... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

29.10.2011 RETYM V RANNÍM KUROPĚNÍ

3. listopadu 2011 v 23:02 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

RETYM V RANNÍM KUROPĚNÍ

VSTOUPIL DNES DO LIGY DĚNÍ


Jak praví Básník, "na každém konci je pěkné, že něco nového začíná".


Ano, je to tady, počátkem října už definitivně skončila letní plážová volejbalová sezona.
Čas horkého sluníčka, teplých večerů a aktivního povalování v písečných 128 m2 je tedy nenávratně v tahu …


... a začíná konečně podzim, období plískanic, ranních mrazíků, buzení se do tmy, vlezlého mrholení,
o číslo menšího oblečení, studených dnů, deprese, melancholie ...

... a taky dalšího ročníku OVL !!!

Záškodníci v záhlaví organizace Ostravské volejbalové ligy na nás nachystali start našeho prvního ligového zápasu v tu nejnechutnější dobu, která se v předpředposlední říjnový den může namanout - v osm hodin ráno;
jak Jana v den Dé za svítání Es trefně poznamenala:
"Nevěděla jsem, že se OVL hraje i v noci."

Už od 07:00 sbíral Slávek naši Šalamounsko-Slezskou enklávu, Renča svážela své Zábřežany ještě dřív.

Sportovní svatostánek na polanské výšině nás přivítal ještě zavřeným bufetem a chladnou šatnou,
a Retym se zase po čase sešel v celé své ligové kráse a stabilním počtu osmi kousků.

Jana vypadala čerstvě jak vyoraná myš (velmi ráda vstává brzy ráno), já ještě lépe (problémy
s údržbou hladiny krve v alkoholu po předchozí oderskomihulské tradici),
proto jsme hned ocenily naše chlapy, kteří se nás po kratším šoku zeptali, proč vypadáme tak "bledě", nikoli "blbě".
(…no, jistá fonetická afinita je celkem na místě, ale proč si brát hned z rána iluze …)
Sluníčko Renča nás vítala již v šatně, s úsměvem na tváři, sluncem v duši a masovými šátečky
v nůši.
Nenasnídaná většina (i nasnídaná menšina) týmu brzy zredukovala Renčin přínos na počet šátečků nula.

A co se týče dalších přinesených přínosných kalorií - dnes Roman nabídl svou domácí švestkovou

… jsem si dovolil pár švestiček z naší zahrádky …

jen sám sobě a Frantovi, zbytek byli většinou řídící a ti, co nemohli alkohol po včerejšku ani vidět.

První blízké setkání ligového druhu se konalo proti ABSOLVENTŮM, nově nasazenému týmu
v letošní osmé sezoně OVL, který vznikl odštěpením některých starých známých tváří (nejen tváří - vlastně celých lidí) z týmu AVK.

Náš styl hry v prvních dvou setech s Absolventy výstižně shrnul týmový glosátor Slávek:
"Ani o kousek víc, než musíme."

Hra vyrovnaná, opravdu chybělo málo, abychom získali Ablsolventů skalp …
Chtělo to víc života, míň nervů a něco obětavosti.

Křivda výrazného neuznaného autu soupeřů (Jestřábí oko! Ty to vidíš!!!) nás nežrala tolik jako dříve neuznaný nepřiznaný soupeřův viditelný teč našeho útočného míče, kterým ho absolventský blok poslal daleko do zázemí. (naštvaně)
Bělovousý (nadneseně) matador volejbalu, ač viděn a přistižen, zatlouká a kouká mimo naše oční kontakty.
Ano … někteří se z toho můžeme zbláznit, ale patří to ke hře.
Ale proto dostávám lehký amok, když po chvíli přiznává nějakou teč pásky, či co, Roman,
a vyčítám mu, že to nikdo neviděl, neslyšel, a navíc to nikoho nezajímá (!).

Roman mně uzemňuje svým typickým přístupem - prý je to čestné a sportovní.


Hm... Pochopit Bobříka Ušlechtilosti (tedy v ovl a jiných turnajích) mi na stará kolena dělá stejné problémy jako ulovit Bobříka Mlčení v dětství.


Hra má dále svůj dramatický život - plíživě začíná kroužit kolem našeho děje peripetie.

V posledních chvílích druhého setu se začínají projevovat krizové syndromy.

Zavalují i mně,
a když začnu nad nahrávkami přemýšlet ve vyšších dimenzích, míč mi přeletí přes prsty.
Rozhodčí Radka mi zapíská dvojdotek.

Znalec duší Jana (na střídačce) postřehne mé rozhození, vyhodnotí situaci, začíná sundávat bundu, prokrvovat lýtka a konstatuje:
"Teď Jitce přeletí míč přes prsty podruhé a Jitka to nezvládne."

Jitce přeletěl míč přes prsty podruhé a Jitka to nezvládla.

Zasignalizovala jsem střídání a rozprchla se na střídačku.

