... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

3.4.2011 LIGOVÁ NEDĚLE

4. dubna 2011 v 23:57 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
Zdá se mi, že Václav je příliš dlouho zabořen v klávesnici, a mně už svrbí prsty, takže už se
k reportážnímu pultíku sápu zase já.

Minulý víkend jsme konečně zatočili s časem, takže tu máme oficiálně potvrzen letní běh života, a brutální začátek dnešních zápasů v OVL na osm ráno byl tímto ještě o hodinu nelidštější.

Z ostravského středoseverovýchodu vytáhla dnes nejkratší brčko svozařka Jana, bohužel nejhůř vidící řidička týmu, proto se v ranní docela dost husté mlze ze Slezské prokousávala
pro posádku (Slávka a mně) rychlostí naštvaného šneka. Z Moravské do Polanky cesta ubíhala již poměrně rychleji, Jana se při řízení nemusela už obtěžovat sledováním cesty, protože k hlášení zatáček, křižovatek, odboček a běžících terčů po cestě jsme už zaujali vyhlídkové stanoviště s hlásnými troubami já se Slávkem.

Jel s námi i Myslivec, an vyhrán ve včerejším kalíškovském kotli (v průběhu dnešního dopoledne rozporcován a vypit).

Minule si hru bez záloh vyžraly nahrávačky, dnes byli v aktuálním nasazení jen čtyři smečaři, Roman hlásil svou neúčast dlouho dopředu, na sraz se spolužáky se jistě velmi těšil.
Sraz na Ořechovce

Konečně snad opravdu hrajeme pro radost.

Dokazuje to hra a plné nasazení v prvním zápase s týmem AVK.
(V této hře -mimochodem- musel jistě padnout polanský a snad vůbec volejbalový rekord,
co se týče doby udržení míče ve hře; tak dlouhé výměny nevedou snad ani šachisté.)
Frantovo naprosto nepochopitelné a rozhodně fyzikální zákony porušující pokládání míčů
do nepřátelského pole si pokaždé vysloužilo nechápavé kroucení všemi zúčastněnými hlavami, ale i, myslím, pomalé dožírání soupeřů.
V průběhu setu, kdy Absolventi Volejbalového Kursu přecházeli z údivu nad neškodně vypadajícím týmem do pozvolna nervózního rozpadu tempa hry, dokonce dolétl k mému sluchovému radaru soupeřův výkřik -něco ve smyslu-
"Co to je? Vždyť to jsou trpaslíci!"
Ano, výrokem jsme se necítili uraženi, vždyť náš průměrně vysoký hráč by se v pohodě schoval v podpaždí kdejaké místní nahrávačky.
Hra probíhala v atmosféře vzájemného sebepochvalování a potu poctivé dřiny,
a vítězství prvního setu jsme nakonec cítili, že je zasloužené.

Dobře rozpracovaný druhý set blížící se ke konci jsme čím dál zoufaleji potřebovali vyhrát už hlavně také proto, že jsme do hry dali veškeré fyzické rezervy (rozvržené na všechny dnešní zápasy),
Železná zásoba je nedotknutelná.
A kromě toho jsme ji včera snědli.

a nikdo z nás by už po takovém total nasazení neměl sílu už ani na pokřik, natož přežít třetí set,
a pak ještě dva další zápasy.

Nakonec se z vítězství 2 : 0 nad AVK můžeme zbláznit radostí, a Jirka se chystá na smršť fotek, ze které zbyly nakonec snad jen dvě, protože paměť (tedy (i) foťáku) si zaplácal fotodokumentací včerejšího turnaje.

Hynotour, coby hvězda zaslouženě zářící na první příčce celkového pořadí skupiny,
jako náš dnešní druhý soupeř je ale už opravdu někde jinde. Také co se týče výškové úrovně odbití smečí či postavení bloků. (tak asi dvě patra)
Hádky, nervování, změna formace či dvojbloky jsou zbytečné, prohráváme oba sety, 0:2.
Ve druhém setu jsme se ale na chvíli Hvězdám přiblížili a zafuněli jim na záda natolik, že si museli vzít tajm, načež Ota se nadmul a na celou polanskou halu zařval vítězným barytonem:
"Berou si tajmááá!!! Hypnotour si bere tajmááá!!!!"

