... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

2. 1. 2011 DRUHÝ RETYMKAP

6. ledna 2011 v 23:48 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

 ... aneb

VITAMÍNOVÝ DEN



A je to tady - hned druhý den nového roku, ve smogovém oku civilizované Evropy,
smogový standard ... prostě doma

v ocelovém (Kapitáne, tentokrát se Tě to netýká) srdci republiky,

vypukl náš DRUHÝ, vlastními hlavami a těly organizovaný, RETYMKAP,
tentokrát nazvaný PONOVOROČNÍ.

Vypadá to, že každému Retymkapu je souzeno se pokaždé rodit za podmínek zrady v první linii
Až mě zítra ráno v pět ...
na poslední chvíli, ale tentokrát nejde o cizí tým, ale o vlastní ensemble.

Z původní vřavy a nadšení zbylo totiž jen skalní jádro; tedy spíš jadérko.

Zatímco pozvaných týmů na Retymkap rychle přibývalo a doplňovalo se do stabilně herně
přijatelné pětky
(pět týmů na systém jednohřištního klání je horní limit úměrný časově kontinuálně
plynoucímu turnajovému dni),
z naší domácí čistokrevné šestky (což je ideální počet hráčů pro hru zvanou odbíjená)
naopak valem ubývalo.
V cca měsíčním časovém úseku od šťastného nápadu a nadšené domluvy až po blížící se den vypuknutí turnaje se nám zredukoval počet hráčů Retymu z původních domluvených šesti
nejprve na pět, dva dny před turnajem už jsme zůstali už jen čtyři
                                                      (dejme tomu, rodinné důvody…),
Mrazík
"Mlčím, mlčím … "

a dokonce v den Dé (na jeden zápas) dokonce jen tři, kdy si ještě vypůjčil soupeř od oškubaného torsa Retymu jednoho hráče.

Naštěstí však bůh amatérského volejbalu poodhrnul nebe a seslal nám záchranu
v pojetí klasického vyústění konce neřešitelných antických dramat - své deus ex machina,
a to v podobě nesoucího se z imaginárního polštáře mé e-pošty
Zkuste to bez drátů, milý Marconi!
Zkuste to bez drátů, milý Marconi!

jednoho překvapivého a záchranného mailu, od pravidelného (již podruhé) zachránce týmu Rendyse z Michálkovic.
Ten nám nabídl své celé dva chlapy do celého našeho turnaje.
Jednoho konstantního a jednoho variabilního.
Zoufalé, leč odhodlané jádro Retymu se opět chytilo Rendysova záchranného kruhu,
a neohroženě vplulo do víru událostí kolem vlastního turnaje.

Stopy sněhem zaváté a teplota (vzduchu) kolem pod nulou jen potvrzovaly roční období turnaje situovaného na tuhý zimní měsíc; tedy ráno vstávat do tmy a zimy je prostě radost.

Co se týče tradičního již turnajového pohostinného kulečníkového stolu v občerstvovací stanici v DDM, obětovala jsem pár minut života přemýšlením, co na něj.

Nejprve jsem chtěla vyzvat týmy, jestli jim je už zle z jejich vlastního vánočního cukroví,
které mají jistě všichni plné zuby a skříně, ať ho vezmou s sebou v zájmu nepřátel a protihráčů, kterým pak bude také zle, ale kterým bude vlastně zle i ze svého cukroví, co mají i oni plné zuby a skříně, které tedy také přinesou. Tak jsem si řekla, to je prima, bude nám zle všem, nechala jsem teorií o vánočním cukroví, a Janě jsem v náhlém návalu osvícení navrhla jedinečné a zdravé řešení - bude to ODLEHČOVACÍ DEN;
po svátcích je ho třeba - jako občerstvení poskytneme ovoce!

Jana vzala neotřelý nápad vitamínového dne vážně, a ještě ráno před turnajem jsme spolu
jely do Kaufu narýžovat něco ovoce.
Šokovat trávení pozvaných žaludků záplavou vitamínů byl tedy sice můj nápad, přesto jsem
se pak Janu v jejím rozjetém realizačním počínání snažila lehce přibrzdit,
něco ve stylu: "to bude spíš fór, kdo by jedl ovoce?"
(Už proto, že mi ovoce chutná spíš přepálené, lisované, kvašené, v podstatě tekuté.)
Císařův pekař
Jamalalicha? Jamalalicha.
Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua,
e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála. … patláma, patláma, patláma a žbrluch!


Nicméně Jana v obchodě nakládala přirozené zdroje vitamínů,
a dokonce přes mou námitku: "tahle ježatá věc je spíš na ozdobu, ne?" přihodila do nůše
i velký ananas.
(Jsem uznalý člověk; musím uznat - po ovoci se zaprášilo, po ananasu zvlášť…)

K ovoci do auta jsme pak cestou přihodily i Slávka, a do půl deváté pak počkali
před Gurtjevkou na (dnes nehrajícího) klíčníka a kódaře Otu.

