... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

Listopad 2009

22. 11. 2009. NENÍ VŽDYCKY POSVÍCENÍ

24. listopadu 2009 v 0:36 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
... aneb

DRUHÝ HRACÍ DEN OVL



Ecce homo sapiens recens ludibundus.


Celý článek ... klikni na "¨Celý článek" ----->

POSLEDNÍ AKCE RETYMU

4. listopadu 2009 v 20:23 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

- 2 5. 1 0. 2 0 0 9 E N T R É E V E Ž L U T É M


30.10.2009 SRAZ S.G.O.M.

3. listopadu 2009 v 22:22 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích
30.10.2009 SRAZ S.G.O.M.



Oderské Mihule se ještě zdaleka nechystají na smetiště dějin!


Dokonce se tu objevil i nástin vyzvání ze strany Staré Gardy O.M. současně žijícím aktivním volejbalistům z líhně O.M. na (ne)přátelské změření sil ve sportu zvaném odbíjená!
(v obvyklém časovém horizontu, tedy jako vždy - kdovíkdy)

Tolig prolog.



Po těžkém aretování a jako obvykle nelehkém porodu tvorby srazu S.G.O.M. Pavlem a
( tentokrát poprvé výjimečně ne mnou)
Gabčou
se slez starých volejbalových pivních švábů spáchal v jinak tabuizovaném dni,
pátku,
a to v sice zkušenostmi údajně nedůvěryhodné, ale jinak tradiční už hospodě - Zaječském vinném sklípku.



Co se týče časového určení dne,
je zde otisk svolávání osob,
co mají pátek pravidelně neomluvitelně nezadaný, tedy lidsky řečeno - na háku.

My, co svoláváme enklávu 95% osazenstva S.G.O.M. (tedy já),
jsem již z eticko-vstřícných důvodů neprotestovala,
a zajistila si u svého Jiříka, jinak Václava Velikého Volejbalového, volný páteční průchod na "Den Staré Gardy".

Páteční volejbal plk. Gurtjeva byl i tak ohrožen na své účasti,
protože právě zasahoval do období kolem státního svátku,
tedy pro normální smrtelníky jednoho volného dne uprostřed týdne,
neboli pro všechny děti (a tím i okolní rodičovstvo a vychovatelstvo) volno od středy do konce týdne.


Naši ústřední a vůbec nosní hráči provozující hobby jako je učitelství, příp. rodičovství, nejčajstěji všechno dohromady,
měli prognózu nuceného volna strávení nejen za hranicemi všedních dnů, ale i přímo za hranicemi ostravského okrsku,
nahlodali jinak plynně funkční pátek,
proto se má žádost o páteční opušťák nedostala do hlubšího konfliktu s organizací hlavního velení,
ale spíš už se jen pasivně svezla na miskách vah v rozhodování o dnešním pátečním výjimečném volejbalovém nekonání.


Na sražení Staré Gardy Oderských Mihulí svolaném na dnešní den na 17:00 hod.
jsme se v průběhu 18:30 až 20:00 hod. většina, co se týče zdravě prožraného jádra, vesele sešla.


Černé puntíky pro dnešek mají - nechci ukazovat, stačí je napsat -


Radim - simulace těžké bronchitidy a vysokých horeček (jako by to byl důvod...);

Marcelka - již několik let nereaguje na výhružky o Srazech a Akcích, nyní je navíc ponořena do náročného hobby - odchov čerstvých (vlastních) dvojčátek;

Slávek - vtažen do svého chlebanosného zaměstnání pod vykořisťovatelskou holí Pražana; ale omluven - manželka Lada dělala co mohla, aby svou přítomností zamaskovala počet Brabců z jednoho kusu na dva;

Jirka alias Václav, a Tomáš vulgo Stodola - mrňousků nemocných rýmou chůvičky...



Vzala jsem s sebou naše Velké Album Oderských Mihulí, svazek I. a II.,


kde jsme všichni mladí, štíhlí a krásní,













což nám dnes hnulo žlučí a píchlo u osrdí.


Ještě se s pustošícím hladovým zubem času nevyrovnáváme až tak s nadhledem.

Stále se (každý) sobě obdivujeme.



