... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

15.5. 2010 Z POHLEDU PŘEBĚHLÍKA

19. května 2010 v 22:01 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
aneb
DVA TÝDNY PO LÁSKY ČASU
(...kašlem na hrdličky zvání hlasu...)

Špičky organizátorů moravskoslezských volejbalových týmů se rozhodly,
že si v sobotu 15.5. 2010 polezou do zelí.jdem do zelí



V tento sychravě slunečný jarní den na se na třech různých koncích Ostravska
konaly tři volejbalové turnaje.


Protože padesátiprocentní základna (Franta, Jirka) našich útočníků
útočila na jedné ze dvou konkurenčních zápasících akcí (tuším v Hlučíně),
25% útočníků (Ota) zase orientačně běhalo někde po ostravské buši,
a zbylá útočná čtvrtina nebyla útočeníschopná,
ani tentokrát nemohl být Retym na michálkovickém turnaji
v čistokrevném OVLigovém složení.
jednu infuzi, prosim


Už nějaký ten týden před turnaji zahuštěnou sobotou jsme
pro účinkování v Michálkovicích, které organizovaly turnaj pod vlajkou Rychvaldu
(alespoň tak nějak jsme ty jejich organizátorské šifry vylangdonovali…),
poskládali Retym,
a to v silném složení útočníků z řad Ivoše a jeho mladičkých kumpánů
a sympatické stoprocentní základny nahrávaček z Retymu.



S dobrým pocitem ze špičkově uplácaného týmu s vyhlídkami na mety nejvyšší
jsem se rozhodla,
že dvě nahrávačky na jednu sobotu budou stačit,
a já si užiji jednu z mála neturnajových, ba přímo rodinných sobot.
rodinná sobota

Ovšem Jana i Dáša, obě empatické k mému věčnému bojovému zapálení,
měly za to, že jsem svou prvoplánovanou neúčast pojala jako vlastní oběť,
a že s odevzdanou záminkou "dvě nahrávačky stačí" a s vlhkým okem
Jak ráda bych šla s vámi na ples ... vlastně na turnaj
budu určitě celou sobotu upírat teskný pohled směrem, kde tuším Michálkovice,
proto naléhaly stále naléhavěji, ať se neváhám taky použít na turnaj.

Já se rozhodla nenechat se zlomit a zůstat doma,
o to víc Jana předpokládala,
že je to mým dobrotou a laskavostí překypujícím srdcem a přející duší,
ať holky nemusí střídat a užijí si turnaje ve dvou v totálním nasazení.


Ale pomalu jsem si přestávala být jista pozicí jednoznačného odmítače účasti na turnaji,
a začala se loučit s jistotou vyhlídky rodinné soboty až v okamžiku,
kdy největší žijící volejbalový spisovatel
(nebo největší žijící píšící volejbalista ? ),
můj kolega v brku, Martin Čučkařů,
KOLEGA Z ACAPULCA ...
mně požádal o nahrávačskou výpomoc ve svém týmu.

(naštěstí účast v místopisně shodném turnaji - tj. v Michálkovicích)
(naneštěstí účast proti vlastnímu týmu)

Než mně stačilo žrát svědomí z odmítnutí pomoci kolegovi,
zavalila Čučkaře ještě v předvečer turnaje nabídka nahrávaček,
které neměly v sobotu komu nahrávat.



V sobotu v deset hodin dopoledne jsem se nakonec rozhodla,
že tedy půjdu posílit pár po mně toužících týmů (tedy původně dva) na turnaj,
který začal v půl deváté ráno.


Vypátrala jsem v nejchytřejší síti na světě geografickou lokalizaci michálkovické ZŠ,
lidové hromadné spojení,
pro jistotu jsem vzala sekeru a jídlo na tři dny (cit.),
a sprintovala (místo chybějícího rozcvičení a rozpinkání) na první spojení masové dopravy
Chytání spoje
mé trasy za volejbalovým dobrodružstvím.



Zatím se začala protrhávat oblačnost,
a sluníčko začalo vystrkovat růžky.
Protrhávání oblačnosti

V Michálkovicích jsem vystoupila,
sundala z krku cedulku "Prosím, vysaďte mně U Kříže",
poděkovala řidičce za ukázaní cesty k místní ZŠ,
a ani jsem se moc nedivila,
když mně poslala diametrálně jiným směrem, než který jsem si původně vytyčila.

Mistryně volantu měla pravdu.
Vcelku brzy jsem došla kýženým směrem k dnešnímu cíli.


Jestli ve mně vrozená orientační nedůslednost a řidičská bázlivost
ještě neudupala srdce dobrodruha,
příště se zkusím vydat do mimoostravských dálav
po vlastní trase svým vlastním motorem …
Hlavně se nebát



Když jsem se vynořila v rejdišti michálkovické základní školy,
můj pokrevní tým (Retym) právě porážel na hřišti pod nebeskou klenbou partu z Rychvaldu.