Opět jsme s časovou rezervou lehce vybouchli.
V mraze před budovou už začala s námi vydupávat dírku do sněhu i nahrávačka Michálkovic,
a sotva jsme sebe i ji vpustili dovnitř, začali se trousit další pozvaní hráči, mezi kterými jsme
dlouho neviděli našeho mladého krásného číšníka Jiříka.

Shromažďovací suterénní zázemí se zaplňovalo zmrzlými nosy a ušima čekajícími na čaj,
my čekajíce na našeho zabarového pracovníka jsme záhy zjistili, že máme nepříliš funkční
varnou konvici, kdy na uvaření dvou deci vody s přerušovaným provozním chodem čekáme
snad dvacet minut.

Zatímco šli naši muži do tělocvičny natahovat pečlivě a důkladně (téměř jak páteční Náčelník Václav) síť a já vylepovat harmonogramy her a tabulky, přiřítil se konečně náš Vrchní (se svou mladou krásnou Vrchní) s tím, že byl na Místecké při překročení rychlosti 140 km/hod stavěn příslušníky,VRCHNÍ, PRCHNI
Vrchní, prchni!

kteří k jeho překvapení prolustrovali jen jeho autolékárničku.

Dalším chybějícím sortimentem se ukázal čaj, pro který vyběhl náš profesionální orientační
běhač Ota do nejbližšího Hrušky, a žíznivému rozmrzajícímu davu se pak konečně mohly naservírovat vytoužené dávky horkých theinů.

Po zmateném směrování davů na uvítací proslov nejprve do tělocvičny, pak do baru, pak zas
do tělocvičny, a pak s konečným verdiktem a zdůvodněním:
"když už jsou všichni tady, tak tady v baru"
se polovina davu z tělocvičny vrátila do baru k druhé polovině davu, a Ota mohl všechny
uvítat, vysvětlit a zahájit.

A odejít.

Ještě vypukla mezi námi organizujícími lehká panika, když se zjistilo, že se vyskytl další chybějící článek pozvolného šlapání turnaje - nějaký vtipálek před námi odstranil z kuchyňského zákulisí
el. vařič. Nechal jen šňůru. Inu taškařice.
Nápady, jako ohřívat klobásky v neexistující mikrovlnce či ve varné konvici na čaj, jsme zamítli.
A druhá zachránkyně dnešního dne - Šárka Kalíšková - dodala i onen pro tuto žhavou chvíli úzkoprofilový sortiment.
Díky, holka zlatá!

Lidstvo nažhavené na volejbalové soutěžení se již převléklo do adekvátně sportovních dresů,
superman
a dle tabulkového režimu (navrženého Náčelníkem Václavem Velikým) nastoupily na tělocvičnové kolbiště 2x9x9m tváří v tváře první dva týmy.

Načež se zjistilo, že chybí číslicový otáčeč skóre.

Dodatečně děkujeme všem rozhodčím, kteří mimo sledování faulů, autů, přesahů, překračování přípustných rychlostních limit smečí a hranic lehkých přešlapů a tahaných míčů
museli navíc vlastní hlavou počítat průběžné skóre a ještě ho nahlas opakovat šestkrát vlevo šestkrát vpravo na idiotské otázky typu "Kolik to jé?"

Počáteční zmatky se ustálily,
hra příjemně pokračovala, navzdory všemu dokonce i podle mnou nastřelených časových kontur ve vylepeném herním jízdním řádu,
v baru to příjemně šlapalo, a ovoce na kulečníkovém stole rychle ubývalo.
Nutno dodat, svému vitamínovému nápadu jsem tedy moc nevěřila, a uhnětla a přinesla jsem raději ještě trochu tvarohové dietky plné plnotučného tvarohu a želatiny v srnčích zádech,
a posbírala doma něco cukroví;
takže vitamínový šok ani cukrové abstinenční příznaky se nekonaly.

Když už tady na nás práším, co všechno jsme neměli, tak mezi dnešní další chybějící solitéry patřil také fotoaparát i s obsluhou.
Opět sbírá významné plusové body Rendys, který mi dobrovolně, ochotně a rád (ty modřiny fakt nemá ode mně) nabídl velký, draze působící fotoaparát (který nebyl jeho).
Černí baroni
"… hvězdu vidím, kostěl vidím, a kdě som ja?!"

