... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

21.2.2010 JEDNOU TO MUSELO PŘIJÍT

23. února 2010 v 22:36 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
VENI VIDI VICI
aneb JEDNOU TO MUSELO PŘIJÍT !


… a snad právě pro tento šťastný den jsme museli spadnout do spodní poloviny tabulky...


Už brzy ráno nám za okny vařila song "Jaro už klepe na dveře" nějaká optimistická sýkorka,
ejhle, předzvěst slibného dne...

(nekrmíme je zbytečně!)


Ač všude stále špinavý sníh a led,
sluníčko se konečně začalo tvářit, že bychom se toho jara mohli letos i dožít.

Suchým vzorkem a bez nehod se Retym v plném počtu a polní sjel na polanském bojišti.


Po čase se sešla košer základní sestava -

Dáša patrně má patrně po pololetním vysvědčení,
Frantova rodina je chvíli ve stavu neslavení,
a Ota se nikam jinam orientačně nedobývá...

A Slávek navíc s Magistrem v zavazadle,
který doma ochránil před žíznivějící rodinou,
maje kolem Magistra dvojí okruh elektrické zábrany se světelnou signalizací a propadlištěm.

Magistr coby příjemná vzpomínka na účast "Betymu" v Ďábelském turnaji (cena za 1. místo) …

(inu tedy .... Magistr byl skutečně na lednovém turnaji Ďáblů cena za první místo …
ale vyhráli ho Kalíšci,
a hned po rozdělení cen svého Magistra s námi vyměnili za našeho Myslivce za čtvrté,
protože Myslivec je jejich národní týmové pití)

… příjemně zahřála tělo i ducha.


V deset hodin zimního EU času jsme nastoupili ve svém agresivně žlutém tónu
proti týmu Time Out B,
jehož bratrské složení "A" nás v prvním kole vymazalo z palubek.

Bublinky pomsty se nám naježily v krvi, a se slabším bráchou Time Outu jsme si to vyřídili.

Béčkoví Bráchové nehráli špatně, ale nám se začalo dařit hned od začátku,
a tím pádem jsme se dostali do -pro nás nezvyklé- herní pohody
s (až podezřelými) úsměvy na rtech,
jako když v zápase o nic nejde.

Pomsta povedena - 25:19 a 25:18.


Žluté dresy se nám zavlnily jásavějším odstínem,
a než jsme se stačili všichni vzájemně sami sebe pochválit,
už se na dvorec valil tým Týnejdříf.


V prvním kole letošního ročníku OVL se nám s Týnejdřífy už cesty zkřížily,
proto jsme si tentokrát dávali pozor na smečující smršť v podobě nenápadné blondýnky,
které jsme tenkrát pustili její první dělovku přes síť,
aniž bychom postavili bloky a v poli obrannou formaci, a pak jsme se nestačili divit.

Takže tentokrát se na Amazonku už poctivě stavěly bloky jak na michálkovické drobečky,
a v poli si už nikdo netroufl pospávat.

První set se vyvíjel neuvěřitelně hladce v náš prospěch.
Nestkutečná hra, kdy číslice skóre byly pro naši stranu otáčeny v plynulém rytmu
jak podle metronomu.

První set vyhráváme až příliš lehce 25:11.

A v pravý čas nastupuje náš obvyklý kolektivní psychosomatický zlom.
(kde jsi byl, neřáde?!)


Ve druhém setu předvádíme něco mezi čínskou operou a uspáváním hadů.
Příjmy se nějak nekonají,
pohyb v poli jak hejno zapíchnutých vidlí,
a smečaři buď míče zalívají (kdy je soupeři vybírají s prstem v nose)
nebo se snaží smečem prorazit střed saka.

Taháme se o každý bod, Týnejdříf nás drtí, v dotahující pozici jsme většinou my,
ale nakonec se v koncovce nějakou náhodou dostáváme do vedení,
a -překvapivě- vítězíme, s minimálním rozdílem bodů - 25:23.

Nejvýstižnější shrnutí pro tento stav - "utrpěli jsme výhru".


A to se ještě ke všem slapovým silám a neustálému rozpínání se vesmíru
přidal úhel pohledu pískajícího v obou zatím dnešních zápasech,
který si snad musel vsadit proti nám.
Obvykle hrající smrtelník bere sudího jako člověka, co se občas splete,
ale většinou pro obě strany (plus minus dvě stě let) stejným přídělem křivd.

Ale dnes už bublal od nás i ten největší kliďas,
protože míčů položených soupeřům na čáru, co nám zapískal jako jistý aut,
bylo celkem požehnaně.
Hlavní velení a chladné hlavy Retymu vyslaly hrajícím bublajícím signály,
ať to necháme ležet (ostatně - empajr je celkem houževnatý na setřepání mocného),
a nehýříme silami na marné protesty.


