... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

14. 8. 2010 DŘÍV NAROZENÍ HRY SCHOPNÍ

20. srpna 2010 v 16:44 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
Čtyřicetkrát jsem musela slyšet z jara kosa zpívat,Josef a Václav
abych se dostala na prestižní beach turnaj - Turnaj seniorů smíšenek.


Letos to konečně přišlo.

Co se týče nasazení v beachových turnajích,
fungovávala jsem vždy coby součást téměř úspěšného a světoznámého (zvlášť na Varensku) beachtandemu "Šrot",
ale tentokrát jsem se rozhodla změnit povětří.
Vytáhla jsem ze svého záložního rukávu spolehlivého a ke všemu schopného Slávka
(ostatně, oba schopní hráči, oba použitelní v deblu "... žádní svatouškové. Starší Josef byl za osmnáct, mladší Václav bez dvou za dvacet..." ) ,
JEDEN ZA OSMNÁCT, DRUHÝ BEZ DVOU ZA DVACET
se kterým už junioruji od slavných dávných časů světoznámého (zvlášť na Ostravsku)
volejbspolku "Oderských Mihulí".

S dychtivým napětím jsem nějak přeslechla datum a čas očekávaného turnaje;
místo (tedy Varenská) jsem tušila.
Vtrhla jsem na síť imaginárních pavouků, kde jsem si potrvdila drobnosti o seniorské bitvě.

S nálepkou živoucího nejen časového poctivce jsem se -dle internetových indícií-
v Den Klání, čtrnáctého srpnového brzy rána, hnala na přesnou hodinu srazu a zápisu,
tedy 8:30 letního středoevropského, a to opravdu s vysokým chůzovým nasazením.
chodec
(Nechtěla jsem přijít s křížkem po turnaji,
protože v netstránkách o Turnaji mladých nad čtyřicet statistická poznámka pod článkem
tvrdila něco o cca "14.000 přečtení",
takže jsem hodlala přijít mezi prvními tisícovkami účastníků… tak abychom se jestě vešli.)

Davy na Varenské

Při parkovém úprku na Místo činu v 8:29 jsem jen zběsile zamávala na svou hrací půlku,
kterou jsem zahlédla, jak se žene od jihovýchodu pár kroků za mnou, a hnala jsem se dál.
Pak mně napadlo, že mne čtvrt minuty nezachrání od sedmitisícového návalu týmů,
a na Slávka jsem tedy počkala.

Navzdory lehce pozdnímu (8:36 a inkriminovaná ¼ minuta) příchodu
Varenská zela v celé své pískové sluneční kráse prázdnotou.
Nabyli jsme přesvědčení, že jsme si spletli letopočet nebo tak něco, a pátrali jsme po živé duši. Byla tam. Dokonce dvě. Schované pod slunečníkem.
A správce Pepíček.

Takže než jsem stačila dát zbrkle povel k ústupu, přitančili naši známí Tanečci
s galony Chodícího Honzy
JohnnieWalker
(o které se hned se všemi přátelsky podělili),
a do devíti hodin se chodníkové mezihřiští zvolna zaplnilo dalšími účastníky turnaje.

O takových maličkostech, jako je průběh turnaje, pořadí týmů či jednotlivé střety,
se nebudu příliš rozepisovat,
protože si mí (ne)věrní čtenáři stěžují na neúnosně dlouhééééé články,
a také ostatně z důvodu, že spousta tváří, ba i obličejů, byla pro mě neznámá,
a všechny zápasy jsem z pochopitelných důvodů nemohla monitorovat.

Přestože mé nezdravé nesebevědomí bylo posíleno herní formou ze čtvrtečního tréninku,
kdy jsme s Ocelovým Půlšrotem poráželi samotného Velkého Rašika (se šikovnou nahrávačkou), na svůj dnešní výkon bych nejraději zapomněla …
Navzdory celodenní sluneční výhni se celým turnajem totiž vesele proháněla lehká vichřice,
VICHR Z HOR
a v tomhle stavu přírody nejsem schopna volejbalit dle svých představ.

Možná vliv na vadu mé formy mělo i zklamání, že se tentokrát nehrálo na jména týmů.
Co mně stálo bezesných nocí (tedy asi kousek jedné…),
abych vymyslela (i Slávek se nechal tou kravinou strhnout) nějaký úderný
a nebezpečně znějící název (něco jako "Šalamounská pěst", "Ptáci" nebo "B+B"),
aby už jen při vyslovení jména našeho týmu se roztřásla soupeřům kolena.
Nakonec se týmy svolávaly nicneříkajícími a ve varenských tlampačích nesrozumitelnými
(pro m-ně hluch-ně) jmény hráčů …
Eeee....?

