... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

30.1.2010 LEPŠÍ NEŽ JSME ČEKALI

31. ledna 2010 v 22:03 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

30.1.2010 LEPŠÍ NEŽ JSME ČEKALI

aneb

ĎÁBELSKÝ TURNAJ


Dlouho očekávaný čas turnaje pořádaného "Samotnými Ďábly" konečně nadešel.

Provozovatelé dubinské haly -jistě za krvavou parafu-
zaprodali Ďáblům zastřešené a vyhřáté sportoviště na jedno sobotní dopoledne.




Dlouho již před dnem Ďé mi bylo samotným Velkým Ďáblem kladeno (elektronicky) na srdce
(je tu i otisk prosby i na Ďábelských e-stránkách),
že tentokrát půjde o neligovou záležitost,
proto ať -pokud možno- složím svůj Retym z náhradníků,
kteří o kouzlu turnajů znají buď jen z nadsazeného vyprávění nás, volejbalovým míčem otřískaných,
nebo těch, co umí číst, i z různých volejbalových zpravodajských blogů a stránek.

Já, duše důvěřivá, nechala rukáv s esy doma,
a dle doporučení složila "Retym B", tzv. Betym.

Betym se tedy vydal na svou panenskou plavbu,
a já přišla k postu kapitána týmu tak nečekaně jako podzim do Krušnohoří (cit.).


Na startovní linii dnešního turnaje mělo stát původně osm týmů,
ale někdo favority patrně zamknul na záchodě,
proto se musel znovu propracovat systém zápolení lichého počtu
sedmi týmů ve dvou skupinách na dvou kurtech.

Po úvodním promluvení Ďáblů nám do duší a rozlosování i se zeleným douškem
dav účinkujících zaplavil dvě třetiny dubinské haly,
a jednotlivě nalosované týmy si to začaly spolu vyřizovat ve svých skupinách.



Jako první jsme se dostali do pařátů Michálkovicím,
kteří do duší důvěřivých a snižování se k sestavovaní Béčka mají daleko,
snad i chybějící patřičné kádrové rezervy (inu, v Michálkovicích není asi malých volejbalistů),
a nastoupili ve velmi silné sestavě.
Konečný stav na sety 0:2 byl tedy jen otázkou času.

I když - první set jsme velice slušně až nadějně odolávali;
v čem nám chybělo palebné pole,
to jsme řešili v poli obranném,
a propast ve skóre byla celkem relativně malá, 21:25 .

Co mají sestři a bratři z Retymu, Netymu a Betymu společné,
je schopnost náhlého podmíněného hlubokého psychického propadu.


Stačilo, aby soudkyně z lidu, tedy Píšťalka z Haj-Tchi,
ohlásila soupeřův neoddiskutovatelný aut minimálně 30 cm za naši zadní čáru nejprve jako skutečný aut, pak jako nový míč a nakonec -překvapivě- bod pro nepřítele,
a nám po téhle křivdě šla chuť do hry a bojový drajv ke dnu.

Možná byla rozhodčí lehce zmatená,
čar je na hřistích dubinské haly nepočítaně,
lajnování pro asi deset sportů od wrestlingu po šachy na ploše jedné podlahy,
a dokonce první soupeřův aut prohlásila jako dobrý v domnění, že hrajeme na kurtu pro tenis.
Ale to si nejspíš rychle uvědomila a uvedla na správnou míru, už proto,
že limitní boční tenisová lajna končila někde pod empajrem.

V pořadí druhý střet jsme si užili s Číňany,
tedy družstvem Haj-Tchi,
ve kterém jsme při bližším zkoumání poznali známé tváře týmů Hajzlíků a Tchiba,
převlečené za fialové Milky.

Těžili jsme převážně z jejich ne až tak silného pokrytí pole,
a jejich četným útokům jsme celkem odolávali.
Boj skončil pro nás "vítěznou remízou".
Tedy 1:1 (22:25, 25:17) , skóre lepší v náš prospěch.


Díky větší časoprostorové díře v systému jsme se dostali do nezávazného herního
dýchánku s Kalíšky.

Jen tak pro radost a rozehrání se do dalšího oficiálního zápasu jsme si s nimi střihli remízu.


A to už se na nás plazil další soupeř, Hadi a Hadice z Rychvaldu.

(Jeden Michálkovický obr nás před hrou ještě přiběhl povzbudit,
že je -Michálky- Hadi převálcovali na 2:0, tak se máme nač těšit.)

Na první pohled Plazi vypadali hratelně až porazitelně.

Na druhý pohled také, protože jejich útočník nejtěžšího kalibru leštil střídačku.

Na třetí jsme zjistili, že mají na hady dost dobrý obchvat svého pole,
takže položit míč nebyla až taková švanda.


První set jsme o malá prsa prohráli 23:25.

Ve druhém setu už na nás neváhali,
Hadi jedni,
použít onu horu (sedící v 1. setu na střídačce) koncentrované síly.

Je to zvláštní,
ale vytáhli jsme ze svých sil a obětí skryté rezervy,
a silný tým jsme porazili ve druhém setu s lepším skóre - 25:20,
to znamená opět naše "vítězná remíza".