A jak jsem se pak dozvěděla,
už měli mí spolutýmoví za sebou zápas s outsidery turnaje -
s žáčky z místní základní školy.
MY JSME ŽÁCI TŘETÍ BÉ

Postupem času
jsem nassála další cenné informace,
a to,
že celkový počet deseti týmů je rozdělen do dvou skupin,
hrají se dva sety do prvního dosažení dvaceti bodů (tedy s rozdílem skóre i jediného bodu),
polovinu zápasů každý tým odehraje na venkovním hřišti, polovinu v tělocvičně.

To mi, ve své pozici turnajového konzumenta, věru bohatě stačilo.


A pohled na stůl v tělocvičně,
kde se smutně válely drobečky po něčem evidentně sladkém,
dával tušit,
že zde proběhl obvyklý volejbalový folklór - ochutnávací soutěž o nejlepší koláč.

Tato soutěž musela začít, proběhnout i skončit již v brzkých ranních hodinách,
protože pro tak mikrometrážní drobečky už se neobtěžovaly ztrácet čas ani mouchy…
Co osobnost, to názor ...



Ještě než jsem zaklesla do startovních bloků za naše barvy ve svém Retymu,
byla jsem požádaná kolegou Velkým Spisovatelem,
jestli bych svou osobnost mohla použít ve prospěch jeho týmu Čučkařů,
že mají druhou nahrávačku, co si nakonec sehnali, mimo sportovně přínosnou formu.

Můj tým Retym mi bez lítosti, dokonce velmi vstřícně (!)
svolil opustit naše řady,
proto jsem hned svůj první výstup na dnešním turnaji věnovala sympatickým Čučkařům.

To jsem netušila,
že se pod praporem Čučkařů postavím hned v prvním zápase proti vlastnímu lidu.
delacroix

Jelikož s mým odchodem ke konkurenci můj tým málo trpěl,
dala jsem do hry za nepřítele všechno!


Můj Retym nakonec moje Čučkaře porazil,
ale Čučkaři byli s celkem neurážejícím skórem spokojeni.

Čučkaři mně pozvali na panáka (plošného Hruškového dodavatele)
zapít svůj úspěšný neúspěch s Retymem.


Za zmínku stojí bizarní tým dnešního dne - tým "31",
jehož konstantním složením byli dva nebo tři původní hráči,
další tři až čtyři kusy byli vždy doplňování do hry dle týmů,
které zrovna mohly postrádat hráče.


Na další zápas s Retymem
si už špičatil zuby, kousal nehty, hnětl svaly a natahoval šlachy
tým domorodých obříků - Michálkovice A.
MICHÁLKOVICKÝ KOLOS

Znalci domácího prostředí a téměř vždy na pozici favoritů turnajů
zkřížili pomyslné meče s naším hvězdně obsazeným Retymem.

Všichni v Retymu jsme si užívali hry,
dokonce se i u některých našich indiánských tváří objevil náznak úsměvu.

Podle toho nakonec vypadal i výsledek zápasu -
Retym vyřídil michálkovické borce
s celkem překvapivě vysokým rozdílem bodů.


Tak jsem se naparovala a naparovala,
pozvaly jsme se spolu vzájemně s našimi nahrávačkami na další přepálenou hrušku,
a úplně jsem, hanba mně fackuje dosud, nechala svůj druhý, hostitelský tým napospas.

Došlo mi to,
až když jsem se s grifem grófa rotujíc hruškovou lihovou hladinkou v plastovém kelímku
povzneseně rozhlížela po okolí,
a náhle na venkovním polyuretanu vidím bojující Čučkaře,
jejichž nahrávačka nahrává z posledních sil.

S hrdinským patosem syna vědce Jor-Ela a Lary Lor-Van z planety Krypton
superman v akci
(či aspoň Johna Travolty z Horečky sobotní noci)
odhazuji bundu,
a vbíhám svižným krokem zdatného hrocha na plac …

Čučkařům zasvítí oči,
okamžitě odtahují svou nahrávačku mimo hrací plochu,
a hra pokračuje.

Tím,
že se ocitla záložní síla na pozici nahrávačky
a vlastní nahrávačka na pozici fandících tribun,
naskočila Čučkařům druhá míza,
a z beznadějně vypadajícího skóre se začala klubat naděje.

Sběratelé hráčských duší, tj. tým "31",
který byl právě oním týmem za sítí proti Čučkařům,
s mým příchodem k Čučkařům rychle draftnul se mnou příchozí s kalichem lihoviny Janu,
a boj konečně dostal pořádné grády.

Čučkařů nahrávačka hlasově suplovala rozběsněné tribuny asi třiceti skalních
srdcově přívrženců svého týmu,Bětky hrdelní kapacita
"Jednatřicítka" se rozhodla, že nebude v ničem pozadu,
a tak se z boje o 7. a 8. místo stal zápas plný razance a vášně (cit.)
s hrozbou vyvolání sesuvu půdy v oblasti U Kříže,
že by finalisté dnešního turnaje záviděli.

