... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

Duben 2011

16. 4. 2011 NETYM ZNOVU NA SCÉNĚ

20. dubna 2011 v 21:17 | jitouch, jirka |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
Dceřiná enkláva Retymu - NETYM - se v novém kabátě zúčastnila Velikonočního turnaje pořádaného týmem Tchibo v tělocvičně na Gurtjevově ul., tedy i našich domovských prknech.
Na turnaji jsem se osobně nekonala, proto dostal a využil tentokrát možnost (skoro) svobodného (cenzura si vždycky něco najde) projevu náš dvorní fotograf, občasný korespondent a věčný kapitán Re- i Netymu - Jirka Železňák.


Cpt. Jirka
"NETYM vyhrál Velikonoční Tchibo turnaj.
_
Jádro Netymu tvoří vždy část hráčů hrajících za ligový Retym.
Tentokrát jsme to byli Renča a já. Druhá nahrávačka byla její sestra Blanka a šestici doplnili ještě druholigový Pavel a prvoligoví Jarda a Radim.
V této sestavě jsme hráli poprvé, ale vytvořili jsme mužstvo, které mělo výborné bloky a zároveň účinné smeče. Dovedli jsme se zdravě vyhecovat, ale zároveň jsme byli pohodoví, nekonfliktní a ani konzumace alkoholu nás nezlomila jako některá jiná mužstva.
S takovým úspěchem jsme vůbec nepočítali, zvláště, když jsme ve druhém zápase nastoupili proti Oderským Mihulím, asi největšímu zklamání turnaje.
Vybrali jsme si i svoji slabší chvilku v předposledním zápase, kdy jsme se trochu trápili
a druhý set vyhráli jen o fous.
V předposledním zápase celého turnaje, který byl prakticky takovým finále mezi domácím Tchibem a námi, se nám podařilo opět jako kolektivu dotáhnout zápas do vítězného konce
a vyhrát turnaj bez ztráty jediného setu.
Cpt. Jirka "


Přiletěl mi i bleskový poštovní e-holub s aktuálním raportem z úhlu pohledu dalšího účastníka turnaje - naší Jany, která byla nasazená v barvách týmu Kamperetampere.

Jana
"Co dodat k sobotě …..
_
Náš kapitán Jirka si povolal svůj Netym složený z prvoligových
a druholigových hráčů a dvou šikovných nahrávaček
(náš Retym by se asi tuto sobotu nesložil), a to se mu vyplatilo.
Byli první!
Já jsem byla oslovena spřáteleným Kamperetampere ve složení Marcel, Pavel, Pavel, Petr a Dáša.
Už při příchodu Dáša prohlásila: "Tak tady je silná sestava".
A dodala: "Mihule budou první."
První část se potvrdila.
Týmy byly opravdu silné a naše Kamperetampere bylo jedním z nejslabších týmů.
S podivem jsme při posledním zápase zjistili, že hrajeme s týmem Mihulí o 5. a 6. místo.
Jelikož jsme si už při pátém zápase začali rozumět a konečně nás začala hra i bavit
(a bylo to vidět), ukradli jsme Mihulím jeden set!
Skončili jsme šestí, nicméně zahráli jsme si dobře, nálada byla skvělá, stejky taky, takže to byla velmi příjemně strávená sobota.
Jana "

… a ještě pohled ze zákulisí Oderských Mihulí prostřednictvím jejich kapitánky:

Silva

" ...? "


Jelikož se Silva k záhadě kolem úniku herní formy silného až vražedného složení Oderských Mihulí dosud písemně nevyjádřila (uchmo znám každý detail), byť pod pohrůžkou toho, že ji nebudu už nikdy vozit na volebal, vyplňuji tuto žlutou díru ve vesmíru tedy já.
(Ostatně také hlavně proto, že mi už šlape na paty kapitán vítězného Netymu, který se již nemůže dočkat zvěstování celému i-světu o Velkém Velikonočním Vítězství.)
Předpokládám, že Silva nehodlá prožívat znovu trauma gurtjevské sobotní řeže a nechce sobě ani zbytku Mihulí sypat popel na hlavu, což chápu. Inu, stává se, forma někdy odejde, a to leckdy i hromadně.
A dodatečně blahopřeji Alešovi za získání titulu Nejlepšího hráče turnaje.
Přejme mu to, a ostatním vylosovaným posíláme pozdrav.
("Zdravíčko.")


