... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

12.3.2011 DALŠÍ BOJE MEZI (NÁMI) NEJLEPŠÍMI ...

19. března 2011 v 20:36 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
... NEBYLY NEJHORŠÍ


První vlaštovky jarního počasí v březnu naplňují člověka
(odkládajícího svých pět norských svetrů a zimní polárku s vnitřním dvojitým tepelným okruhem za lehký kožíšek z tuleňů až někdy na přelomu května a června)
větším optimismem než záblesky jara v polovině února.
Pravda, na škopíčka na zahrádce to ještě není, ale každopádně nejpozději dnes večer půjdu
už topit Moranu.

Čekalo nás dnes další kolo mezi mláticím soukolím v horní polovině třetí ligy.

Pro horší psychickou pozici -zvlášť nahrávaček- nás ovládal pocit, že si dnes odnahráváme ligové kolo bez třetího nahrávacího páru rukou ke střídání.
Dášu jsem pod palbu křížových a velmi rafinovaných otázek nevzala, zato Jana na sebe zcela dobrovolně a hrdě naprášila, že si jede lyžit do Alp.
Tohle není Jana (Retym), ale Martin (MichálkoviceB).
Tohle nejsou Alpy, ale Jeseníky.
Tohle není dnes, ale minulé tisíciletí …

Stále stavíme herní rádoby pohodu na snaze vnutit si optimistický sportovně stravitelný nadhled, že už o nic nejde, a navíc můžeme být rádi za hru s kvalitními soupeři.
("Hurá, ti nás vytřískali, to je prima.")

Proto jsem doma hnala svého Jiříka Václava do našeho podstropního úkrytu pro nějaký ten drobný galon švestkového vitamínového,
který jsem hned po příjezdu na polanskou baštu sportu našim lidem nabídla.

Přemysl Otakar dlouho, předlouho přemýšlel, projel si rukou houslisty v lehce prořídlých vlasech, přemístil ji a zašustil v aristokraticky střižené bradce, modré studánky jeho očí se zamžily tíhou zodpovědnosti očekávaného verdiktu, načež moudře pokýval moudrou hlavou
a pravil:
"Půjdeme nejdřív do bufetu. Tam jim slivovice zas může dojít."

Přes veškerý časový skluz daný především oblíbeným místním národním dopravním specifikem
- šraňky padnuté pětadvacet a více minut před samotným přejezdem vlaku -
jsme se ještě mohli dobrou půlhodinu před startem ukousávat nudou,
jelikož na kurtu Ká (č. 3) v hodině Há (13:10) právě začínala hrát družstva, která se už dávno měla vzájemně vyřídit a odtáhnout.

Proto jsme kvitovali s povděkem Otakarovo královské rozhodnutí, a táhli jsme za ním
do bufetu.
Zábrany objednávání rund se stydlivým pelem ve tvářích tedy konečně odpadly, jak už to jednou prasklo,
když Jirka Václav, Náčelník, hráč Retymu v záloze, psycholog týmu, bývalý krmič sýkorek
a občasný korespondent,
v minulém článku popsal vazbu Retymu s vazbami C2H5OH,
proto jsme na uvítanou bez mrknutí oka a lícního nachu otočili dvě rundy, a šli se mrknout
na tribuny, jak postupuje vyklízení našeho kurtu.

Mimochodem sledujeme vzájemné vraždění Michálkovic A s Time Outem B,
zíráme na ten neskutečný koncert Obrů a mimořádně schopných nahrávaček s odolávajícími soupeři, a já se snažím všem vnutit oprášení nedávné vzpomínky -
"Jo, jo, tyhle mistry jsme vyřídili. Jsme strašně dobří."

Našemu sebevědomí a herní aktivitě čerstvé vzpomínky na vymazání Hvězd nepomohly.

Náš první soupeř dneška - Strestým Brušperk - s námi neměl příliš velkou práci, mohl si na plac přinést klidně skládací lehátka; vymazali jsme se z palubek spíš sami svou vlastní herní neschopností.
Soupeř na nás opravdu nemusel nasazovat zvlášť větší tlak - naše špatné příjmy, spánek v poli, těžká vytuhlost nahrávačky v první trojce a vláčnost útoku nahrálo soupeři hned po prvních pár minutách na stav 1:9.
Tentokrát moje nasazení jako první na útoku nebyl šťastný nápad.
Nevím proč, ale byla jsem vystresovaná jak Lajka, a Ota mi po hře, sledujíc tu ryzí zoufalost týmu ze střídačky, popsal můj křečovitý výraz obličeje (při jeho napodobující mimické pantomimě se mi leknutím až zastavilo srdce), a prý že je na mně vidět, že se hrou nebavím.
Vysvětlila jsem mu, že všechno na světě beru strašně zodpovědně, dokonce i nasazení
ve volejbalovém turnaji pro mě znamená na bedrech nést balvan zvící tíže odpovědnosti
za záchranu světa…

