... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

28. 3. 2010 RANNÍ PTÁČE BEZ LAHVÁČE

29. března 2010 v 22:42 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

RANNÍ PTÁČE BEZ LAHVÁČE

VŮBEC NIKAM NEDOSKÁČE



Jaro už zběsile začíná mlátit na dveře,
a o pocit většího jarního přiblížení se postaralo i dnešní posunutí času.
VĚČNÝ SOUBOJ S ČASEM


Bohužel, právě se musel sunout v den,
kdy Kmotři OVL (ti, co nám organizují naše sezónní blbnutí ve velkém)
přiřadili náš start na téměř ještě noční hodinu,
tedy v devět hodin ráno, tedy osm starého dobrého času.

(Ota nám všem pro jistotu ještě na poslední chvíli poslal poštovní sms-holuby
s připomenutím časové diference.)

Přes tenhle rozbřeskový handicap se Retym kupodivu přenesl bez nehod,
a před devátou SELČ se v Polance sešlo osm vyoraných myší.
Všude vyorané myši

A naši kutilové-zahrádkáři Franta a Roman
tentokrát i se svou švestkovou a višňovou sklizní.

Probuzeni a nabuzeni na soupeře jsme se vrhli na plac.


Volejbalisté ze stáje Chuchelná se s námi přilepili na kurt č. 1.

Přilepení není tentokrát myšleno obrazně,
někdo před námi totiž pobíhal po tomto kurtu asi se žvýkačkami nebo
sekundovým lepidlem na podrážkách,... lepí, podlaha lepí ...

a podlahový service běhal mezi námi a (celkem marně) mydlil ulepená místa na podlaze.

Navzdory přílepu jsme v prvním setu Chuchelňany smetli z parketu s příjemnou
až domýšlivou převahou 25:12.

Na druhý set si buď soupeři zobli něčeho zakázaného
Zobnutí nepomohlo
nebo -a to spíš- Retym byl během směny setů kousnut nějakou mambou černou
a paralyzován,
a naše hra podle toho vypadala.

Navíc, zápasníci z Chuchelné se rozhodli,
že budou vybírat míče z již ztracených šancí u podlahy
nebo beznadějně padající ze sítě na zem.

Se Slávkem jsme na střídačce doháněli srdce, a Slávek si ani nemohl sednout.
infarktové stavy v koncovce

Zatímco Zapadající Hvězdy z Chuchelné vybíraly s jistotou všechny míče
v první polovině hřiště
a část jejich hřiště před sítí vypadala jak hustý lidský koberec,
těla jim musela nepochybně někde chybět - a to vzadu,
kterýžto fakt se snažil ze střídačky Slávek
našim účinkujícím na palubkách naznačit a pantomimicky vytancovat
za neustálého chytání se za hlavu: "Já bych se vyžíval!"

(není proč nevěřit…)

Hra v průběhu pak začala být vyrovnaná, a konec setu už patřil Retymu.

Chuchelná podléhá i ve druhém setu - 25:18.


Stěhujeme se bez větších prodlev na střední kurt č. 2,
a někteří z nás podléhají respektu ze silného týmu
doprovázeného dobrým zvukem, slávou, zkušenostmi
a zatím v žebříčku naší skupiny vysokým umístěním -
-  týmu Dědoušků z Bílovce.
dědoušci

Dědoušci nejsou žádní vetší staříci,
ale junáci v plné síle a pevném sebevědomí,
navíc se vytahující letopočtem svého narození přímo na dresech.

A o nějaké velké úctě k šedinám z naší strany nemohla být řeč -
- vždyť některé naše nejstarší ročníky věkově dotahují na jejich nejmladší…

Napruženi na jeden z nejsilnějších týmů jsme ochotni nechat ve hře všechno.
V očích oheň a z nozder dým,
začátek prvního setu se daří - vedeme 4:0,
a nenecháváme si vzít náskok.

Spíš si ho v průběhu hry vykrmujeme.

Sebevědomé matadory retymský rozjezd překvapuje natolik,
že pomalu zabředávají do sebedestrukčního psychopropadu.

Hra nás začíná adekvátně stavu skóre bavit,
takže v příjemném tanečním rytmu
Tanec U Mazaného Králíčka
dohráváme první set s Dědoušky
- 25:11 (!)

Bílovečtí senioři na druhý set střídají zálohy.

Přestože hru máme stále pod kontrolou,
už nás ve druhém setu nenechají tolik utéct.

