... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

19. 2. 2011 HORKÁ LINKA

20. února 2011 v 16:15 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

VÍTĚZNĚ ÚNOROVÝ TURNAJ ČUČKAŘŮ


Á propos:
Kritiku přijímám, ale neodpouštím (jak říká můj kamarád a spoluhráč Radim),
proto tedy končím s exhibováním literárním …
Exhibicionista



Osmou sobotu letošního roku se rozhodl kolega spisovatel a nelítostný literární kritik,
Velký spisovatel a kritikMartin Čučkař,
zapsat se do dějin důležitých bitev vyššího amatérského volejbalu,
a pro tento vzácný okamžik vytyčil hlavní stan a bitevní plán
na půdě ostravské Čapkovy Sokolovny,
razovitym ostravskym lidem zvané Čapkárny.




 Jelikož jsem se účastnila turnaje tentokrát jako nehrající kapitán a tmelič týmu
hluboko v domácím zázemí a u svých rodičů na obědě, myslím, že budu mít nakonec ten nejobjektivnější pohled na celou bitvu.

Děkuji svému retymskému lidu, že zvolil správné ruce a hrdlo pro Vítězně Únorový šampus
a originální diplom - kam jinam, než do teplého domova nehrající kapitánky a nejlepšího hráče
a psychologa týmu.

Nyní předávám hořící komentátorskou pochodeň nejpovolanějšímu -
týmovému psychologovi skoro vítězného družstva, Náčelníkovi Velkému Václavovi:


Sv Václav

Hola hola, tam Jirka.

Po dlouhých čtyřech turnajově abstinenčních letech jsem měl opět možnost ozkusit to, co znám jen z podrobných vyprávění, totiž porovnat, jak se liší turnajová atmosféra od běžných týdenních tréninků.

Že turnaje nejsou jen o volejbale, jsem pochopil zhruba před měsícem jednoho chladného rána před OVL, kdy jsem byl Jitkou požádán, abych jí z našeho rodinného baru (no, ve skutečnosti prostor pod stropem ve špajzu) dosáhl pro plácačku slivovice. Zatímco jsem se -balancuje na štaflích- probíral na Vánoce pořízenou zásobou bílých a červených vín, whiskey, baileys, campari, fernetu, rumu, šampusů, ginu a zelené (kterou nikdo nechce pít), aby řeč nestála, vznesl jsem dotaz:
"Tu slivku chceš proto, že dnes zajišťuješ alkohol pro všechny z Retymu ty?"
Co mi bylo odpovězeno, si už nepamatuji, snad jen Jitčin shovívavý výraz typu "Ty můj Ťunťo"
a jakási slova o tom, že alkohol přece dodává každý z týmu.
Dnes už vím, že dvě deci tvrdého alkoholu je minimální jednotka pro jednoho hráče na jeden set, aby jeho údery a pohyby získaly jistotu a tolik potřebný klid.

Zatímco Jitka se drží hesla "Kdo je druhý, je poslední", mým heslem vždy bylo "Není důležité vyhrát, ale odnést si domů první cenu".
Proto jsem mimořádně nechal doma svůj batoh, do kterého se vejdou jen věci na volejbal,
a vše přehodil do větší sportovní tašky, která by byla schopna pojmout i výstroj hokejového brankáře, včetně jej.
Z tohoto turnaje jsem domů přinesl následující:
1.
Stokorunu, kterou jsem v záchvatu poctivosti vybral od sedmi hráčů našeho týmu s tím,
že startovné bylo psáno za hráče a ne za šestičlenný tým.
Jelikož by se to stejně profláklo a nerad bych, aby na fasádě našeho domu bylo sprejem nastříkáno "KRADE", rozhodl jsem se defraudovanou bankovku vrátit, přesněji ji vložit
do dnes mnou založeného fondu týmu RETYM, jehož spravovatelem jsem jmenoval svou ženu.
2.
Diplom za druhé místo, který si už hodlám ponechat, vyvěsit jej na dobře viditelném místě v práci v kanclu, a po drobných grafických úpravách se všem příchozím chlubit slavným vítězstvím v Čučkařském turnaji.
No, snad se nikdo z týmu Ďáblů nerozhodne v blízké době stavět v blízkosti řeky.
3.
Šampus, který jsem chtěl při nejbližší příležitosti odevzdat kapitánovi,
ale když jsem se se svým nápadem svěřil Jitce, přesvědčila mne, že nikdo z RETYMu nemá šampus rád, a pokud jej pijí, tak jen z povinnosti,
a že jsme jej stejně vyhráli zejména díky mému nekazicímu podání a zejména díky mým hned dvěma úspěšným blokům
(kdo mne nezná, ozřejmuji, že můj průměr je jeden úspěšný blok za měsíc a že při hře často
při zkaženém smeči soupeře se pochválím slovy "Dobrý blokař předem rozpozná, kdy nemusí jít blokovat").

