... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

6. 2. 2011 CENNÝ SKALP V PRVNÍM KOLE

9. února 2011 v 8:37 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

OUTSIDER BYL DOBRY,

PORAZIL DNES OBRY


Dnešní den opět potvrzuje jedno z mnoha pravidel Retymu - čím těžší soupeř, tím lepší naše hra.
těžký soupeř
těžký soupeř

Ale ab ovo.

 Už to dnes konečně vypadá, že lehce začíná propukat první únorové jaro
a leckterý kos už dává dohromady kapelu či uvažuje o vážné známosti.

Také start našich dnešních ovlských her nám byl stanoven na příjemně pozdní dopolední hodinu.
A opět, jako minule (Bulvár poslední boje v základní skupině nezachytil), jsme se všichni
z Retymu sešli ve stejnou minutu už na parkovišti.
Protože v našich startovních 11:00:00 hodin dohrávali poslední zápasy nějací závodníci
před námi, přesunuli jsme se tedy hned po vyklopení se z našich dvou aut do naší oblíbené občerstvovny,
a Ota objednal dnešní první rundu.

Jelikož jsme se probojovali do skupiny, kde se dostali jen ti nejlepší z nejlepších a my,
nedělali jsme si valné naděje na velký sukces, proto jsme si dnes nepřipíjeli na "dnešní výhry",
ale raději jen "na hry".
No, "na dobré hry".
A na ty "dobré" padla další runda.

Jako první soupeři ve druhém kole proti nám stanuli Kokosi na palubkách.Kokosi na sněhu
Kokosi na sněhu

V prvním setu nám ujeli velmi rychle i bez bobu, a my ztratili nejen tempo, ale i stopu (17:25);
ve druhém setu nám na chvíli svitla naděje při našem vedení asi 14:8, ale pak jsme se zase naším velmi často aplikovaným dominovým pravidlem všichni složili, a Chlupatí Ořeši slavili vítězství i ve druhém setu.

Hned po Kokosech jsme šli zdecimováni na vedlejší hřiště, kde si na nás brousili protézy Dědoušci.
Spravili jsme si chuť tou nejtěsnější výhrou v prvním setu,
ale ve druhém setu se o naší hře nedalo říci, že se byť jen zdaleka podobala volejbalu.

… to bylo už blíž spíše rybolovu…


rybolov1






rybolov2
rybolov3











I spolusedící otáčeč skóre z nepřátelského týmu mi pošpital:
"Hrajete houby. Ale my ještě větší."
To ale pronesl ještě v čase plném nadějí pro nás, protože i při této silně mátožné rádobyhře
se soupeř trápil ještě víc než my.

Jenže pak Dědoušci chytli druhou mízu a my jsme hráli stále svůj spací pytel dál,
takže po vyrovnání setů jsme museli nastoupit do třetího rozhodujícího.

Pro oživení podlomené psychiky a nabuzení odejité fyziky jsme sice výživně střídali hráče,
ale tentokrát jsme to nepřeháněli - při posledních bojích v základní skupině (23.1.2011) jsme
se totiž na střídání vrhli tak zběsile, že v jednom okamžiku šel střídat Slávek snad už sám sebe,
a rozhodčí Radka nám naše velkolepé střídání zatrhla a z empajrových výšin nám sdělila,
že i střídání má své meze. Takže jsme přestali s kontinuálním pohybem hráčů mezi polem a střídačkou, a drželi jsme se přemísťovacích kvót.

Dědoušci ukončili naše trápení, a třetí, rozhodující set byl jejich.

Šli jsme se uklidnit dalšími rundami na zlepšení nálady,
V UKLIDŇUJÍCÍM OPOJENÍ
že stejně už o nic nejde, a každopádně budeme lepší než loni, kdy jsme skončili první
v barážové skupině.

Asi po hodině lihového rozpoložení jsme se přesunuli na kurt č. 3, kde na nás čekal velmi,
velmi, velmi silný a velmi, velmi, velmi velký soupeř - Michálkovice A, kandidát na broušení
si zubů na postup do 2. ligy.

Se slivoviční špičkou jsme se před Obry prsili:
"Vaše Béčko jsme porazili (2:0, 23.1.2011, pozn. aut.), Áčko Vám teď porazíme, máte ještě
nějaký další tým?"