Jsme stále v tempu,
a využíváme stálý moment soupeřova překvapení a rozkladu.

Frantovi vycházejí naprosto šílené míče a zálivky,
že ho i vlastní tým něžně tituluje: "Ty hajzle!" ,
a já vážně přemýšlím o tom,
že při odchodu z haly mu budeme muset najmout ochranku…
Bodyguard

I ve druhém setu jsou Dědoušci naši - 25:19.


Kapitán fotograf Jirka shání foťák, dobrovolníka k focení a dohromady tým,
dokud je v dablvítězné euforii.

Sehnal vše kromě kompletního týmu -
Ota se rychle zorientoval v čase,
a orientačně nám zase utekl na nějaký Marathon.

Jdeme si ulovit do bufetu hady a nějaké žaludeční plnivo.

Pak si na tribuně

-zaujati sledováním rozhodčího, který za celý set nevytáhl píšťalku z úst aniž slintal-

dorovnáváme hladinu krve v alkoholu,
neboť se švestek a višní letos urodilo…PÁLÍ ... ALE HŘEJE


Proti týmu Nipex nastupujeme opět bez hracích útočících záloh,
Ota se někde orientačně motá.
S příslibem, že nalezne na poslední set cestu zpátky.

Ačkoliv papírově slabý tým
(a nápis na dresech Nipexu "prosím nechte nás vyhrát" je zcela výmluvný),
drtí nás a utíká nám už od začátku.

Hra nám těžce skřípe.
Vyměňujeme Janu, které skřípe krční páteř.
Zablokovala se nám, mrška, a Jana se může otáčet pouze celá,
A CELEJ SE OTÁČET MŮŽEŠ ?
a pak na sledování hry ze střídačky potřebuje otáčecí židli.

Skórový propad 6:12 stále narůstá,
Nipex se nám vzdaluje,
a já začínám propadat tiché rezignační panice.

Bylo načase jít do sebe.

Tentokrát byl na servisu, tuším, Roman,
který zastavil to šílené potápění snad až za stavu 8:18,
a my se konečně vzpamatovali.

Dotahujeme.

Opět blížící se drama v konci setu.

Dorovnáváme.

Tím, že se Ota s kompasem na krku ztrácí někde v ostravských lesích,
KAM JSEM SE TO ZAS DOSTAL ?!
je ušetřen infarktových stavů na střídačce;

Jana srdcově ohrožena není,
nemůže díky páteřnímu bloku sledovat hru v takovém tempu,
jaké válcuje palubky.

Bojujeme a předháníme.

Nakonec vítězíme v prvním setu po zběsilé koncovce 25:22 !

Druhý set si tentokrát odpouštíme drama v posledním jednání
a hrajeme svou hru, dokonce v klidu.

(Začínají mně natolik bavit nahrávat Frantovi trojky,
a nadšení z úspěšných trojkových zakončení mně zaslepuje natolik,
že Frantovi dvakrát hodím trojku,
přestože po svém příjmu odchází z pole.
Každý si musí objevit své rádium … po příjmu téže osobě nenahrávat na smeč…
už to vím…)

Žlutý balet jede,
a kapitán Jirka se nám tak smečově rozvášnil,
že smeči prostřeluje i tři soupeře za sebou.

Konečná výhra i ve druhém setu (25:16) zakončuje náš dnešní úspěšný lov bodů.

Právě když se po sprchách loučíme, chválíme a hledáme střízlivé na odvoz,
přibíhá uřícený Ota se slovy:
"Promiňte chlapci, ale nemohl jsem najít nádraží…"

(no, nebo něco v tom stylu;
u umělců je nutno brát v potaz lehkou nadsázku)

Pochválil nás,
okecal četný puntík, co mu za absťák visel nad hlavou,
a oddechl si,
že se vyhnul sledování dramatického konce předposledního setu.



Díky hernímu manévru - startu v brzkých ranních hodinách
nás čeká ještě celé příjemné rodinné odpoledne…
VÍTEJ PO DLOUHÉM DOPOLEDNI DOMA




A ještě bych ráda vytáhla na světlo zajímavou konstelaci
neustále se měnící tabulky skupiny B po dnešním hracím dni;
dobře si prohlédněte obsazení první pozice…
PŘÍJEMNÉ POČTENÍ





A jedna fotka v Galerce  


Jitka, březen 2010   
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.