Čekalo nás přibližně hodinové leštění bufetových židlí,
blízká setkání třetího druhu s Magistrem,
a tlačení párků a jiných chutných škodlivin do hlav.

A pochopitelně asi šest fotografických póz.

A nutný šmíring soupeřů z galerky.

Při poctivém monitoringu z ptačí perspektivy
nešlo přehlédlnout třetí hřiště zející chvíli prázdnotou.

Rychle jsme provedli invazi a bleskové soukromé obsazení parketu,
a Retym si to začal tvrdě vyřizovat mezi sebou ve zničujícím tempu.


Naštěstí gong ohlašující začátek našeho dnešního třetího a posledního utkání se ozval dřív,
než jsme se stačili vyřídit do poslední tkaničky od bot,
a nastoupili jsme proti sebevědomě vypadajícím Sekáčům.

Sekáči nám hned od začátku prvního setu brutálně utekli,
a hamounsky si náskok udržovali a vykrmovali.

Můj bojový duch v tomto nevydařeném průběhu hraní si na volejbal odešel asi někam
na svačinu,
a naše střídačka se tvářila jak na funuse.

Za kritického stavu 16:23 pro střízlivě fungujícího jedince průměrně pesimistického založení
už nemá cenu bojovat,
spíš tak v duchu zlostně funět: "ve druhém setu vás natřeme, dacani!" ,
navíc koukat se na příliš, ach příliš široké oranžové úsměvy
v tuto chvíli právem sebevědomých nepřátel a jejich naprosto spokojenou neohrozitelnou hru,
to je víc než na impuls k mrsknutí ručníku do ringu …

Nad neustálými výkřiky mých spoluhráčů při každém plácnutí si rukou:
"To vyhrajeme!"
jsem si říkala,
aha, nejen naše sýkorky, ale i na naše smečaře jde jaro;
protože takový optimismus se může týkat tak leda některých ptačích natěšenců
z vidiny příchodu jara uprostřed únorových mrazů...

Jenže se děje něco zvláštního, vesmír se asi přestal na chvíli rozpínat,
optimismus našich sýkorů se prožírá do týmového podvědomí,
a najednou žádný míč není pro nás ztracený,
a bojovnost Retymu se zvedá jak Fénix z popela.

Již výš zmíněný bojovný pokřik našich přeživších optimistů nabírá na síle a uvěřitelnosti,
strhává i nevěřící Tomáše v nahrávačském rouše.

Opatrně sbíráme body -
- opatrné nahrávky jsou něžně tlačeny dál od sítě,
opatrné smeče by zastavil i protivítr, kdyby v hale zadul,
vše bez rizika a na jistotu.

Konečně se Sekáčům zvolna přibližují koutky úst z širokých úsměvů zase zpátky k sobě,
jejich hra se roztříšťuje a končí jim období hojnosti a pohodové hry.

Při stavu 23:23 se napružujeme už všichni -
- škoda to nevyhrát, došli-li jsme tak daleko.

A síla vůle je nesmírná - 24. bod je náš!

A poslední míč prvního setu zahazuje útočící Sekáč do nesmírně dalekého autu!!!

A přesně při dovršení 25. bodu Slávek po výskoku na bloky dopadá na soupeřovu nohu
a zůstává ležet na zemi.
Všem tuhnou rysy,
jen Jana později vysvětluje svůj úsměv - myslela si,
že Slávek dává najevo radost z vítězství svíjením se na podlaze.

Přežil,
ale na nohu se asi nějaký ten pátek nepostaví..Velká dočasná ztráta pro tým...


Na druhý set jdeme s nasazením,
musí být náš,
ne nadarmo obětoval Slávek své zdraví!

Ale hra je nijaká,
spíš těžíme ze soupeřových chyb,
ale občas se zablýská na lepší časy a taky štěstěna se trochu činí,
a druhý set vítězíme 25:19.


Neřidiči si ještě před odjezdem zavdají z přítele Magistra,
a rozpouštíme se do ostravského smogu mj. s jednou řidičskou podvtrnutou nohou na plynu...



Fotkoví voyaeři - zde k kochání

Jitka, únor 2010
 


Komentáře

1 Martin Martin | 25. února 2010 v 21:16 | Reagovat

Opět velice pěkné! Jen tak dál! Pobavil jsem se! Přeju Slávkovi brzké uzdravení!

PS: Omlouvám se, ale hodnocení článku jsem trochu nepochopil a bezhlavě jsem kliknul na hvězdičky a "Ej Hle" z pěti byly tři. takže "Sorry"

2 Joli Joli | 26. února 2010 v 10:10 | Reagovat

Gratulujeme k deviti bodům....jen tak dále...
I já se připojuji k Martinkovi a přeji Slávkovi brzké uzdraveni...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.