Sice už jsem k vítězství své půjčené pětici nepomohla,
ale aspoň ze zdánlivě ztraceného výsledku
jsme dotáhli na nejtěsnější bodový rozdíl konečného skóre - 19:20 !

Poslední míč - "rychlá smrt" - byl za stavu 19:19 už jen otázkou náhody …


Po boji jsme si s Janou dnes podruhé podaly pod síti ruce z nepřátelských pozic,
BYLAS LEPŠÍ (grrrr...)
a už nás obě čekala domácí stáj - Retym -
na finále s týmem Tchibo, které také vyhrálo svou skupinu.


Finálový zápas o zlato měl být bonbónkem dnešního turnaje,
proto byl zařazen do dnešního sportovního programu jako poslední klání.

Pro prognostické očekávání vyrovnanosti finálových účastníků
byl zápas jako jediný zvýhodněn o možnost třetího setu v případě remízy prvních dvou setů.


Nejspíš jsme -jako Retym- diváky natěšené na dravý
Baník x Sparta
nebo aspoň koukatelný zápas favoritů pořádně zklamali…

Tchibo si poctivě a skoro bezchybně odedřelo své,
Retym, o kterém snad nikdo neměl pochyb, že je papírově silnější,
přestal hrát nejen svou hru, ale přestal hrát vůbec.

Dodnes nevím,
jestli to bylo podvědomé podcenění Tchibanů,
které v mimoligových turnajích většinou porážíme i v našem slabším složení,
nebo přemotivování na naše věčné soupeře,
nebo zvrtnutý kotník našeho smečaře, který tak nemohl na bloky ani na smeče,
či snad kumulace našich zkažených podání,
kterých bylo … nepočítaně …

Tchibo nás dnes porazilo,
a to s jednoznačným poměrem skóre;
ani naděje možného třetího setu nás nezvedla z bahna herního marastu,
proto zůstalo jen u dvou setů …



Konečný ortel:
                                        1. Tchibo

                                        2. Retym

                                        3. Michálkovice "A"

                                        4. Michálkovice "B"

                                        5. Hrušky

                                        6. Muglinov

                                        7. Jedenatřicítka

                                        8. Čučkaři

                                        9. Rychvald

                                      10. ZŠ Michálky


Organizátoři zahájili ukončovací ceremoniál s rozdáním cen a fidorkových medailí,
Retym se zlověstně tvářil,
a přitvrdil tak loajálnost k pocitu, který vystihuje mé oblíbené motto
(viz jednou provždy v mém blog.profilu - http://retym.blog.cz/0905/jitka ) -
"Kdo je druhý, je poslední".



Přesto se skoro celých 43 procent naší výpravy (Ivo, Jana, já) zúčastnilo
pivní, birelové, chipsové a kouřové seance v místním pajzlíku snad sedmé cenové skupiny,
PŘÍVĚTIVÉ PROSTŘEDÍ
která nás lákala už při příjezdu,
kdy se z hospody vypotáceli dva z menšiny s kladivy na kolech ...


Kapitán a šéffotograf Retymu (Jirka) dnes hostoval u Kalíšků na turnaji v Hlučíně,
proto nemáme z dnešního turnaje exkluzivní (tj. s výhradním právem pro Retym) foto;
doporučuji tedy se vnořit do stránek Michálkovic, Tchiba a časem i Čučkařů …


... a jeden malý shrnující epilog -
- někdo tady vystihnul morálního vítěze turnaje :-) (bez našeho vlivu)


NĚKTEŘÍ SPRÁVNĚ POZNALI MORÁLNÍHO VÍTĚZE TURNAJE


Jitka, květen 2010




 


Komentáře

1 Jana Jana | 20. května 2010 v 7:32 | Reagovat

Jituš, jako vždy skvělé popsaná sobota. :-) Některé věci, které jsem nestihla zaregistrovat, jsem si přečetla ve Tvém článku a další si připomněla. Samozřejmě jsem se dobře pobavila. Jen tak dál.

2 Daša H Daša H | 20. května 2010 v 8:18 | Reagovat

Fajné Jituš..

3 Pavel Pavel | 20. května 2010 v 8:50 | Reagovat

Kurnik, ja jsem to finale jeste nerozdychal :( a navic ty cyklisticke rukavice musi byt male i holkam :(

4 Martin Martin | 20. května 2010 v 19:08 | Reagovat

Výborné:-) To je setsakramentsky čtivě hozená rukavice. O víkendu něco stvořím. A můj dvorní fotograf, který je momentálně dost pracovně vytížen, snad dodá nějaké foto.

5 Jana Jana | 22. května 2010 v 13:40 | Reagovat

[3]: Volejbal je hra a první může být jen jeden. Smůla, ale měli jsem na to :-( Jo a holkám rukavice jsou. Alespoň něco :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.