... a záznam dalšího kosmopolitního agenta Oderských Mihulí, ale zde nezaručuji příspěvek
v příliš brzkém časovém horizontu, hádám tak do příštího kvartálu:

Martin









Ještě má tečka (z oblíbené série) za dnešním zpravodajstvím
... a Jirkův stručný fotovklad:


Kolektiv autorů, duben 2011

2. a 3. 4. 2011 DVOJFÁZOVÝ VÍKEND

5. dubna 2011 v 0:00 | Václav + Jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
První dubnový víkend sebral Retym všechny své síly a herní zálohy, a vytáhl do sobotního turnaje Kalíšků a nedělního předposledního kola OVL.
Více v odkazech:

http://retym.blog.cz/1104/2-4-2011-sobotni-kalisci


http://retym.blog.cz/1104/3-4-2011-ligova-nedele


3.4.2011 LIGOVÁ NEDĚLE

4. dubna 2011 v 23:57 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
Zdá se mi, že Václav je příliš dlouho zabořen v klávesnici, a mně už svrbí prsty, takže už se
k reportážnímu pultíku sápu zase já.

Minulý víkend jsme konečně zatočili s časem, takže tu máme oficiálně potvrzen letní běh života, a brutální začátek dnešních zápasů v OVL na osm ráno byl tímto ještě o hodinu nelidštější.

Z ostravského středoseverovýchodu vytáhla dnes nejkratší brčko svozařka Jana, bohužel nejhůř vidící řidička týmu, proto se v ranní docela dost husté mlze ze Slezské prokousávala
pro posádku (Slávka a mně) rychlostí naštvaného šneka. Z Moravské do Polanky cesta ubíhala již poměrně rychleji, Jana se při řízení nemusela už obtěžovat sledováním cesty, protože k hlášení zatáček, křižovatek, odboček a běžících terčů po cestě jsme už zaujali vyhlídkové stanoviště s hlásnými troubami já se Slávkem.

Jel s námi i Myslivec, an vyhrán ve včerejším kalíškovském kotli (v průběhu dnešního dopoledne rozporcován a vypit).

Minule si hru bez záloh vyžraly nahrávačky, dnes byli v aktuálním nasazení jen čtyři smečaři, Roman hlásil svou neúčast dlouho dopředu, na sraz se spolužáky se jistě velmi těšil.
Sraz na Ořechovce

Konečně snad opravdu hrajeme pro radost.

Dokazuje to hra a plné nasazení v prvním zápase s týmem AVK.
(V této hře -mimochodem- musel jistě padnout polanský a snad vůbec volejbalový rekord,
co se týče doby udržení míče ve hře; tak dlouhé výměny nevedou snad ani šachisté.)
Frantovo naprosto nepochopitelné a rozhodně fyzikální zákony porušující pokládání míčů
do nepřátelského pole si pokaždé vysloužilo nechápavé kroucení všemi zúčastněnými hlavami, ale i, myslím, pomalé dožírání soupeřů.
V průběhu setu, kdy Absolventi Volejbalového Kursu přecházeli z údivu nad neškodně vypadajícím týmem do pozvolna nervózního rozpadu tempa hry, dokonce dolétl k mému sluchovému radaru soupeřův výkřik -něco ve smyslu-
"Co to je? Vždyť to jsou trpaslíci!"
Ano, výrokem jsme se necítili uraženi, vždyť náš průměrně vysoký hráč by se v pohodě schoval v podpaždí kdejaké místní nahrávačky.
Hra probíhala v atmosféře vzájemného sebepochvalování a potu poctivé dřiny,
a vítězství prvního setu jsme nakonec cítili, že je zasloužené.

Dobře rozpracovaný druhý set blížící se ke konci jsme čím dál zoufaleji potřebovali vyhrát už hlavně také proto, že jsme do hry dali veškeré fyzické rezervy (rozvržené na všechny dnešní zápasy),
Železná zásoba je nedotknutelná.
A kromě toho jsme ji včera snědli.

a nikdo z nás by už po takovém total nasazení neměl sílu už ani na pokřik, natož přežít třetí set,
a pak ještě dva další zápasy.

Nakonec se z vítězství 2 : 0 nad AVK můžeme zbláznit radostí, a Jirka se chystá na smršť fotek, ze které zbyly nakonec snad jen dvě, protože paměť (tedy (i) foťáku) si zaplácal fotodokumentací včerejšího turnaje.

Hynotour, coby hvězda zaslouženě zářící na první příčce celkového pořadí skupiny,
jako náš dnešní druhý soupeř je ale už opravdu někde jinde. Také co se týče výškové úrovně odbití smečí či postavení bloků. (tak asi dvě patra)
Hádky, nervování, změna formace či dvojbloky jsou zbytečné, prohráváme oba sety, 0:2.
Ve druhém setu jsme se ale na chvíli Hvězdám přiblížili a zafuněli jim na záda natolik, že si museli vzít tajm, načež Ota se nadmul a na celou polanskou halu zařval vítězným barytonem:
"Berou si tajmááá!!! Hypnotour si bere tajmááá!!!!"

Následuje jedna z nejdelších přestávek, snad i od školních škamen.

