... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

27. 12. 2009 MISS BUCHTA ...

30. prosince 2009 v 2:00 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
... A K TOMU TROCHU ODBÍJENÉ

... aneb
SILVESTROVSKÝ TURNAJ TCHIBO

Všichni šťastně přeživši vánoční svátky i s mimoděk pohanskými zvyklostmi
(a snad i to minimum tolerujících Svatého Klause se svými severskými přežvýkavci)
a zároveň pozvaní na dnešní "Silvestrovský turnaj Tchibo"
se dnes sešli již za kuropění

(tedy něco kolem deváté hodiny ranní)
na obvyklém volejbalovém strategickém bodě, v zábřežském Domě Dětí a nás Mladých.


Stojí za zmínku počasí,
které se z předminulotýdenních patnácti stupňů pod nulou přehouplo do minulotýdenních patnástistupňových tropů,
aby se v současnosti uhnízdilo na aritmetickém průměru, tedy +- nule,
takže lokalita Gurtjevova DDM neměla hlášena žádná umrznutí ani nebezpečí lavin,
a mohlo se v klidu pokojové teploty tělocvičny vesele hrát.



Tým Tchibo se opět velkoryse a s iniciativou sobě vlastní ujal organizace mezisvátkových turnajových událostí,
a spáchal ve velkém stylu soutěž o nejlepší buchtu upečenou volejbalovým týmem.


A když zde už přitáhlo šest plně provozuschopných volejbalových týmů,
vyšel čas i na měření sil ve volejbalových střetech.


Tchibo nenechalo nic náhodě a odolalo i neplánovitým překážkám ve vývoji organizační struktury plně soutěžního dne -
jelikož se jim nepodařilo vyhnat zedníky z našich obvyklých šatnových štací,
kde patrně zoufale honili termíny i přes svátky zuřivým natloukáním dlažby a maskujícími se za oblaka prachu,
přesunuli organizátoři stanoviště převlékacích rituálů příchozích soutěžících do neidentifikovatelné místnosti,
která byla plná židlí, počítačů, stolních fotbálků a skoro divadelní šatny i s pravými šatnovými kolečky.
Každý si zde našel svůj koutek a převlékal kabáty.


Tchibo opět předvedlo skvělý barový servis
(dokonce holky organizátorky před zahájením provozu i důkladně prověřily nabídku lihovin,
jen aby účastníci dnešních her dosáhli své alkoholové nirvány z prověřeného kvalitního pití)
dokonce s vlastními lžičkami a vařenými párečky, čajem a kávou (že by Tchibo?),
včetně vánočně-tchibové výzdoby baru i tělocvičny balónky a stromečkem.


Jelikož mozek organizačního molochu, Jola, nepřesvědčila davy,
ať táhnou na nástup do tělocvičny,
rezignovala a promluvila k nám přímo v baru.


Propozice jednotlivých mačů na první pohled sice srozumitelné,
ale v posledním okamžiku pravdy (tedy v konečném sčítání)
možná i oříškové (ve smyslu "to bude oříšek") -
- hra na dva sety s konečným stavem prvního dosáhnutí dvacátého bodu.

(A jak se dalo předpokládat, remíz bylo na konci turnaje nepočítaně...)


Na dnešní turnaj se z naší velké volejbalové rodiny
zformoval jeden tým, a to -na Tchibo turnajích tradičně- Netym.
Čekali jsme, že se opráší a slepí i náš rodný sestr a domovská stanice Retym,
ale ten nakonec nějak vyšuměl.

Mí michálkovičtí kolegové od brku se již o nás ve svých tiskových zprávách z dnešního turnaje zmiňují jako o Retymu,
ale je nám to vcelku jedno, Retym, Netym,
"jsme z jedné krve, já i ty", jak praví Mauglí,
takže žádné dementi po nich požadovat nebudeme.


Hra se rozjela.

Zatímco si to v tělocvičně rozdávali v prvních dvou zápasech věčně početní Kalíšci, přespolní z Českého Těšína, čahouni z AVK a domácí Tchibo,
my jsme seděli v baru v příjemné blízkosti soutěžících hlavního pořadu dne
- pěti druhů koláčů, závinů, buchet a bábovek,
kteří mezi sebou mlčky a bez zbytečných pohybů bojovali o přízeň porotců o titul Miss buchta.


Po vynoření z barových hlubin na tělocvičnové přízemí jsme stanuli proti válečníkům z Michálkovic.