Často jako první čtenář a kritik Jitčiných článků říkávám:
"Krásné, vtipné, ale to jste hráli volejbal nebo byli se zájezdem v Krkonoších?"
Teď vidím, že to není tak lehké, ono to, co se děje na hřišti, není ani zdaleka tak zajímavé,
prostě buď se vyhraje, remízuje nebo prohraje.
"Co o tom chceš stále dokola psát?", odpovídá na mé výtky Jitka.
Má pravdu, ale musím jít příkladem, takže to bylo tak:

Úvodem musím upozornit, že možná bylo vhodné inspirovat se Michálkovicemi a nazvat svůj tým "RETYM B" či "BETYM"; přece jen absence Franty, Oty, Jitky a Jany se nedá dvěma turnajově nezkušenými hráči zaplácnout.

Ukázalo se to hned v prvním zápase s Klofáky.
Na pohled nijak silné mužstvo, ale dojem klame, celkové třetí místo asi neuhráli jen tak.
Trochu předběhnu sled událostí, na KDYBY se nehraje,
ale KDYBYchom s Klofáky hráli tak jako ve všech dalších zápasech, určitě bychom je porazili, v posledním zápase s Ďábly by nám remíza stačila k celkovému vítězství, a já teď nemusel celý večer dělat na diplomu z dvojky jedničku.
Naše hra s Klofáky byla špatná, bez pohybu,
či pokud už se někdo do pohybu dal, srazil se s někým dalším, koho napadlo udělat totéž,
kazilo se podání, smeče šly do sítě, úlivky taky, míče zdarma do autu,
takže jsem často musel chlácholit spoluhráče slovy:
"Krásný úder, jen škoda, že jsi nestál tak o dva metry více vpravo, pak by to možná i spadlo
do hřiště".
Trocha naděje přinesla koncovka druhého setu, kdy jsme ze stavu 1:7 a později, myslím, 12:17 dotáhli na 19:19, ale dvě nevynucené chyby přinesly při systému hraní do 20 bodů prohru 0:2.

Nyní přišel čas, abych splnil svou funkci "hrajícího psychologa týmu".

Vysvětlil jsem všem, že stačí vyhrát všechny zbývající zápasy a stejně budeme první
(přiznávám, v té chvíli jsem tomu vůbec nevěřil),
a k taktice hry dodal, že je třeba za každou cenu dostat míč na druhou stranu
a že ten se (při vší úctě ke kvalitám soupeřů) už často nevrátí,
ale hlavně jsem navrhl, aby se k Jirkovi alias smečaři číslo jedna postavila Renáta místo Dáši,
se kterou se stále sráželi dělaje jako akvabely totožné pohyby.
(To, že ta výměna napadla jako prvního Radima a asi i všechny ostatní, teď není podstatné.)

Následně jsme šli do bufetu na občerstvení, kde jsem pochopil, že v RETYMu je místo psychologa úplně zbytečné, RETYM nepotřebuje žádné dobře míněné rady, RETYM potřebuje prostě
a jednoduše jenom alkohol, přesněji řečeno hodně alkoholu.

Pauza byla tři zápasy, v bufetu bylo nakouřeno,
KUŘÁCI
proto jsem se vzdálil a nemůžu přesně popsat, co vše se tam dělo,
ale že je něco jinak, jsem poznal hned po prvních míčích dalšího našeho zápasu.

Najednou vše fungovalo, podání nekazil nikdo, každý smeč položený, každá úlivka umístěna,
pole dokonale pokryto, že pršet v hale, ani kapka deště by parkety nesmočila.
"Tak tohle je ten slavný RETYM, o kterém mi po večerech povídává Jitka!"

Krmelín sice skončil poslední, ale tým poskládaný ze dvou vynikajících mlaďoučkých nahrávaček
a k nim do kontrastu čtveřice velezkušených pánů v letech
("Přestože mé vlasy zbělely, má mysl je stále … jak to sakra bylo dál?"),
nemusel být tak lehkým soustem.
Ale soukolí RETYMu se dalo do pohybu a už jej nic nemohlo zastavit - jasných 2:0.

A zase dlouhá pauza a zase jako psycholog sleduji, že mou práci na psychice týmu daleko lépe odvádí fernet, pivo a slivovice a že mi nezbude, než si své místo v týmu vydobít hrou volejbalu.

