, a projeli jsme ho také.

Otakar se mně ptal, proč když na trénincích hraji normálně, proč na ovl jsem tak svázaně křečovitá, a pantomimicky vystřihnul něco ve stylu Jima Carreyho, když předvádí neurotickou veverku v agonii.
Já to taky nevím, asi jsem prostě trochu nervák a všechno moc prožívám;
ale zato vím, že Ota tentokrát taky nějak nestačil dechem a četbou hry,
a zdali to nebylo proto, že se s námi na předzápasovém pátkovém tréninku nesesynchronizoval kvůlivá svým tanečním aktivitám,

kterým dal přednost.


Přestávka, bufet, fernetový doping, letošní první hadi, a pak sbírání špionážních informací
z výhledu tribuny.


Druhá hra, s Draky, probíhala už v hluboké apatii,
kdy už bylo jen otázkou času, kdy se prokoušeme k nepříznivému konci.


Dnešní bilance dvou zápasů tedy 0 : 2 ...

... dokonce i když se Retym posílil o svého Jágra;
bohužel ho však nenechal zasvítit a vyniknout.
Naopak, úspěšně ho stáhl do marastu svého psychického dna ...

Honza je výborný hráč, ale my s Honzou nejsme příliš zvyklí hrát, a také Honza patrně nedešifroval styl naší hry, a byl z ní asi taky celkem PAF.


Kdo by se divil, systém naší hry je plný neočekávných zvratů, psychických výkyvů a stylových překvapení, kdy, například, cituji (ale už nevím koho) -
"Všech dvanáct lidí na place nemá tušení, odkud se založí náš útok".


Ale kalendářní rok začíná, sezona OVL ještě nekončí,
však my se do toho (aspoň) jednou zase pořádně opřeme!




Fotky jsem si tentokrát ulovila sama, rukou Rendysovou.

(Rendys:
"Fotim Retym a jsem na to hrdý!")

Jitka, leden 2012
 


Komentáře

1 Jana Jana | 22. ledna 2012 v 19:14 | Reagovat

Jituš,co dodat. Vše pravda pravdou a opět velmi vtipně napsaná :-)) Ještě, že tě máme :-)))

2 Pavlína Pavlína | 8. února 2012 v 19:25 | Reagovat

Jituš, to psaní ti fakt jde bez trémy. Zkus ty pocity, co zažíváš při psaní, přenést i do Polanky. Pavlína (BLUTYM)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.