... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

28.2.2010 I NARAZILA KOSA NA HORNINU ...

1. března 2010 v 22:51 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
... aneb
KAŽDÁ BUBLINA JEDNOU PRASKNE


Poslední únorový den, který vypadal jako pátý dubnový,
svolávalo polanské bojiště zase své ovečky pod svou vysokou střechu.



Dneska jsme přijeli bez těl do zásoby, tedy v krizovém počtu šesti kusů na dva zápasy.

(Myslím, že to byl ten důvod, proč jsme tentokrát neodcházeli se všemi nepřáteli na štítě …)

Zato -už letitá tradice- s milou společností pana Hruškového (distributor Franta)
a váženého Mr. Magistra (úschovou a transportem tentokrát pověřený Ota),
kteří nám vždy projasní mysl a vytřou zrak.


Co se týče hryschopných obětavců nedělního odpoledne -
v prvním zápase měla svých slavných patnáct minut naše školačka Dáša,
která ihned po kontaktu s posledním míčem druhého setu prvního zápasu
vystřelila do nástrah ostravského velkoměsta na nějakou svou slavící akci,

druhý zápas si užila za svých vložených 400,- Jana.

Já byla nucena odfunět všechny dva dnešní zápasy bez střídání,
a také naši smečaři, blokaři, université a libreta,
tedy chlapi,
dnešek táhli jen ve čtyřech.

Z minula skolený a zraněný Slávek byl sice živ a zdráv,
noha mu už dorostla k tělu,
byl dokonce celou dobu připraven ve válečné výzbroji a výstroji

(s těmito dvěma termíny jsem měla vždy problém -
- tedy prostě v dresu, s bruslemi, chrániči, a tak),

ochoten v případě náhlého kolapsu spoluhráče (nejsme již nejmladší) naběhnout
a zaplnit hřiště.
Ale byl dnes herně nepoužit, a bohužel nám propastně chyběly jeho vyhlášené
a účinné slávkoviny…


Chyběli nám tedy zásobní střídači,
ale nechybělo sebevědomí, které jsme si hýčkali z minulonedělního sukcesu.

A den nám rozhodně zpříjemnil příjemný časový pevný bod startu -
- začátek dnešních odbíjených her nám pořadatelé určili na příjemně pozdní ranní hodinu,
tedy v 13:30 hod.

V dnešním prvním zápase jsme zkřížili meče s týmem se zdravě znějícím názvem Vital.

Náš tým dal do hry razanci a vášeň,
a od začátku jsme vedli s celkem velkou skórovou propastí.

Málem se nám stala osudnou,
neboť při stavu 18:10 v náš prospěch jsme propadli těžké pohodě

a spíš už přemýšleli, co si dáme k obědu,
příp. jaké pózy zaujmeme před čočkou kapitánova fotoaparátu.

Mezitím se Vital tým do toho opřel,
a začal těžit z našeho pospávání a věru laxní hry.

Doháněli zvolna, zato úporně,
a než jsme se vzpamatovali a přestali myslet na Magistra a podobné duchovní slasti,
skóre se změnilo víc než dramaticky -

- Vital dorovnává až na 23:23 !!!

Vyndali jsme ruce z kapes, zaklapli rozečtené romány
a zoufale se začali modlit a mj. pokoušet se o hru.

Výhra prvního setu 25:23 byla nakonec naše,
a nepopírám, že s velkou porcí štěstí;
ale takhle dramatizovat konce setů je nakonec už pro nás cekem tradice,
a Slávkovi se na střídačce k namožené noze málem přidal i pokus o slabý infarkt.
Druhý set jsme v rámci oživení stylu hry zase nechali utéct vitální soupeře,
abychom měli co dohánět, a podráždit nejen Slávkovo osrdí.

Vítězství Retymu ve druhém setu nebylo v konečném stavu skóre
sice nijak propastné,
ale 25:22 již hovoří o určité převaze…



S blaženými úsměvy jsme zaplnili Jirkovu kouzelnou skříňku,
tedy fotka č. 1 dnešního dne,
a vzápětí jsme vzali ztečí místní bufet.

Zase hadi, zase kafe, zase párečky.
Zase přítulný poměr k Frantově hruškovici a betymskému Magistru.

S přísunem živin do krve jsme obsadili tribunu,
a čekali do půl páté na další měření sil.

Trochu se mi vymknul z rukou oběd -
- Slávkovi hadi se mi vrhli na tácek s párky a málem mi sežrali kus oběda.
Nakonec jsem se dostala do polohy stavu "nad věcí",
a zbaštila jsem párky baštící hady i párky.

Toliko k mezičasu.



Nastoupivši proti nám tým Hajzlíků byl oním kamenem stojícím
našemu rozjetému kosímu ostří v cestě.

V prvním setu jsme zpočátku, aniž bychom se moc sami zapříčinili,
vedli snad dokonce 5:1.
Vzápětí se Hajzlíci dostali do tempa, neztratili stopu, dohnali, předehnali
my kupodivu taky chytli slušný vítr,
a body oběma soupeřícím týmům nabíhaly celkem vyrovnaně, co bod boda mine.
Bod my, bod oni.

Ale pak se Hajzlíci urvali, a začali bezohledně vést,
zatímco my už bojovali jen sami se sebou.

S otrávenými výrazy jsme opouštěli po prvním setu kurty za konečného stavu 17:25,
a Ota nám lál, že jsme mu zkazili den.

Mimochodem - tribuna zaplněna námi poraženými Vitaly praská a řve,
povzbuzujíc kohokoliv,
kdo je pomstí a porazí Retym.

Nastupujeme do druhého setu - jdeme do Hajzlíků!

Ve druhém setu, ve kterém jsme od začátku doháněli stále se vzdalujícího soupeře,
jsme za stavu kolem ? : ? už nevím, ale bylo to málo ku hodně (v náš velký neprospěch),
začali bojovat.
Týmový donašeč pálených vitamínů Franta nastoupil za stavu 10:12 na podání,
a natáhl šňůru, na kterou se chytly naše hrou zrezignované existence.

Vrátila se nám krev do tváří a jiskra do hry, a druhý set dorovnáváme a vítězíme 25:14 !

Naděje žije, a hrajeme třetí set.

Jenomže ve třetím setu se dostavuje jedna z největších krizí dne.

Kdybychom hodili do ringu ručník, patrně by uhrál víc než my.

Všichni jsme dřevění, unavení.

Co snad trochu funguje, jsou nahrávky a bloky,
ale pole totálně vypnulo příjem, smečaři jsou zoufalí jak bajonetista proti tanku,
a Franta řve, a kdyby to šlo,
tak si ze svého příjmu sám sobě nahraje a zasmečuje...
Ale chce moc, a to ho taky vyhazuje z rytmu a přesnosti.

Výsledek 7:15 hovoří za vše.

Inu, jsou to Hajzlíci…

Sprchy zchladí naše horké hlavy,
a před ochodem se již láskyplně vineme k sobě a ke zbytkům lihovin.

A konečně domů,
do tepel našich rodinných krbů a konejšivých náručí našich drahých ….

Fotky s komentáři …

Jitka, únor 2010

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.