První kolo naší skupiny bylo dojeto.


Ďábli použili nějakého ďábelského tahu na bránu,
a při snování dalších, druhokolních střetů nás postavili znovu … před tým Michálkovic …


Ačkoliv jsme se těšili,
že se postavíme tváří v tvář samotným domácím Ďáblům
nebo aspoň Kalichům, se kterými jsme si už nanečisto vyzkoušeli remízu,
dostalo se nám nepochopitelného dejavu …


Tak jsme se hodlali při čekání na poslední finální boj (o 3. a 4. místo) posilnit smažákem,
na který jsem své lidi lákala už za časů ohlášení turnaje.

Šéforganizátor, samotný Dr. Solfernus, nám vypočítal půlhodiny oddechového času,
než se dotluče první kolo ve druhé skupině,
a my si objednali smažáky.

Tuším v tom ďábelský komplot,
vymezenou půlhodinu jsme totiž strávili pouze čekáním na smažák,
a baštu jsme pak tlačili do hlav
za povzbuzování našich staronových soupeřů, bomberů z Michálkovic,
kteří si pro nás neváhali přijít až do bufetu.


Takže zatímco sýr s hranolkami nastupoval do prvních zákrut našich trávicích traktů,
naše celá těla a Michálkovičtí již nastoupili do první linie na hřišti.

Ze začátku to vypadalo, že smažák má pozitivní dopad na naši hru.

Ani jsme ještě moc nezačali hrát, a už jsme s převahou vedli,
a Michálkovice vypadaly, že budou trvat na našem vyloučení stran nepovoleného dopingu.

Nad výkřiky "To se vám to vede, když jste nažraní!" jsme se nažraně usmívali.

Ale pak stačilo pár hloupých chyb a nedorozumění na naší straně,
a tím jsme michálkovické Sborné dali šanci, aby se rozjela, dohnala a předehnala nás.

Když pohyb na hřišti pak začal opět vypadat,
že hra bude konečně -aspoň zdánlivě- vyrovnaná,
dozvěděli jsme se za stavu 16:19 (!) horkou novinku,
že se nebude hrát tentokrát do 25 (jak se celý turnaj dosud hrálo), ale jen do 20 bodů!!!

Tedy prohru 16:20 jsme neskousli, a některé naše horké hlavy na druhý set totálně vypadly.

V posledním setu byli herně aktivnější než my snad i diváci a otačeči skóre.


I tak jsme byli překvapeni bramborovou medailí,
nečekali jsme tak příjemné umístění,
a na Čučkaře, přebírající diplom za poslední místo, jsme nahlíželi s krajní nedůvěrou,
neobírají-li nás o naši cenu...

Nakonec tedy převládla spokojenost
a slunce (navzdory venku zuřícímu lednu) v našich srdcích
z dnešního tělapotýrání dobrým volejbalem.


Myslím, že co se týče konečné analýzy - potrestání nevinných a vyznamenání nezúčastněných,
musím konstatovat, že se Betym blýsknul


a hrál -aspoň většinu dnešního dne- lépe, než jsme všichni sami od sebe čekali.

Jana nahrávala jako z partesu a v útočné linii brala, co se dá,

Otovi se dařilo leckdy i prostřelovat bloky a pokládat,

Roman se blýsknul v příznivém blokařském světle,

Slávek výrazně pomohl týmu bodovou smrští svými "Slávkovými Hnusárnami"

nováček Radim si dnes zapsal na konto dost úspěšných zásahů v poli a pár dobrých bloků,

a já ... já tu bandu chytře řídila.


Hm … po této sumaci … jak to, že jsme nebyli první?!



Celkový žebříček po Ďábleském dopoledni:

  1. Kalíšci
  2. U Hada
  3. Michálkovice
  4. BETYM
  5. Haj-Tchi
  6. Ďábli
  7. Čučkaři


Můj šéffotograf si právě dnes dopoledne užíval poplesovou oddechnou,
proto jsem dnes já sama sobě fotografem …

...a ještě pár (asi sto tisíc) fotek od věhlasného fotografa přátelsky konkurenčních stránek Čučkařů - Aleše K, zde http://alesk.rajce.net/volejbal_Dubina_30_1_2010

Jméno: volejbal
Heslo: čert



Jitka, leden 2010

 


Komentáře

1 Martin Čučkař Martin Čučkař | 1. února 2010 v 10:06 | Reagovat

Pěkně, vtipně a trefně napsané. Vidím, že tady mám spřízněnou spisovatelskou duši. Jestli se chcete podívat na náš web tak tady je odkaz http://www.cuckari.wz.cz/
I když jsme jedni z hlavních otloukánků amatérské volejbalové scény, web máme prvotřídní. :-)

2 Jana Jana | 1. února 2010 v 20:19 | Reagovat

Jako vždy krásně a vtipně popsané. :-)) Při čtení se mi úplně vrátily zážitky ze hry a ještě teď mám pusu od ucha k uchu. Snad bude více příležitostí ke společné hře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.