Po získání pár bodů se situace pak vždycky zlepšila, ale jen na chvíli.
Bodový stav zaznamenával vždy lehký vzrůst, když jsme s Renčou každá opustila své slabiny -
- Renča pole a já nahrávky.
(Stravitelněji podáno - … když jsme s Renčou každá nastoupila na post své silnější stránky,
- Renča nahrávky a já pole.)
Přesto, že jsme pak měli občas Stresující Brušpeřany na dostřel tak dvou bodů, stejně se pak vždy utrhli na svých stabilních pět před námi, a stále nám unikali a udržovali si stabilní odstup.
Sice jsme v druhém setu vedli dokonce 4:0, a Ota si dlouho po zápase pochvaloval své dva zásahy
(a v duchu už určitě formuloval strhující historky pro budoucí generace Otakarů Druhých, Třetích, …),
dokonce atmosféra v Retymu vyletěla do eufirických výšin … ,
… aby se zas po těchto nadšených čtyřech bodech vrátila do bodu mrazu,
a druhý set jsme projeli ještě hůř než první.
Retym : Str.Br. 0 : 2 (21:25, 14:25).

A jak jsem se později dozvěděla, i zaplacení a spřátelení diváci, co nám měli zajišťovat klaku,
se prý znechuceně zvedali a opouštěli tribuny…

Po kratší pauze plné výčitek, sypání popela, vytyčování nové strategie hry a uklidňování se
jsme se naformovali proti týmu Hajzlíků.
Tentokrát jsme se povzbudili mým Podstropním zdrojem, Cpt Jirka vytáhl zase svůj iontový retbullový doping, a změnili jsme plán postavení hráčů.
Změna prospěla, hráli jsme svou hru - Hajzlíky jsme vždy nejdřív uspali a vzápětí skórovali.
Strategie naší hry nám vycházela.
Na hlavního Hajzlíka bylo nutno stavět dvojbloky; pokud nebyla jeho smeč zablokovaná
nebo nezmizela daleko v autu, položil míč kam chtěl a jak hluboko chtěl.
Jeho smeče byly tak rychlé a silné, že dokonce i Frantovi málem vmáčkl tkaničky od bot
do parket, aniž se Franta stačil po míči byť jen otočit …
Ale Hajzlíci byli z naší odolné hry asi natolik vyvedení z míry, že jsme první set dotáhli
do vítězného konce už celkem i v pohodě, 25:19.
Druhý set jsme si skoro celou dobu bahnili ve vedení, ovšem závěr jsme nechali lehce zdramatizovat dotažením soupeře na 23:23, ale nakonec i druhý set byl náš - 25:23.

Pochopitelně jsem i dnes dodržela svou tradici, a v bufetovém herním intermezzu nakoupila malé hady (velcí nebyli ani pod pultíkem),
Kde je had?
Já ho roztrhnu …
… měl se připlazit hned za pavouky!

a -jako vždy- jsem je neodbytně vnucovala všem, i Frantovi, který hady přímo …
. … nemá rád!


Po zničení překvapených Hajzlíků jsme nastoupili dlouhou čekanou (do bufetu),
kde jsme kromě alternativního týmového psychologa (viz Václava minulý článek) porazili i tucet smažených kuřecích perutí.

Pokračovali jsme už s výbornou náladou na kurtu číslo tři
(který získával stále větší časový deficit, takže jsme na odpočinek a odbourávání stresu měli stále dost času)
s posledním soupeřem dneška, týmem Sokolů z Bolatic.

Stres jsem sice konečně odbourala do posledního šroubečku, soupeře viděla jako dvanáct malých bílých králíčků,
herní sebevědomí čnělo metr nade mnou, ale nějak mi začaly slábnout nohy a padat víčka.
Naštěstí Slávek vytáhl kameru, vzdal se přímého účinkování v poslední hře, a začal filmovat.
Jako správné hvězdy lakovaných palubek a stříbrného papíru jsme zapomněli na těžké nohy
a zavražděné mozkové buňky (tedy - mluvím-li za sebe) a dali jsme do hry vše.
Takže - nahrávky přesné, pole plné, smeče řízné a do toho stále zaznívalo:
"Slávku, máš to?"
Slávek toho moc neměl, ale nakonec jsme i nad obávanými Bolatickými vyhráli 2:1.

Kapitán Jirka pochopitelně taky dnes lovil obrázky, a na přání svých spoluhráčů jsem na jednu fotku použila nepatrné retuše:

další fotky v Galerii:

a Slávkův filmový debut:
(kamera, režie - Slávek,
střih - Jirka cpt.)


… a jedna tabulka OVL bez retuší
Jitka, březen 2011

 


Komentáře

1 Franta Franta | 19. března 2011 v 23:26 | Reagovat

Nádherné,
děkuji. Člověk aby zamáčknul slzu.
Všichni u mě máte panáka.

2 Jana Jana | 20. března 2011 v 13:13 | Reagovat

Je vidět, že domácí je domácí :-))) Myslím, že další strategie je jasná :-)
Jste šikulové, snažili jste se a bodíky jsou doma!!!!! Z výsledku je vidět, že Retym je kolektiv a nezáleží na jednotlivcích, ale celém týmu. A to je skvělé!!! :-))))

3 Martin Martin | Web | 22. března 2011 v 19:42 | Reagovat

Na Sandru Bullock je to moc pěkný článek a taky video povedené! Budu muset říct našemu "lovci úsměvů", ať taky něco natočí. I když prvenství na YOUTUBE vám, už nevezmeme. Jenom se chci zeptat, proč si nezaretušovala i Slávka?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.