Jen lehce orientační poznámka k turnaji -
do všech zápasů jde každý s každým na dva hrané sety s limitním počtem 21 bodů,
dav devíti týmů rozdělěn na dvě skupiny (4/9 a 5/9), a bla bla bla, pak druhé kolo;
jak ostatně vyplyne z děje...

Jako první jsme šli do boje s Veslařem
(můj pracovní název pro tým s mým známým Martinem doktorem).
Neagresivní až mírumilovná vizáž Veslařů nás podvědomě nutila netlačit na pilu,
zvlášť když začátek setů byl jasně náš,
a než jsme se nadáli, dohnala nás jednoznačná prohra 0:2.
Byla to dnes prohra jediná, a ta nás stála hodně.

Na Tanečky jsme se těšili již od jejich prvního dnešního spatření.
Hra byla bezesporu vyrovnaná, také s větrem jsme měli problém všichni čtyři.
První set se chýlil k dramatickému konci při stavu 20:20,
takže rozhodovala rychlá smrt - jediný míč.
Ginger (Renči Tanečků) přepadlo k nám přes sako výživné nechytatelné prasátko,
které zachrochtalo ortel prvního setu.
prase

Druhý set se vyvíjel stejně dramaticky,
dokonce za stavu 19:19 došlo k osobnímu setkání mého oka s Renčiným kusem nohy,
a sluneční brýle mi vytlačily do nadočí slušivé modrofialové malování
(uvažuji o krátkodobé reklamní spolupráci s Avon).
I po úrazu šly oba týmy nelítostně do sebe, ale tentokrát byl set náš, a to 21:19,
tedy s Tanečky "vítězná" remíza.

Do naší třetí bitvy se už na nás třásla bivojkyně Blanka a její Drsňák s mohérovým pohrudím.
Pohádky ovčí babičky
S těmito silnými volejbalovými favority jsem si neslibovala víc než pár zvládnutých servisů
z naší strany. Nezbývalo nám než založit hru na silně aktivní obraně,
zvlášť, když většina podání a smečů šla na mně, rozhodně tvrdě neútočícího mrňouse,
a Blanci měli často odkryté pole H8, takže jsme je přehazovali
a bránili se útoky "druhou", někdy i "první přes".
Defenzivní ofenzíva sklidila své plody, a my jsme Velkým Favoritům vzali první set
(snad 21:17) !!!

Do druhého setu jsme asi nastoupili silně chrnící na vavřínech,
vavříny
či snad s pocitem "jeden set stačí", jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsme totálně přestali hrát.
Už jenom šňůra podání Velkého Mohéhového Ranaře se natáhla snad na dobrých deset bodů,
a tentokrát servisy mířily i na Slávka.
Hra se nám vymkla z kloubů, většinu z 21 bodů jsme ztratili už jen neschopností příjmout.
Druhý set jsme projeli s velkou bodovou ztrátou.

Dosud jsme bojovali na kurtech-sockách, tedy Trojce a Čtyřce;
ve druhém kole se nám otevřela brána na jeden z centrkurtů,
Centrkurt
a to na Dvojku s větší areou hřiště a patrně dýl mletým pískem.

Dvojka nám přinesla štěstí.
Vítr sice dále dul, hra podle toho stále vypadala, ale už se nám dařilo.
Hráli jsme jak drakové, až se z nás písek prášil,
a v prvním a druhém zápase druhého kola jsme se Slávkem oba soupeře zašlápli,
oba zápasy tedy po 2:0.
Třetí set ve druhé rundě a zároveň šestý a poslední v celém turnaji jsme zakončili
(s nenápadnými, ale dost dobrými bojovníky) stavem total remis (21:15 a 15:21).
total recall

K naší smůle se do druhého kola započítala ještě jednou naše první a jediná porážka
(v nefinálové skupině měl tu čest každý s každým, ale protože s Veslaři jsme se potkali už v prvním kole, výsledek se znovu započítal bez nového klání, kdy jsme byli natěšeni si
s nima vyřídit účty a nekompromisně je vykostit).

I tak se sobotní turnaj vyvedl,
a zatímco se soupeři po vyhlášení vzájemně polévali podtlakovým vítězným vínem,
Ginger se svou kouzelnou mluvící skříňkou formovala davy a kradla duše.
Howgh!
Tedy fotila mobilem.

      Jitka, srpen 2010             
 


Komentáře

1 Martin Martin | 30. září 2010 v 23:21 | Reagovat

Čau Jitko, vracím se po letní pisatelské a volejbalové paralýze a zkusím se přijít i podívat v pátek na Gurtěvku. Dík, za výživný článek a jestli budeš mít čas, tak zaskoč na Čučkařské diskuzní fórum.

Martin

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.