V posledních třech pětadvacetinách druhého setu už dopadlo zlomení Retymu naplno -
a sestupná tendence je nabíledni. Je to spíš volný pád.


Zatímco oba sety proběhly těsně 25:21, 22:25, ve třetím se dostáváme do stavu hlubokého vyhoření, který nám dovolí zisk zoufalých pěti bodů.
Absolventi se radují.

Hojíme se na slabším soupeři, týmu NIPEX, se kterým pokračujeme vzápětí po vrtoších
s Absolventy, ušetřeni přesunu na jiné hřiště.
První set je tak jasný, že kluci během hry vymýšlejí hlouposti a Franta zkouší servis snad se saltem nazad.
Ve druhém setu se začínáme se soupeři překvapivě tahat, ohrožuje nás obvyklé riziko přijmutí soupeřova stylu hry. Naštěstí si hned vystavíme velký náskok, který při našem častém středosetovém herním útlumu soupeř dohání, ale už nedožene.
Retym se raduje.

Konečně mezi zápasy pauza, a můžeme dosnídat a konečně se poprvé vyfotit.
Při podrobnějším zkoumání fotky si bystrý kryptolog mých článků všimne, že mezi námi chybí Renča. Byli jsme tak nadšení jejími masovými šátečky, že jsme na ni zapomněli.
A ostatně - při zvětšení fotky 1 : 100 lze objevit Renčin manévr s naším nepřítelem, nějakým špiónem z Michálkovic…

Na společné fotografii chybí i Otakar, na poslední zápas nám náš Maratonec tradičně utekl někam běhat,

Forrest Gump

a tím pádem přišel o třešničku na dortíku dnešní OVL, titánsku hru s MICHÁLKOVICEMI.

Třetí bitva - čas Obrů je tu!

Třeseme se do boje, posilujeme se vzpomínkou na minulé (6.2.2011) vítězství nad těmito (nepochopitelně ve třetí lize cos pohledávajícími) silnými hráči, a to nás lehce zavazuje
a vzbuzuje naději.

Když se však proti nám opět vztyčuje hradba Obřích těl s dispozicemi jednoho každého vzít fušku za Atlase (a s nahrávačkami s neporuchovými servy v zápěstích), naše předsezetí
"držet s nimi krok" se okamžitě redukuje na "neztratit stopu".

Hrajeme hru typickou pro Retym proti silnému soupeři - hru s vysokým nasazením a oběťmi.
Hra je od začátku do konce velmi vyrovnaná, povětšinou plichtové skóre se chvílemi zvedne max. o dva tři body rozdílu, a to různě na obou stranách, aby se brzy zase zarovnalo.
Tedy - jsou tu i okamžiky, kdy je ve vedení i Retym.
Dokonce ve druhém setu vedeme nějakou dobu, a začínáme se rochnit v naději.

Obři rozhodně nehrají v pohodě, druhou prohru v řadě s Retymem si nemůžou dovolit,
zatímco my si hrajeme svou hru;
nervozitu, napětí a rezignaci jsme nechali někde u Absolventů, v rukou máváme (pomyslně) mávátky a štanglí s mottem:
"Nemusíme vyhrát, můžeme překvapit".

Ač Retym v pohodě a Michálkovičtí pod psychickým tlakem, nakonec přece jenom většímu
a silnějsímu soupeři podléháme (22:25, 22:25).
Škoda, chybělo málo (ale na to se historie neptá);
z psychické výhody jsme mohli vytřískat víc…

Ač porážka, nakonec jsme se jednoznačně shodli na tom, že dnešní hra s Michálkovicemi byla asi nejlepším zápasem po dlouhé době, hra plná nasazení, života, dobré nálady a ještě lepšího pocitu, že volejbalovým Esům téměř stačíme výkonnostně i dechem.


Pochopitelně nezapomínám na občasně pravidelné okénko "S mikrofonem za hokejem",
aneb komentář z úhlu pohledu jiného subjektivce, tentokrát je to vox populi z řad našich dnešních titánských sopupeřů:

Rendys von Michalkowic:
"Zápasy s Retymem jsou pro nás vždycky příjemným zpestřením, bez ohledu na to,
zda jde o turnaj nebo ligu.
Porážka od kamarádů tolik nemrzí a když vyhrajeme, radost je dvojnásobná!
:-)
Už ted se těším, až si to na jaře zase rozdáme ve skupině o postup do dvojky! "

(Bez redakčních úprav).


Rámec dnešního sportovního zpravodajství dorovnávám spoustou krásných, dynamických, sportovně-uměleckých fotografií od michálkovického sádrového fotografa.
Fotky, které mimochodem opravdu vypadají jako ze hry, jakoby ani nebyly aranžované ...
... zasazuji opět mezi ostatní rajčata:

A některé si vykrádám do archivu naší Galerie:

Jitka, říjen 2011
 


Komentáře

1 Jana Jana | 4. listopadu 2011 v 14:49 | Reagovat

Jako vždy, krásně napsané :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.