Po pauze domácí Čučkaři.
Pro mne zklamání turnaje.
Když jsem je viděl první zápas, myslel jsem, že tým postavený
na výborné nahrávačce Petře a vysokém smečaři, doplněný spolehlivými nekazícími hráči,
navíc se znalostí domácího prostředí, musí hrát o vavříny.
Věřím, že Martin Čučkař, jehož adresnou kritiku spoluhráčů z týmu s vědomím rizika konce dlouholetých kamarádství už dlouho obdivuji,
to rozebere lépe,
já bych jejich hru zejména v posledním zápase, který jsem viděl celý, shrnul výrazem "LAXNÍ".
Hra bez života, bez radosti, bez zápalu a bez pohybu jen těžko může nést úspěchy.
Nevím, jaký vliv na to mohly mít starosti s pořadatelstvím,
a kolik lidí se stejně jako já domáhalo zaplacení startovného u Martina přímo v průběhu zápasu v hluchém místě mezi jeho smečem a následujícími bloky,
či kolik osob při jeho servisu vyzvídalo systém turnaje,
ale kdyby hráli v euforické náladě tak jako my, medaile by je nemohla minout.
Takto to bylo opět 2:0 pro nás.

Před zápasem s Michálkovicemi jsem byl svědkem zvláštního jevu.
Otevřely se vstupní dveře do haly a dovnitř vklouzlo několik postav, kteří svým vzezřením, věkem a oblečením evidentně nepatřily mezi narychlo pozvané posily Čučkařů. Tipoval jsem kontrolu z berňáku, či v souladu s pozvánkou turnaje Martinem zorganizovanou skupinu milicionářů přicházejících zabavit budovu a ukončit turnaj,
ale jak jsem se dozvěděl, šlo pouze o Hujerovy. Přesněji řečeno o rodiče, dědečky, babičky, strýce a tety od naší nahrávačky Renáty, přiševší shodou okolností přesně před naším zápasem s Michálkovicemi, za něž hrála její sestra Blanka.
Příbuzní nakonec mohli být spokojeni, oběma sestrám hra vyšla, a jak to má být, vyhrála ta prvorozená.
Neboli dalších 2:0 pro RETYM znamenající přímý souboj s Ďábly o celkové první místo v turnaji.

Ďáblové do té doby proplouvali turnajem bez zaváhání, jen s jednou remízou, což díky naší prohře v prvním zápase znamenalo, že je musíme porazit 2:0,
a to už nyní nevypadalo jako nesplnitelné.
A taky že jo.

První set pokračujeme ve skvělé hře, jejich smečař číslo jedna brzy díky našim blokům
na smečování rezignuje a nahrávačky dávají šanci jiným,
vše klape jako v minulých zápasech a jasně vyhraný set je tu.
Zbývá už jen vyhrát jediný set a jsme MISTŘI !
Druhý set začíná výborným zablokováním jejich nejlepšího smečaře naším Radimem, který svůj úspěšný blok následně slaví zhruba čtvrthodinku s pořádným řevem s výrazem navrátilce z Nagana.
Naše hra je stále skvělá, vedeme, já už v duchu slavím vítězství s tím, že všem po zápase v reakci na vítězství řeknu "Kdo to říkal? Já jsem to říkal!", ale bohužel na vyšší obrátky zabírají také Ďáblové a s pomocí Všech Svatých nakonec set obracejí ve svůj prospěch.

Ach jo, ta Jitka má pravdu, kdo je druhý, je poslední.

Zbývá už jen pobrat všechny ceny a rychle do šaten, jelikož do 17h je nutno dle pořadatelů vyklidit nám svěřený prostor, zájemci o sprchování jsou odrazeni výstražnou cedulkou,
podle které je vstup do sprch možný jedině ve společenském oblečení s kravatou.
VAROVÁNÍ

Venku je hnusně, takže na pivo nikdo nechce, zbývá už jen cesta domů, během níž v hlavě sumíruju, co vše o své hře Jitce řeknu,
a zda si někdo dovolí má slova o tom, jak jsem byl jasně nejlepší a vše se uhrálo jen kvůli mně, zpochybnit.

Suma sumárum sice druhé místo, ale dojem ze hry výborný
a alespoň máme na rozdíl od Ďáblů klidné spaní.         
Charlie_Brown

Jirka Václav, Únor 2011

A závěr patří opět čočce kapitána Retymu:


... a nejen naší čočce:




a také tahům brk kolegů reportérů a spisovatelů :


Jitka
 


Komentáře

1 Martin Martin | 24. února 2011 v 16:06 | Reagovat

Dobře Jirko, moc dobře popsáno. Snad jen mi tam chybí, občas nějaké to přirovnání.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.