... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

2. 1. 2011 DRUHÝ RETYMKAP

6. ledna 2011 v 23:48 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

 ... aneb

VITAMÍNOVÝ DEN



A je to tady - hned druhý den nového roku, ve smogovém oku civilizované Evropy,
smogový standard ... prostě doma

v ocelovém (Kapitáne, tentokrát se Tě to netýká) srdci republiky,

vypukl náš DRUHÝ, vlastními hlavami a těly organizovaný, RETYMKAP,
tentokrát nazvaný PONOVOROČNÍ.

Vypadá to, že každému Retymkapu je souzeno se pokaždé rodit za podmínek zrady v první linii
Až mě zítra ráno v pět ...
na poslední chvíli, ale tentokrát nejde o cizí tým, ale o vlastní ensemble.

Z původní vřavy a nadšení zbylo totiž jen skalní jádro; tedy spíš jadérko.

Zatímco pozvaných týmů na Retymkap rychle přibývalo a doplňovalo se do stabilně herně
přijatelné pětky
(pět týmů na systém jednohřištního klání je horní limit úměrný časově kontinuálně
plynoucímu turnajovému dni),
z naší domácí čistokrevné šestky (což je ideální počet hráčů pro hru zvanou odbíjená)
naopak valem ubývalo.
V cca měsíčním časovém úseku od šťastného nápadu a nadšené domluvy až po blížící se den vypuknutí turnaje se nám zredukoval počet hráčů Retymu z původních domluvených šesti
nejprve na pět, dva dny před turnajem už jsme zůstali už jen čtyři
                                                      (dejme tomu, rodinné důvody…),
Mrazík
"Mlčím, mlčím … "

a dokonce v den Dé (na jeden zápas) dokonce jen tři, kdy si ještě vypůjčil soupeř od oškubaného torsa Retymu jednoho hráče.

Naštěstí však bůh amatérského volejbalu poodhrnul nebe a seslal nám záchranu
v pojetí klasického vyústění konce neřešitelných antických dramat - své deus ex machina,
a to v podobě nesoucího se z imaginárního polštáře mé e-pošty
Zkuste to bez drátů, milý Marconi!
Zkuste to bez drátů, milý Marconi!

jednoho překvapivého a záchranného mailu, od pravidelného (již podruhé) zachránce týmu Rendyse z Michálkovic.
Ten nám nabídl své celé dva chlapy do celého našeho turnaje.
Jednoho konstantního a jednoho variabilního.
Zoufalé, leč odhodlané jádro Retymu se opět chytilo Rendysova záchranného kruhu,
a neohroženě vplulo do víru událostí kolem vlastního turnaje.

Stopy sněhem zaváté a teplota (vzduchu) kolem pod nulou jen potvrzovaly roční období turnaje situovaného na tuhý zimní měsíc; tedy ráno vstávat do tmy a zimy je prostě radost.

Co se týče tradičního již turnajového pohostinného kulečníkového stolu v občerstvovací stanici v DDM, obětovala jsem pár minut života přemýšlením, co na něj.

Nejprve jsem chtěla vyzvat týmy, jestli jim je už zle z jejich vlastního vánočního cukroví,
které mají jistě všichni plné zuby a skříně, ať ho vezmou s sebou v zájmu nepřátel a protihráčů, kterým pak bude také zle, ale kterým bude vlastně zle i ze svého cukroví, co mají i oni plné zuby a skříně, které tedy také přinesou. Tak jsem si řekla, to je prima, bude nám zle všem, nechala jsem teorií o vánočním cukroví, a Janě jsem v náhlém návalu osvícení navrhla jedinečné a zdravé řešení - bude to ODLEHČOVACÍ DEN;
po svátcích je ho třeba - jako občerstvení poskytneme ovoce!

Jana vzala neotřelý nápad vitamínového dne vážně, a ještě ráno před turnajem jsme spolu
jely do Kaufu narýžovat něco ovoce.
Šokovat trávení pozvaných žaludků záplavou vitamínů byl tedy sice můj nápad, přesto jsem
se pak Janu v jejím rozjetém realizačním počínání snažila lehce přibrzdit,
něco ve stylu: "to bude spíš fór, kdo by jedl ovoce?"
(Už proto, že mi ovoce chutná spíš přepálené, lisované, kvašené, v podstatě tekuté.)
Císařův pekař
Jamalalicha? Jamalalicha.
Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua,
e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála. … patláma, patláma, patláma a žbrluch!


Nicméně Jana v obchodě nakládala přirozené zdroje vitamínů,
a dokonce přes mou námitku: "tahle ježatá věc je spíš na ozdobu, ne?" přihodila do nůše
i velký ananas.
(Jsem uznalý člověk; musím uznat - po ovoci se zaprášilo, po ananasu zvlášť…)

K ovoci do auta jsme pak cestou přihodily i Slávka, a do půl deváté pak počkali
před Gurtjevkou na (dnes nehrajícího) klíčníka a kódaře Otu.