Ale když se pak na poli soupeřů za síti proti nám vztyčili všichni Obři v celé své kráse
"Já jsem s obrem hovořil. On tu byl. Tady seděl, jak sedíš ty, ty, ty a ty. Tady všude seděl. "

 a hermeticky nepropustné hradbě, srandičky nás přešly, a řekli jsme si:
" .....nakonec jsme si přišli hlavně hezky zahrát, ne?"     

Ale něco se dnes zlomilo, a Retym předvedl asi svůj životní volejbal.
(a kdoví, jestli ještě někdy předvede...)    

Sebevědomým usměvavým Obrům naši kluci stavěli dvojbloky, střely, co nepřátelům přešly
na naše území, byly námi krytým polem zvedány a vraceny, podání jsme tentokrát kazili minimálně, ze střídačky nás ohlušoval Jany řev od pompézního fortissima až do sípajícího pianissima a Romanovo feroce "To je pole! To je pole!" střídáno s "Tohle je Retym! Tohle je Retym!"
Michálkovice braly tajmy, Retym hrál jak po tripu (kapitán pak přiznal redbullový doping, který jsme mu všichni ochutnávali),
tribuny bouřily a praskaly a diváci šíleli
Amadeus
Mozart měl štěstí, císař zívnul jen jednou…


 ... až do našeho neuvěřitelného a těsně vítězného konce prvního setu 25:23!

Druhý set probíhal ve stejně zběsilém adrenalinovém tempu, Michálkovičtí již nevypadali
tak vesele a bezstarostně, Retym se skoro celý druhý set držel o krok napřed.
Za stavu asi 21:16 pro nás skončili naši kluci s dechem a přestali stavět Michálkovickým útokům dvojbloky.
Jednoblok proti v průměru o 10 let mladším a půl metru vyšším volejbalistům měl stejný účinek
asi jako válcovat dálnice válečkem na nudle, a Obři nás začali valem dotahovat.
Opět se vybíraly tajmy, tentokrát z naší strany.
Už jsme všichni jeli na rezervu, ale i druhý set málem vypadal, že bude náš.
Ale za stavu, kdy nás Michálci dohnali na 23:23, nám utekl důležitý bod naší vlastní chybou -  nedorozuměním mezi nahrávačkou a smečařem, 
 "Vy jste spolu nehovořili?"

a pak už poslední míč patřil vyhroceným soupeřům.

Ledová sprcha našemu nadšení ….
Taková škoda, chybělo míň než málo …
Bylo mi jasné, jak dopadne třetí set - většinou po vyhroceném druhém nerozhodujícím setu vypadá ten třetí jak odevzdaný pochod na jatka.
Už také proto, že třetí set je jen do 15 bodů, a stačí málo, aby soupeři utekli ze začátku
o tři čtyři míče, a je vymalováno.

Třetí set a Obři za síti do třetice.

Do arény jsme vpustili fanděním vyřízenou Janu a Romana, Dáša se Slávkem dostali zasloužený střídačkový odpočinek a hlídku u tabule skóre.

Kupodivu naše hra i v posledním setu pokračovala ve stejném tempu a nasazení jako
předchozí dva sety -
opět totální nasazení, adrenalin, oběti (častá i objetí), nadšení, sebedestruktéři v poli, dvojbloky, Franta v zápalu boje nasazuje netušenou zbraň těžkého kalibru a roztrhává si trenýrky (není však naostro, a manévr vychází bez zničujícího dopadu), dokonce v jednu chvíli se na míči objevuje vesmírný sliz, zase tajmy, a závěr hry zas vražedně vyrovnaný.

Poslední položené míče má na raketě Roman - záludně umístěné padáčky
k zadní čáře soupeřova pole -
- a konečný stav utkání s Velkými Favority
 Retym : Michálkovice A   -    2 : 1 !!!     