Jedniný Ivoš se odmítal vnořit do zažlutlých fotek,
které zachycovaly období, co všechno vodnés´čas,
vymlouvaje se, že si zapomněl brýle
(které jsem na něm během těch deseti let, co se známe, nikdy neviděla).

I tak se nevyhnul epicentru živelných diskusí okolo vzpomínek, křivd a divením se,
vyvolávaných atmosférou přítomností našich archivních obrázků...


Proto jsme časem alba nechali, byť v tantalovské blízkosti dopadu,
a řešili jsme, čím naplnit tělo a ducha.


My adrenalistici jsme si objednali oblíbený tatarský biftek,
už z dávné příznivé zkušenosti,
kdy jsme si jej zde asi před třemi lety navzdory poznatkům oplývajících a šířících šmíráků zákulisí hospodských kuchyní objednali,
požili,
a dožili se k dnešnímu dni celkem vysokého věku.


Takže jsme si zadráždili hada bosou nohou znovu,
a pochutnali si na tataráčku s topinkami a česnekem.


Jsem optimista,
poslední vůli jsem po požití ještě nevyjevila.
Myslím, že ostatní dráždiči hadů taky ne.


Hmyz na kráse obbzučel naše hlavy,
když si náš Pavel vulgo Maestro Sládek všimnul, že jedna runda piv přišla v téměř podroušeně zakaleném stavu.
Zmobilizoval síly a zkušenosti, tři zmíněná zakalená piva rozlil do dalších dvou až pěti půllitrů,
a jal se reklamovat početnou rundu.


Martin slízl od Mistra málem pohlavek,
když si nic netuše
(patrně ponořen do blednoucích fotek nebo do česnekového odéru z topinek)
notně hodlal zavdat z jednoho zakaleňáku.

Sice patrně nevěděl, oč se jedná, a proč mu Pavel nedovolí pít z jeho už skoro dopitého piva,
ale asi příjemně kvitoval,
když se mu za nedopitou pivní kozu u dna dostalo plné sklenice zlatavého, tentokrát průhledného moku.



Ještě jsme stačili probrat naše oblíbené téma,
které se pravidelně neopomene probírat již přes desetiletí na našich pivních vzdycháncích
- "akce prase".
Tedy grilované prase.
U nejakého dobrovolníka se zahradou a blicími rygoly.
Debata ohledně čuníka byla vždy tak vážná a blízko k realizaci,
že jsme ji pokaždé nechali viset ve vzduchoprázdnu,
a pod záštitou "Akce prase" jsme pak páchali u Grellů Akci prase s lehčím nádechem -
grellovali jsme si kuřátka.


Příjemné časy,
teplé večery,
ping-pong ve sklepě či na zahradě,
výborně naložená a grelovaná kuřátka,
Petr a jeho Řád zlatého kuřecího pařátku...


Ale nutno dodat,
Akce prase, a tentokrát prase, se kupodivu přece jenom jednou opravdu konalo.
U Jirky McE v Ostravici.

Na úžasné a s láskou naložené a grilované (autor - Pavel) prase dlouho nikdo nezapomene.

Hlavně Jirka McE.

Při nadhození tématu
- opakovat Akci prase na Ostravici -
se mu vždy zúží zorničky, ale neříká nic.


Skok do přítomnosti ...


Plynoucím časem se nedalo nevšimnout linoucí se hlasité taneční hudby z coupé u baru.

A protože větší část našich sražených má chuť (a někteří i schopnost) tancovat,
postupem času se sedící povaleči celkem majestátně popřesunovali na parket.

"Kapela nebyla z nejpočetnějších,
ale oba muzikanti,
harmonikář i dirigent,
dělali, co mohli."

Zpěvák zpíval, zpěvačka zpívala, naše S.G. vymetala svým psychedelickým tancem parket.



Kolem lámání se pátku a soboty se začaly projevovat první známky mizení -
nejdřív zmizela Zuzka,
a pak postupem času se sunuli směrem ke svým rodinným kotvištím další ospalci.


Po opuštění suterénu Zajíce zde byly ještě naléhavé tendence pokračovat v radování se z našeho setkání ještě na snobárně na Stodolní,
ale to už se ke mně nedoneslo,
jak neúnavní pokračovači nakonec dopadli...



A jako vždy - neodmyslitelné oko fotografovo opět v horečné činnosti

Říjen 2009, Jitka