Následuje jedna z nejdelších přestávek, snad i od školních škamen.

Asi od jedenácti do jedné strašíme v bufetu, a doplňujeme energii. Baštíme, zapíjíme hluché místo po dávno padlém Myslivci místní slivkou, přemýšlíme o zabití času krátkou procházkou do Ostravy a zpátky, plánujeme další společné volejbalové životy a HÁDÁME (od slova "Jitka kupuje HAdy a vá je MEzi svůj lid").

Po neekonomickém vraždění času jdeme na posledního soupeře dne, Neony.

Dříve, v (před?)minulém ročníku OVL byli Neoni slabé družsvto, na kterém se týmy jako my nabalovaly body,
ale už je to relativně silný tým, dnes navíc posílen nejvyšším, nejúdernějším a asi nejmladším výkvětem týmu, který by Hlavního Hajzlíka (viz minulý článek) strčil do kapsy hned dvakrát. Zatímco H.H. šlo eliminovat dobře postavenými dvojbloky, tenhle hlavní středobod neonského vesmíru ve výskoku vždy přeměřil hluboko pod ním nastražené dvojbloky, aproximoval trajektorii následné střely, z ptačí perspektivy vyhodnotil i trigonometrii našeho pole …
...a položil míč.

Naše hra v prvním setu byla zoufalá, tentokrát se nešetřilo nadávkami na soupeře, nadávkami na rozhodčího, nadávkami na kazící, nadávkami na nadávající a dobře mířenými radami.
První set ztracen.
Ota řval, Franta řval.
Ale už nám tahle běžná komunikace při mršeném setu nerve žíly.
Například takový Franta; ten sice u svých žáků autoritu jistě nepostrádá,
ale na nás si už nepřijde.

Nabíháme na druhý set s Neony.

Něco se nepochopitelně změnilo.
Buď si každý najal rychle za sebe dubléra, zobl si nezákonné bašty nebo na nás padla kolektivní euforie,
každopádně naši milí hysterici šli do sebe a nepadlo jediné vycinkání, jediný křivý pohled.
Hra podle toho vypadá.
Hrajeme zase s velkým sportovním zápalem, v plném nasazení, každému se daří, hra funguje, Dáša na střídačce oněmuje úžasem, rozhodčí evidentně hraje jako sedmý hráč s Neony,
ale ani on si na nás nepřijde -
- druhý set je náš!!!

Jdeme do třetího, rozhodujícího.

Mezi oběma týmy houstne atmosféra, rozhodčí má rád své svěřence, skoky soupeřů na naše nohy se přehlížejí, a míč, který se soupeřům dokonce chvíli kutálí po zemi a následně je přehozen k nám, je navzdory našim velkým protestům ignorován a počítán soupeřům za bod.
A vypadá to, že se jedná o klíčový bod, protože euforická nálada a z ní vyplývající dobrá hra, která se nás drží od druhého setu, je tatam, jsme rozhozeni a Neoni začínají dotahovat.
Žráni křivdami a hnáni pomstou dáváme nakonec do následujících výměn vše.
Dáša u otáčení tabule skóre má nepřirozenou barvu obličeje a není schopna ani sedět
(i když, při její výšce je to jedno, i tak ji za stolem s čísly není vidět).
Koncovka setu vyrovnaná, od dosažení patnáctého bodu obou týmů se skóre stále dorovnává, pořád není nikdo schopen utéct o dva míče a tím zakončit mač.
Konečně se to podařilo, NÁM !
Třetí set - Retym : Neoni 20:18 !

Čtvrté dnešní kolečko radosti.

Je to taková hezká tečka za tím naším případem.

Ještě tabulka po dnešním ligovém dni

A ještě zoufale málo fotek v Galerii

a včerejší Kalíškování okem a klávesnicí Náčelníka Jirky Václava
3.duben 2011, Jitka
 


Komentáře

1 korja korja | Web | 5. dubna 2011 v 0:02 | Reagovat

supr

2 Jana Jana | 7. dubna 2011 v 19:38 | Reagovat

Nevím sice kdo je korja, zda tajný ctitel Jitky či fanda Retymu, každopádně má pravdu :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.