Postřehy ze střídačky:

JANA:
Jana
"Po našich předchozích, ne moc vyvedených, zápasech jsme proti našim spřáteleným Michálkovickým Obrům nastoupili v klidu, s úsměvem a s heslem - Když to půjde, tak to půjde a hlavně musíme vyhrát :-))
Drželi jsme se skvěle!!!! Žlutá byla na naši části hřiště snad všude. Na blocích,
v poli i mimo pole a na smečích. Byla to podívaná jedna báseň a Retym konečně ukázal, že umí!!!
My s Romanem jsme na lavičce chvíli šíleli štěstím, chvíli beznadějí (podle toho jak jsme vedli, prohrávali nebo dotahovali bodíky), ale každopádně jsme děsně moc fandili.
Naše první šestka byla na nás s Romanem hodná a třetího vítězného setu jsme se s Romanem zúčastnili také.
Jediným mráčkem na našem vítězství byly pro mne smutné tváře Obříků.
"



Autorka:

JITKA:
Jitka

"Dík za cenný příspěvek pod nátlakem vražedného termínu.

(Jěště že jsi, Jano, neprojevila samaritánské srdce už při hře, a Obříky nešetřila!!!)"




  
Po hře jsme se vyfotili se svými oblíbenými soupeři a šli jsme vypít poslední slivovicové zásoby
v místním bufetu.


Jedním retymským pravidlem jsem dnes začala, epilogem coby retymským pravidlem č. 2,
tzv. "dominovým efektem", končím:
Jak se nedaří jednomu z týmu, začne se nedařit nikomu (zápasy s Kokosy a Dědoušky);
když jde do toho jeden naplno a daří se mu vše nač šlápne, je schopen snad i chůze po hladině také zbytek týmu.

To bude asi tou letitou vzájemnou koexistencí těl a myšlenek,
jestlipak mezi námi už třeba nezačínají bujet vazby přímo rodinné …?!

Addams family
Addams family






A ještě něco z kapitánovy čočky:

1)     6.2.2011 -
PRVNÍ boje v DRUHÉM kole (dnešek)

2)     23.1.2011
- POSLEDNÍ boje v PRVNÍM kole (minulek)




Jitka, únor 2011 



 


Komentáře

1 Martin Martin | 18. února 2011 v 21:46 | Reagovat

Zábavné čtení. Výborně odvyprávěné, chvilkama jsem byl na palubovce s vámi. Dobrý nápad je i názor druhé strany. Pro mě jeden z tvých nejlepších článků. Jestli můžu být mírně kritický, někdy mi tvůj styl připadal trochu profesorský (já ,škol nemaje, používám prostšího výraziva). Stephen King v ,mimochodem, velice poučné knize "O psaní" píše něco ve stylu: Přirovnání a slovní exhibice (ne že bych je nemiloval) by měly sloužit příběhu, neměly by být samoúčelné a měly by se dávkovat citlivě, někdy si jich měla ve svých článcích na můj vkus příliš moc. Taky cizích slov a výrazů z technických oborů. Protože těch mám v práci při četbě různých návodu a operačních postupů, tak akorát, snažím se je necpat do svého psaní. Možná se to líbilo profesorům na VŠB, ale co takový dělník ve šroubárně. Taky by si chtěl přečíst Biksadskou v originále a rozumět tomu.:-) Promiň, za přátelsky myšlenou docela malou kritičku, ale snad ti má reflexe z četby tvých článků bude užitečná k cestě za "tym Pulicerem" Měj se a mysli na dělníky ze šroubárny. I když se snaž, neztratit i exaktní mozky. Takže občasné přirovnání volejbalového zápasu, kupříkladu k Bernoulliho rovnici, bude asi nutností. :-)

2 Jitka Jitka | 19. února 2011 v 20:38 | Reagovat

To víš, u všech Vergiliů, je to silnější než já ...
Takhle dlouho jsem se při čtení komentáře nepobavila (a nepoučila) :-)
Budu tedy mít kolegu Kinga (též jsem četla) i kolegu Tebe při svých dalších slovních diarrhoea na paměti.
A tedy, budu myslet i na (jak praví klasik) "návnady pro lidové vrstvy."
"Poslechněte, lidové vrstvy, to se pobavíte...!"

3 Martin Martin | 22. února 2011 v 16:19 | Reagovat

A už je to tady zase. Co je to u všech čertů to diarrhoea.:-)Komu není rady, tomu není pomoci.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.