Opět jsme s časovou rezervou lehce vybouchli.
V mraze před budovou už začala s námi vydupávat dírku do sněhu i nahrávačka Michálkovic,
a sotva jsme sebe i ji vpustili dovnitř, začali se trousit další pozvaní hráči, mezi kterými jsme
dlouho neviděli našeho mladého krásného číšníka Jiříka.

Shromažďovací suterénní zázemí se zaplňovalo zmrzlými nosy a ušima čekajícími na čaj,
my čekajíce na našeho zabarového pracovníka jsme záhy zjistili, že máme nepříliš funkční
varnou konvici, kdy na uvaření dvou deci vody s přerušovaným provozním chodem čekáme
snad dvacet minut.

Zatímco šli naši muži do tělocvičny natahovat pečlivě a důkladně (téměř jak páteční Náčelník Václav) síť a já vylepovat harmonogramy her a tabulky, přiřítil se konečně náš Vrchní (se svou mladou krásnou Vrchní) s tím, že byl na Místecké při překročení rychlosti 140 km/hod stavěn příslušníky,VRCHNÍ, PRCHNI
Vrchní, prchni!

kteří k jeho překvapení prolustrovali jen jeho autolékárničku.

Dalším chybějícím sortimentem se ukázal čaj, pro který vyběhl náš profesionální orientační
běhač Ota do nejbližšího Hrušky, a žíznivému rozmrzajícímu davu se pak konečně mohly naservírovat vytoužené dávky horkých theinů.

Po zmateném směrování davů na uvítací proslov nejprve do tělocvičny, pak do baru, pak zas
do tělocvičny, a pak s konečným verdiktem a zdůvodněním:
"když už jsou všichni tady, tak tady v baru"
se polovina davu z tělocvičny vrátila do baru k druhé polovině davu, a Ota mohl všechny
uvítat, vysvětlit a zahájit.

A odejít.

Ještě vypukla mezi námi organizujícími lehká panika, když se zjistilo, že se vyskytl další chybějící článek pozvolného šlapání turnaje - nějaký vtipálek před námi odstranil z kuchyňského zákulisí
el. vařič. Nechal jen šňůru. Inu taškařice.
Nápady, jako ohřívat klobásky v neexistující mikrovlnce či ve varné konvici na čaj, jsme zamítli.
A druhá zachránkyně dnešního dne - Šárka Kalíšková - dodala i onen pro tuto žhavou chvíli úzkoprofilový sortiment.
Díky, holka zlatá!

Lidstvo nažhavené na volejbalové soutěžení se již převléklo do adekvátně sportovních dresů,
superman
a dle tabulkového režimu (navrženého Náčelníkem Václavem Velikým) nastoupily na tělocvičnové kolbiště 2x9x9m tváří v tváře první dva týmy.

Načež se zjistilo, že chybí číslicový otáčeč skóre.

Dodatečně děkujeme všem rozhodčím, kteří mimo sledování faulů, autů, přesahů, překračování přípustných rychlostních limit smečí a hranic lehkých přešlapů a tahaných míčů
museli navíc vlastní hlavou počítat průběžné skóre a ještě ho nahlas opakovat šestkrát vlevo šestkrát vpravo na idiotské otázky typu "Kolik to jé?"

Počáteční zmatky se ustálily,
hra příjemně pokračovala, navzdory všemu dokonce i podle mnou nastřelených časových kontur ve vylepeném herním jízdním řádu,
v baru to příjemně šlapalo, a ovoce na kulečníkovém stole rychle ubývalo.
Nutno dodat, svému vitamínovému nápadu jsem tedy moc nevěřila, a uhnětla a přinesla jsem raději ještě trochu tvarohové dietky plné plnotučného tvarohu a želatiny v srnčích zádech,
a posbírala doma něco cukroví;
takže vitamínový šok ani cukrové abstinenční příznaky se nekonaly.

Když už tady na nás práším, co všechno jsme neměli, tak mezi dnešní další chybějící solitéry patřil také fotoaparát i s obsluhou.
Opět sbírá významné plusové body Rendys, který mi dobrovolně, ochotně a rád (ty modřiny fakt nemá ode mně) nabídl velký, draze působící fotoaparát (který nebyl jeho).
Černí baroni
"… hvězdu vidím, kostěl vidím, a kdě som ja?!"

Na dobu našeho prvního zápasu jsem půjčený fotografický přístroj svěřila Martina Martině
(bratra ženě), která fotila v domnění, že se jedná o můj vlastní přístroj,
proto se dodatečně majiteli fotoaparátu omlouvám za obrázky mně na sto devadesáti fotkách z dvou set celkových…

Ale nejsem příliš důsledná; po prvním nadšeném lovení snímků, kdy jsem lovla, co jsem viděla,
ba co jsem si i naaranžovala, jsem kouzelnou skříňku vrátila Rendysovi, a už se pak neobtěžovala fotit.
A když se později odehrávaly strhující boje, bylo mi proti kůži prohledávat tašky
NEDÁVEJTE KAPSÁŘŮM ŠANCI
a pátrat po foťáku (navzdory Rendysovu pozdějšímu "Tos mohla").

