... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

28. 11. 2009 VZESTUP A PÁD ...

6. prosince 2009 v 20:06 | jitouch

... TŘETÍHO HRACÍHO DNE OVL



Prolog dnešního utkání se odvíjel již od minulého týdne,
kdy náš nosný smečař, polař, blokař, libreto, univerzál a zásobovač antistresingovým lihovým dopingem (jedná se stále o jednu osobu) oznámil,
že s třetím hracím dnem OVL koliduje termín velké rodinné oslavy, kde nemůže chybět
(všimli by si).

Celý článek ... klikni na "¨Celý článek" ----->


Franta má velmi oslavymilující rodinu, a daleko za hranicemi našeho rodného kraje;
proto přesvědčovat ho,
že by si mohl buď od rodinných ceremoniálů na chvíli odskočit,
ba přímo směrovat jeho rozhodnutí ve prospěch ligy připomínkou slov klasiků:

"Svatba musí ustoupit, neboť je záležitostí jedince, zatímco návštěva cirkusu je věcí kolektivu."

nemělo valnou cenu.


Rozjelo se celotýdenní pátrání po adekvátní záplatě.


Během týdne jsme se dozvěděli,
že okruh pátrání rozšíříme i o jednu nahrávačku;
Dáša na dnešek odpískala účast.


Máme širokou členskou základnu, bylo z čeho vybírat,
ale oba Záskoci na to,
že nejlepší nápad, jak strávit tuto sobotu, je zahrát si v Polance volejbal v barvách Retymu,
přistoupili až v pátek večer.
(Byli osloveni v pátek večer.)

S chybějícími dvěma těly bylo nutno vyřešit i otázku dresů.

Otázku jsem vyřešila rychle a ráda;
konečně jsem mohla na světlo světa vytáhnout po několika dlouhých letech historickou relikvii -
dres Oderských Mihulí s pyšným logem na přídi.
Klubová barva slavných Mihulí je už od pravzniku žlutá,
lety vybledlá,
s barevnou diferencí dresů Retymu nebyl tedy velký problém.


Dva slavné archivní dresy jsme naplnili svými fyzickými osobnostimi Ota a já,
aby nové tváře Retymu nedráždili okolí.

Poprvé s námi Jirka i Renča zapadli mezi nás jak sardinky do hejna,
ve žlutých energetických dresech splynuli s davem,

a s vervou se pustili s námi do našich dnešních nepřátel.


Na první zteč jsme nastoupili v brzkých odpoledních hodinách, v 02:40 PM SEČ;
v tu samou hodinu byli na druhé straně hřiště připraveni hráči s temným a všeříkajícím názvem Ďábli.


Budili respekt u nás bohabojných,
ale nakonec jsme po hezké hře Bertíky položili na lopatky,
2:0 pro Retym.


Povinné focení,
raději hned,
dokud z našich tváří a řeči těl čiší výherní nadšení a dojem, že hrajeme pro radost ze hry.

Do druhé hry jsme nastoupili s respektem z dosud jen jednou poraženého soupeře,
K.O.

K.O., tým vysokých nahrávaček, ještě vyšších smečařů, a shovívavých úsměvů,
se v prvním setu nestačil divit,
když nenápadné žluté skupenství ryze amatérských hráčů odolávalo útokům,
plíživě zaplňovalo pole,
vybíralo smeče,
a dokonce útočilo a zakončovalo.

Ano, Retym vyšrouboval hru nad své možnosti,
žlutý balet válel,
a vzal silnému týmu první set!

A zde vzestup dnešního hracího dne kulminuje,
a nastává záležitost směru volného pádu...


Na druhý set borci z K.O. mění sestavu,
a dávají do hry vše.

Druhý set ztrácíme.

A nyní nás dostihuje častý "Syndrom třetího setu".
Rozklíženost, propad entusiasmu a fyzického fondu v rozhodujícím utkání.

Za stavu 8:14 v neprospěch Retymu nastupuje na podání náš stoický kapitán,
a my naposledy zabíráme.

Týmu K.O. roste sebevědomí a rozšiřují se úsměvy.