My, co jsme oprášili paměti a nalezli v nich jejich nedávné (před Vánocemi) téměř vítězství v Ďábelském turnaji,
jsme si snad připouštěli i temnější scénáře.
Ale ... !
První set - Michálci spláchnutí 20:15 !

Druhý set se tvářil do posledních bodíků skóre stejně,
leč naše koncovka,
ačkoliv o pár bodů posilněna o slušný náskok (asi podvědomý důvod ke chrupkání na vavřínech a lehkému podcenění soupeře),
na sebe nenechala dlouho čekat,
a Michálkovičtí neztratili stopu, dohnali, vyrovnali a předehnali ... 18:20.

Borci z Michálkovic jsou moc dobří,
ale protože "vítězná remíza" byla nakonec naše, jsme asi lepší.


Po příjemném jednoherním mezičase,
kdy jsme v baru kroužili opět kolem kulečníkového stolu s buchtovou výbavou
a doplňovali vitamínový deficit (fernet citrus apod.),
jsme nastoupili proti veteránům a častým favoritům volejbalových soutěží - Českým Těšíňanům.


Jejich výborné nahrávačky a hvězdy v poli a zkušení mazáci, které nezastaví zub času,
však nakonec podléhají naší lehce uhádané hře v prvním setu 20:12,
a ve druhém (díky náskoku, ze kterého nám začali tvrdě ukrajovat a funět na záda) vyhráváme s brutálně nejtěsnějším rozdílem 20:19 (!) .


Čekalo nás sice nejdelší, ale psychicky zvládnutelné čekání po čas tří zápasů.

Po něm nastupujeme proti domácím.

Chtělo se mi napsat, že jsme pustili domácím první set z lásky ke kofeinu či dokonce jako poctu za organizaci,
ale -v rámci bulvární serióznosti- nejde to! ... opak je pravdou.

Zrovna Tchibo byl jeden z týmů, které jsme chtěli zadupat do země,
ale první set jsme byli natolik nehryschopní,
že jsme si nechali těžce ujet začátek setu, který jsme sice vždy dorovnávali,
ale v cílové rovince nám kafaři o hrudní košíček unikli - 18:20.

Druhý set jsme si všimli, že hrajeme volejbal a ne na mrkanou,
a konečně vyšel plán zničit Tchibo, a to na pro nás příjemných 20:8.


Díky vykoumanému algoritmu herního pořadí sedíme opět jen časový úsek jedné hry,
a to opět u kulečníku se stále zmenšujícím se počtem rivalek na poli kulinářských počinů.
A u stále dobře zásobeného baru...


A netušíme, že nás v nejbližších okamžicích čeká smršť v podobě kališnické spanilé jízdy,
co nám vezme body i kus sebevědomí...

V prvním setu ještě hra vypadá jako celkem běžný volejbal,
ale Kališi měli jasno,
a my měnili strany po prvním setu s prohou 16:20.

Druhý set se Kalíšci (stejně jako my) nestačili divit, kdo to proti nim (ne)hraje.
Z našeho týmu se stala jako mávnutím kouzelné větve banda rezignovaných otrávených vidlí,
co za občasných hádek dosahuje celkového počtu osmi bodů.

Náš dominový efekt nás tedy opět dostihnul v celé své nahotě;
- zatímco se standardním týmům stává,
že občas při každé hře někdo z hráčů "vypadne",
pak pět šestin týmu většinou stačí na to, aby nefungující bublinu pokryl a jelo se dál;
u nás si vybrírá svých 15 minut slávy všech šest hráčů najednou,
a to ani dobře podplacený rozhodčí není schopen utáhnout sám.

A taky nutno dodat,
že se Kalíšci zaměřili na mladé podhoubí kališnického volejbalu,
a do řad staré dobré gardy vtrhl živel v podobě dvou mladých (nejen) tváří (taky rukou, nosu, a tak),
který herně viditelně přesahoval všechny smrtelníky v ostatních týmech.

Takže i kdybychom nehráli jako rozlitý sirup,
i tak by nás Práčata vytloukla; snad jen s menší bodovou propastí.
(Tím rozhodně nechci naznačit, že by tu nebyla naděje, že by nás Kališníci v sestavě staré, tedy tradiční enklávy, i tak vyklepli...)


Poslední mezičas v baru u snědeného kulečníku, a následně náš poslední zápas.