Asi od jedenácti do jedné strašíme v bufetu, a doplňujeme energii. Baštíme, zapíjíme hluché místo po dávno padlém Myslivci místní slivkou, přemýšlíme o zabití času krátkou procházkou do Ostravy a zpátky, plánujeme další společné volejbalové životy a HÁDÁME (od slova "Jitka kupuje HAdy a vá je MEzi svůj lid").

Po neekonomickém vraždění času jdeme na posledního soupeře dne, Neony.

Dříve, v (před?)minulém ročníku OVL byli Neoni slabé družsvto, na kterém se týmy jako my nabalovaly body,
ale už je to relativně silný tým, dnes navíc posílen nejvyšším, nejúdernějším a asi nejmladším výkvětem týmu, který by Hlavního Hajzlíka (viz minulý článek) strčil do kapsy hned dvakrát. Zatímco H.H. šlo eliminovat dobře postavenými dvojbloky, tenhle hlavní středobod neonského vesmíru ve výskoku vždy přeměřil hluboko pod ním nastražené dvojbloky, aproximoval trajektorii následné střely, z ptačí perspektivy vyhodnotil i trigonometrii našeho pole …
...a položil míč.

Naše hra v prvním setu byla zoufalá, tentokrát se nešetřilo nadávkami na soupeře, nadávkami na rozhodčího, nadávkami na kazící, nadávkami na nadávající a dobře mířenými radami.
První set ztracen.
Ota řval, Franta řval.
Ale už nám tahle běžná komunikace při mršeném setu nerve žíly.
Například takový Franta; ten sice u svých žáků autoritu jistě nepostrádá,
ale na nás si už nepřijde.

Nabíháme na druhý set s Neony.

Něco se nepochopitelně změnilo.
Buď si každý najal rychle za sebe dubléra, zobl si nezákonné bašty nebo na nás padla kolektivní euforie,
každopádně naši milí hysterici šli do sebe a nepadlo jediné vycinkání, jediný křivý pohled.
Hra podle toho vypadá.
Hrajeme zase s velkým sportovním zápalem, v plném nasazení, každému se daří, hra funguje, Dáša na střídačce oněmuje úžasem, rozhodčí evidentně hraje jako sedmý hráč s Neony,
ale ani on si na nás nepřijde -
- druhý set je náš!!!

Jdeme do třetího, rozhodujícího.

Mezi oběma týmy houstne atmosféra, rozhodčí má rád své svěřence, skoky soupeřů na naše nohy se přehlížejí, a míč, který se soupeřům dokonce chvíli kutálí po zemi a následně je přehozen k nám, je navzdory našim velkým protestům ignorován a počítán soupeřům za bod.
A vypadá to, že se jedná o klíčový bod, protože euforická nálada a z ní vyplývající dobrá hra, která se nás drží od druhého setu, je tatam, jsme rozhozeni a Neoni začínají dotahovat.
Žráni křivdami a hnáni pomstou dáváme nakonec do následujících výměn vše.
Dáša u otáčení tabule skóre má nepřirozenou barvu obličeje a není schopna ani sedět
(i když, při její výšce je to jedno, i tak ji za stolem s čísly není vidět).
Koncovka setu vyrovnaná, od dosažení patnáctého bodu obou týmů se skóre stále dorovnává, pořád není nikdo schopen utéct o dva míče a tím zakončit mač.
Konečně se to podařilo, NÁM !
Třetí set - Retym : Neoni 20:18 !

Čtvrté dnešní kolečko radosti.

Je to taková hezká tečka za tím naším případem.

Ještě tabulka po dnešním ligovém dni

A ještě zoufale málo fotek v Galerii

a včerejší Kalíškování okem a klávesnicí Náčelníka Jirky Václava
3.duben 2011, Jitka

2.4.2011 SOBOTNÍ KALÍŠCI

4. dubna 2011 v 23:52 | Václav |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
Úvodem trochu fazolového moudra:

Předávám mikrofén sobotnímu reportérovi. Jirkovi Václavovi vulgo Náčelníkovi:

SOBOTA - KALÍŠCI

Úvodem varování pro ty, co se těší na další článek protkaný vtipnými snímky, plný elegantních obratů, překvapivých slovosledů, inteligentního humoru a slov, jejichž význam je třeba vyhledat v Akademickém slovníku cizích slov v rozšířeném vydání! ! !

Jitka se opět vzdala na můj úkor účasti v turnaji a tudíž i psaní reportáže zůstává na mne.

Takže do toho.