Jirka podává dobře a na jistotu.
A boduje dvakrát přímo z podání - špatné příjmy soupeře.

Retym hraje opatrně, neriskuje.

K.O. se přestává sebevědomě zubit.


Vybíráme ztracené míče.

Dotahujeme.

Od psychoanalytiků (Oty a Jany) na střídačce
se pak dozvídáme výsledek sledování procesu transformace výrazů obličejů protivníků od nejširších úsměvů až po totální zmražení rysů.

Stále na podání kapitán Retymu.

Odražený blok, míč nám padá po teči do pole.

Stav zůstal, bohužel, na 12:15.

Borcům K.O. spadla žula ze srdce, a vyhrávají 2:1.




Čeká nás velká časová propast.


Tři hodiny před posledním zápasem vytuhujeme v bufetu a na tribuně.


Slávek loví hady a rituálně je jíme.

(Rituál porušen, na Otu se hada už nedostalo.)


Stále čekáme, sedíme a tuhneme,
a ani nemáme Frantův švestkový nabuzovák,
a také nám mizí za domácími povinnostmi a zábavou náhradník Jirka.


Poslední půlhodinu čekání zabíjíme na galerce sledováním posledních bitev před naším nástupem na pole válečné.


Konečně se blíží sedmá hodina večerní,
a Retym prolamuje ztuhlé klouby, toporné hřbety a přesezené svaly,
a belhá se na plac.


Deseti minutami rychlého rozpinku se nebudíme, bohužel, na potřebnou míru fungování do hry,
a na zteč proti právě rozjetému Vital-týmu nastupujeme totálně vytuhlí a dřevění.

Poslední záchvěv sil ještě propukne v prvním setu,
kdy týmu, kde o ligové pracanty není nouze, klademe odpor.

Velmi nás udivil (ale hlavně nesmírně dožral!!!) výrok rozhodčího,
kdy za vyrovnaného stavu odpískal Slávkovi dotyk sítě,
ačkoliv se zároveň k saku přiznával Vitalan.
Rozhodčí nevyslyšel Slávkovo dovolávání se neviny,
ani soupeřovo nepřehlédnutelné čestné přiznávání,

přisoudil bod Vitalu,
a hrálo se dál.

Byl to nicméně důležitý ztracený bod,
protože vzhledem k dvoubodovému konečnému rozdílu skóre 25:23 pro Vital mohla tato skutečnost ovlivnit směr událostí posledního zápasu.

Ve druhém setu se projevila skrytá tíha našeho tříhodinového dřevěnění,
a pro těžkou ztuhlost a křeč už se hra nedala nazvat volejbalem.
Pole spící,
střeh nulový,
nahrávky nepřesné,
smečaři nefunkční;
pokud byla nahrávka jedlá,
smečař zatloukl smeč do pásky nebo do bloků,
pokud se po čase povedla dobrá smeč,
soupeř ji vydloubal ze dna haly,
a zakončoval.

Bylo nutné spáchat v našem týmu rychlou výměnu,
kus za kus,
ale chlapi už nebyli na skladě,
vyměňovaly se aspoň nahrávačky.



S Vitalem tedy smutná a snad i zbytečná prohra 0:2;
myslím,
že v lepší konstelaci bychom jim, jako předtím i některým jiným silným týmům,
vzali aspoň set...

Tedy žádný gól do šatny,
rozcházeli jsme se domů docela otrávení.


Asi si vylejeme zlost na dnes nepřítomných.


Jitka
Listopad 2009








 


Komentáře

1 Nepřítomný Franta Nepřítomný Franta | 6. prosince 2009 v 21:51 | Reagovat

Čím mohu uklidnit vaši zlost? Hlavně mě nebite!! Franta.

2 Jana Jana | 7. prosince 2009 v 8:02 | Reagovat

Bit nebudeš, ale budeš se muset vykoupit :-)

Jituš, skvěle jsi popsala naše stavy.

3 Petr Petr | 12. prosince 2009 v 13:29 | Reagovat

Ahoj Jitouchu, pěkně jsem se pobavil a závidím Retymu jejich digitální kronikářku.
Jen tak dál a zase mi pošli odkaz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.