Tým AVK zažlutil svou polovinu hřiště a tvářil se herně až agresivně.
Asi v nás bublala touha se někomu pomstít za nezničitelné Kalichy,
nebo z našich (-objektivně předpokládám- jinak mile přívětivých) tváří čišela neohroženost,
a AVK se nás bálo víc než my jich,
ale jisté je,
že konečná anabáze byla pro nás s našimi věčnými soky vítězná - 20:15 a 20:12.

Čest jejich památce.


Ač skončil náš poslední boj na poli palubním,
čekal nás ještě jeden zápas, který ještě rozhodoval o našem umístění.

Ten jsme si vydřeli na střídačce, sledujíc střet Veto-Ria s Michálkovicemi.
Fandili jsme opravdu z plic, ze srdce a odhodlaně,
proto náš těšínský favorit vyhrál,
a tím nám pomohl v konečném pořádí k lepšímu umístění.


Při posledních hrách už dav kontinuálně proudil do svých šatnových uzlů
a klestil si cestu do jediné koupelny v budově,
a zteč Kalíšci vs. Tchibo uzavřel dnešní volejbalové měření sil.


Organizátoři svolali svých cca čtyřicet organizovaných, a předali diplomy a cenné ceny:



1.
Zlatí pochopitelně Kalíšci.

2.
NETYM má opět své staré dobré STŘÍBRO.

3.
Cestovatelé z Těšína - bronzová radost.

4.
Michálkovičtí bramboroví.

5.
Pátí překvapivě AVK.

6.
Tchibo uzavírá dnešní stupně vítězů.


A pochopitelně ještě hřebík dne -
vítězem hlavní soutěže dne - MISS BUCHTA - se stává náš Netym
s kapitánskou roládou se zelím a uzeným, po které se zaprášilo z kulečníkového stolu jako první.

Jirka vystihl vánoční předávkování sacharidy a zvolil slaný směr,
takže jsme byli rádi,
když jsme pro soukromé účely (tedy sežrání vlastním týmem) uhájili jednu soukromou porci v krabici od lyžáků.

I když, z hlediska mé patologicklé závislosti na sladkém a zároveň v povaze zřetelném otisku znamení Vah musím dodat,
že bych mezi tou sladkou nadílkou Váhala snad dosud.

Byly to prostě reprezentativní kousky, přímo k nakousnutí!


Ještě před hromadným úprkem do barového suterénu Jola s Luckou rozdaly diplomy za hráče Sympaťáka (Rendys z Michálkovic),
kterého dárkové balení Stelly Artois málem převážilo z lavičky vítězů,
a
hráčku Sympaťačku (Renču z AVK),
která nad darovanou Stellou prohlásila, že je její z nejmilejších.


A ještě jeden diplom do vlastních řad Tchibů -
týmovému grafikovi, kreativci a architektovi Martinovi
za umělecké ztvárnění diplomů, rozpisu her a tabulek dnešního turnaje.



i s nutným komentářem pod každou fotkou ...


prosinec 2009

Jitka








 


Komentáře

1 Joli Joli | 30. prosince 2009 v 10:01 | Reagovat

Hele, proč jste chtěli zrovna nás zadupat do země..?žeby alergie na náš tým..?Dobráááá, vzpomeneme si na to, při výběru týmu na náš Jarní turnaj..:-)

2 Jana Jana | 5. ledna 2010 v 22:14 | Reagovat

Čekali jsme, že se opráší a slepí i náš rodný sestr a domovská stanice Retym,
ale ten nakonec nějak vyšuměl.

Mí michálkovičtí kolegové od brku se již o nás ve svých tiskových zprávách z dnešního turnaje zmiňují jako o Retymu,
ale je nám to vcelku jedno, Retym, Netym,
"jsme z jedné krve, já i ty", jak praví Mauglí,
takže žádné dementi po nich požadovat nebudeme

3 Jana Jana | 5. ledna 2010 v 22:29 | Reagovat

K předcházejícímu komentáři!!! Přestože byl pozván RETYM, náš kapitán Jiřík Železník rozhodnul, podléhající svým ambicím k neustálému volejbalovému vítězství,  o vytvoření vlastního týmu Netýmu, tudíž se náš standartní RETYM vzhledem k tomu, že někteří trávili vánoční svátky s rodinou a další byli osloveni do již zmiňovaného Netýmu, nemohl sejít i s velmi vzdálenými náhradami. Nás, trvalé členy RETYMU to mrzelo, ale proti rozhodnutí "náčelníka týmu" není odvolání.
Za nás zbytek Retymu, přejeme NETYMU v jakém koli složení, hodně zdaru v dalších netýmových kláních.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.