Každý turnaj začíná tím, že se všichni sejdou v místě tomu určeném, které se tentokrát mělo nacházet kdesi za Kotvou.
Doby , kdy jsme se s Jitkou museli domlouvat přesně, kdy a kde se sejdeme, včetně nutné přípravy na krizové varianty jako například kam zalehneme s nohama mířícíma k epicentru výbuchu v případě selhání Dukovan, jsou už dávno pryč. Jednak už díky kamarádům z ČEZu víme, že jaderná energie je naprosto bezpečná, ale hlavně dnes, v době mobilních telefonů, člověk prostě chvilku bloudí, a pak obvolává.
Nebo se nenápadně zavěsí za tři lidi se sportovními taškami předpokládaje, že jej dovedou
na místo určení, jako jsem to udělal já. Nutno sdělit, že to nebylo tak lehké, trojka sportovců se co chvíli zastavovala v chůzi, takže i já, abych se nedostal před ně, musel také zastavovat a předstírat, že mne zrovna něco zaujalo (Není to holub? Je to holub!), ale když už mi došly nápady (jů chodník! … to je ale zajímavý sloup!, … to je ale hezký rotvajler, pane, můžu si jej pohladit? … ), nezbylo, než se trojici přiznat, co hledám, poté jsem zjistil, že oni hledají také, načež jsme všichni hledali společně (………………… to není ono …………… toto asi taky ne …….. ...mazejte z mé zahrady!!! ........ já raději někomu zavolám ……. nebere mi to ………zavolám já ……. ...ahoj Jirko, kde to je? Aha! ........... ), až jsme našli.


K vlastnímu turnaji:

Sešli jsme se v šesti lidech ve složení: Jana, Renáta, Franta, Jirka kapitán, Jirka já a Jirka nejmladší nazývaný děvčaty Jiříček, který za Retym nastoupil poprvé a hned ukázal, že Retym nemusí do budoucna kupovat hotové hráče, ale může stavět na výchově mládeže.

První dva zápasy s Kalíšky, prý týmy K1 a K2, ale kdyby proti nám hrála pořád ta stejná šestka, nepoznal bych to.
Tuček, Šlajs … stejné chyby, stejné známky

Důkazem budiž dvě remízy.

Další na řadě byli hráči z Michálkovic, určitě hratelný tým k poražení.
Bohužel jejich nelegální a protiústavní posílení do druhého setu levorukým Ďáblem
(přece jen se mohli posílit někým trochu průměrnějším) zapříčinila, že z toho byla další, byť kladná, ale přece jenom remíza.

Předposlední zápas s Ďábly, s mi hodně sympatickými děvčaty (ale ta měl samozřejmě i Retym, Kalíšci či Michálkovice) a opět remíz a opět lepší pro nás.

Předesílám, že i když jsem za Retym dvakrát hrál na turnaji, jsem stále jen výjimečně zaskakující pokorný host, a tak si můžu dovolit napsat následující, aniž by tu zasmrděla samochvála.
Na Retymu je obdivuhodná vnitřní atmosféra, kdy se všichni mají rádi, ale neafektovaným a tichým (pokud tedy zrovna po sobě z lásky neřvou) způsobem bez vnějších efektů, nemají zapotřebí to dávat okolí najevo fotkami v horoucím objetí, či psaním na netu, že jak se všichni navzájem "mi mi mi". Svědčí o tom i to, že už dlouhé roky hrají téměř v nezměněné sestavě, což není u všech týmů zvykem, a už vůbec ne u týmu, který tak často prohrává (to platilo zejména kdysi dávno, podotýkám, abych předešel případnému napadení, které mi, pravda, může hrozit i doma ve spánku).

Dostávám se k našemu poslednímu soupeři, Tchibu.
Výškově i kvalitativně jsou určitě jinde než my v této sestavě, v takovém stupni únavy a v takovém alkoholovém opojení opor.
Jediná prohra v turnaji byla určitě zasloužená, ale nedali jsme se lehce a při troše štěstí jsme bod určitě uhrát mohli.

Přestože jsme tři soupeře z pěti porazili, bylo z toho jen předposlední místo, cenou vyjádřeno Myslivcem namísto vítězné Metaxy. Minule jsem prozradil, jak rád nosím ceny za umístění domů, proto pro jistotu ohlašuji, že tentokrát měla rychlejší nenechavé ruce Jana.

Závěrem apeluji na Mezinárodní volejbalovou federaci, aby vyhověla dlouholetým žádostem našeho Franty o změnu pravidel a konečně umožnila, aby mohl jeden hráč odehrát všechny tři míče. Franta si tak konečně bude moci jako zadní levý bagrem načechraným obloučkem přijmout na pravý kůl, z něj rychlíkem nahrát na kůl levý a odtud Panenkovským dloubákem položit přes síť míč do míst, kde nikdo není.
A to bez ironie, kdo jej zná, ví, že je toho opravdu schopen.

Fotky objektivem Jirky

brzy bude odkaz i na video.

A nedělní OVL pohledem Jitky

2.duben 2011, Jirka Václav