Na dobu našeho prvního zápasu jsem půjčený fotografický přístroj svěřila Martina Martině
(bratra ženě), která fotila v domnění, že se jedná o můj vlastní přístroj,
proto se dodatečně majiteli fotoaparátu omlouvám za obrázky mně na sto devadesáti fotkách z dvou set celkových…

Ale nejsem příliš důsledná; po prvním nadšeném lovení snímků, kdy jsem lovla, co jsem viděla,
ba co jsem si i naaranžovala, jsem kouzelnou skříňku vrátila Rendysovi, a už se pak neobtěžovala fotit.
A když se později odehrávaly strhující boje, bylo mi proti kůži prohledávat tašky
NEDÁVEJTE KAPSÁŘŮM ŠANCI
a pátrat po foťáku (navzdory Rendysovu pozdějšímu "Tos mohla").

V prvním (dnes prvním a posledním vítězném) zápase proti týmu Ďáblů nám hostoval v TorzoRetymu sám Rendys von Michálkovice, hráč příjemně nehrotící, moudře radící
a dobře hrající,
k našemu stabilně půjčenému (děkujeme!) michálkovickému Jirkovi s jeho nechybujícím
a úspěšným podáním a chytrými smeči, který byl lehce konsternován z našich,
pro něj nezvyklých až neuvěřitelných nahrávek.

Během dne nám doplnil základnu Retymu i Pavel R., který přispěchal na pomoc skoro přímo z hor, myslím, že lyže sundával až v šatně, a permanentka na vlek mu mlaskala ještě při smečích o tvář.

Jeden mlátič týmu (Pavel je výborný hráč) vše nevytrhne, ale posila to byla značná.
A s hvězdným týmem Mihulí (Martin se prošel po volejbalovém nebi a posbíral velké hvězdy ostravského volejbalu) jsme sice prohráli, ale bez přehánění lze říct, že hra byla pěkná,
a než trpkost z porážky jsme pociťovali radost z pěkné hry na slušné úrovni.

Se zápasem s Kalíšky snad za celé naše skalní Jadérko mohu konstatovat, že jsme pociťovali nemalou hořkost, když jsme zjistili, že náš klíčový hráč nás na tuto hru opustil, aby nastoupil v dresu soupeřů, a to proti nám …

I ty, Brute?
  I ty, Franto?

Naše týmové posily byly víc než slušné, ale přece jenom jsme tým, co stojí spíš na kouzlu sehranosti než na silných individualitách, takže jsme podlehli týmu, s jehož skalpem jsme
předem celkem počítali.

A náš poslední dnešní zápas -
Michálkovičtí Obři a Bobři nás už jen jednoduše smetli, snad i se silnější motivací proti svým hráčům mezi nepřáteli.

Jako třešnička na dortu, bonbónek jako závěr turnaje, vyšel krásný střet volejbalových gigantů - Michálkovic a Mihulí.
Zvlášť první set byl vyrovnaný - výměny dynamické, smeče zničující, bloky tvrdé, nahrávky přesnější než frankfurtský čas, pohyb bleskový, zásahy v poli obětavé, …srabíci z extraligy by čuměli …
Nicméně rozjetý michálkovický buldozer, co smetával všechny dnešní zápasy bez ztráty věnečku, byl konečně zastaven hvězdným týmem Mihulí, který v tomto turnaji skutečně vyčníval a neměl přemožitele.

Ota po turnaji přišel, viděl, vyhlásil,

  1. MIHULE
  2. MICHÁLKOVICE
  3. KALÍŠCI
  4. RETYM
  5. ĎÁBLI,

v baru se vypily výhry štědrých, snědl se zbytek jablek a šlo se domů.




V Galerii vizuální přehled o týmech, něco okamžiků, tabulka, diplomy …

jinak ostatních nepočítaně fotek ve vitamínovém hyperprostoru RAJČE


A ještě pohledy z úhlů soupeřů a kolegů



Jitka, leden 2011





AHÓÓÓJ!
Ahóóój!
 


Komentáře

1 Martin Martin | 8. ledna 2011 v 11:46 | Reagovat

Poutavé pojednání o velké lásce k volejbalu, která opět zvítězila navzdory strázním osudu, vrtkavé štěstěně a všelijakým těm Němcům a Angličanům, kteří schovávají s oblibou lidem věci.:-)

2 Hanudin Hanudin | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 5:04 | Reagovat

Kunjungan perdana gan. Terimakasih Untuk Beritanya Bermanfaat. Kunjungi juga blog kami di http://goo.gl/c6qAXQ

3 Maung Bandung Maung Bandung | E-mail | Web | 21. února 2017 v 7:37 | Reagovat

Ijin Ser Gan, Info Untuk Larangan Setelah Operasi Caesar

4 QnC Jelly Gamat QnC Jelly Gamat | E-mail | Web | 2. května 2017 v 5:43 | Reagovat

Ijin ser pak. http://goo.gl/M8JCfc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.