V prvním (dnes prvním a posledním vítězném) zápase proti týmu Ďáblů nám hostoval v TorzoRetymu sám Rendys von Michálkovice, hráč příjemně nehrotící, moudře radící
a dobře hrající,
k našemu stabilně půjčenému (děkujeme!) michálkovickému Jirkovi s jeho nechybujícím
a úspěšným podáním a chytrými smeči, který byl lehce konsternován z našich,
pro něj nezvyklých až neuvěřitelných nahrávek.

Během dne nám doplnil základnu Retymu i Pavel R., který přispěchal na pomoc skoro přímo z hor, myslím, že lyže sundával až v šatně, a permanentka na vlek mu mlaskala ještě při smečích o tvář.

Jeden mlátič týmu (Pavel je výborný hráč) vše nevytrhne, ale posila to byla značná.
A s hvězdným týmem Mihulí (Martin se prošel po volejbalovém nebi a posbíral velké hvězdy ostravského volejbalu) jsme sice prohráli, ale bez přehánění lze říct, že hra byla pěkná,
a než trpkost z porážky jsme pociťovali radost z pěkné hry na slušné úrovni.

Se zápasem s Kalíšky snad za celé naše skalní Jadérko mohu konstatovat, že jsme pociťovali nemalou hořkost, když jsme zjistili, že náš klíčový hráč nás na tuto hru opustil, aby nastoupil v dresu soupeřů, a to proti nám …

I ty, Brute?
  I ty, Franto?

Naše týmové posily byly víc než slušné, ale přece jenom jsme tým, co stojí spíš na kouzlu sehranosti než na silných individualitách, takže jsme podlehli týmu, s jehož skalpem jsme
předem celkem počítali.

A náš poslední dnešní zápas -
Michálkovičtí Obři a Bobři nás už jen jednoduše smetli, snad i se silnější motivací proti svým hráčům mezi nepřáteli.

Jako třešnička na dortu, bonbónek jako závěr turnaje, vyšel krásný střet volejbalových gigantů - Michálkovic a Mihulí.
Zvlášť první set byl vyrovnaný - výměny dynamické, smeče zničující, bloky tvrdé, nahrávky přesnější než frankfurtský čas, pohyb bleskový, zásahy v poli obětavé, …srabíci z extraligy by čuměli …
Nicméně rozjetý michálkovický buldozer, co smetával všechny dnešní zápasy bez ztráty věnečku, byl konečně zastaven hvězdným týmem Mihulí, který v tomto turnaji skutečně vyčníval a neměl přemožitele.

Ota po turnaji přišel, viděl, vyhlásil,

  1. MIHULE
  2. MICHÁLKOVICE
  3. KALÍŠCI
  4. RETYM
  5. ĎÁBLI,

v baru se vypily výhry štědrých, snědl se zbytek jablek a šlo se domů.




V Galerii vizuální přehled o týmech, něco okamžiků, tabulka, diplomy …

jinak ostatních nepočítaně fotek ve vitamínovém hyperprostoru RAJČE


A ještě pohledy z úhlů soupeřů a kolegů



Jitka, leden 2011





AHÓÓÓJ!
Ahóóój!
 


Komentáře

1 Martin Martin | 8. ledna 2011 v 11:46 | Reagovat

Poutavé pojednání o velké lásce k volejbalu, která opět zvítězila navzdory strázním osudu, vrtkavé štěstěně a všelijakým těm Němcům a Angličanům, kteří schovávají s oblibou lidem věci.:-)

2 Hanudin Hanudin | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 5:04 | Reagovat

Kunjungan perdana gan. Terimakasih Untuk Beritanya Bermanfaat. Kunjungi juga blog kami di http://goo.gl/c6qAXQ

3 Maung Bandung Maung Bandung | E-mail | Web | 21. února 2017 v 7:37 | Reagovat

Ijin Ser Gan, Info Untuk Larangan Setelah Operasi Caesar

4 QnC Jelly Gamat QnC Jelly Gamat | E-mail | Web | 2. května 2017 v 5:43 | Reagovat

Ijin ser pak. http://goo.gl/M8JCfc

5 KulFedy KulFedy | E-mail | Web | 31. července 2018 v 23:21 | Reagovat

Pokrasnenie armpit brings inconvenience, aches. to Postpone trip doctors is not appropriate. Formation under the muscle cavity may become cancer disease. However most often it is consequences regular use antiperspirants with aluminum, non-compliance conditions personal hygiene, intense sweating. Redness causes narrow blouse, infected razor, the infection.
<a href=http://armpit.info/the-whole-truth-about-the-painless-lump-in-armpit>sore lump under armpit</a>  
Discomfort under the arm, redness, lump becoming warm? This is the ulcer that should should, next take antibiotics. first stage treat solutions, anti-inflammatory medicines. If the process switched to second stage, need surgery.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.