... PROFESIONÁLNÍ NADŠENCI AMATÉRSKÉHO VOLEJBALU

4. 10. 2009 LIGA MISTRŮ

9. října 2009 v 0:12 | jitouch |  - ČERSTVÉ INFO o průběžných akcích

... aneb SPADLA KLEC



Je až s podivem, kolikrát lze označit jakýkoliv beach na přelomu září a října za poslední.


číst dál - klik na "Celý článek" -------------->




Člověk je tvor částečně pesimisticky smýšlející,
v lepším případě podvědomě se řídící čínským příslovím
"Očekávat nejhorší, doufat v nejlepší" ;

nikdo totiž nikdy netuší, kdy uhodí první sněhová sprcha,
proto je lepší loučit se s pískem raději už v polovině srpna...


Od posledního zářijového podnělka (viz http://retym.blog.cz/0909/28-9-2009-konec-srandy),
kdy byl zoficiálněn definitivní konec beachové sezóny,
se našim životem přehnaly další dvě plážové akce.



Za víc než zmínku stojí "druhé poslední" pondělní plážování (5.10.) ,
opět v režii naší schopné celosezonní beachové organizátorky Jany.
Dokonce se obtěžovala podmáznout někoho hodně nahoře,
protože počasí bylo jak na beach stvořené.
Výjimečně mi mé sdělení nefiltruje vrozená ironie - opravdu kotouč svítil, hřál, ale zároveň nepekl.


A ještě jednou bych se chtěla touto štrekou nenápadně vnutit s jedním velkým letním beachovým DÍKEM ...
Dobrá práce, Jano!


Ovšem - čekala jsem ten den příliv davu zvícího formací přemnožených divokých australských králíků,
kdy každý bude mít problém uhájit si své místo na slunci u svého písečného drnu,

proto mne překvapilo,
když se na objednané tři kurty došouralo jenom jedenáct lidí.

O to víc, že frajerka Jana nějakým způsobem zapřičinila celou varenskou pískovou finální akci ZADARMO.
(A to bez háčků typu "...nechci slevu zadarmo".)


Po poslení hře se poslední Mohykáni rozprchli ke svým krbům bez uvíznutí v nějakém kolektivním zavlažovacím zařízení.
(Ostatně některým z nás, co ještě pak pokračovali na večerní první letošní Pondělní Šestkový Volejbal Václava Velikého, tedy autorka a šéffotograf, to ani časové důvody neumožnily.)


... ad rem:
(pro zaryté lynčovatele mého stylu - to není hradní čeština, brž latinsky "k jádru věci")

Co se týče tedy toho jádra:














"4. října 2009 - TURNAJ VÍTĚZŮ"



Ostravské plážování, plné organizačních zmatků a příjemných soubojů, se už konečně dovleklo do svého finále.


Výsledky napsány, medaile vytaveny, pohár zajištěn.

Udeřil poslední (ó, jak poslední dobou frekventované to slovo...) turnaj účinkujících v této akci, tzv. Turnaj vítězů.

Milan kupodivu dnes bez klubové zástavy, tedy bez fangle sponzora (nebo jsem si nevšimla),
se kterou jindy poctivě na kole přivlával, jednalo-li se byť o zápasku dvou týmů, které ba i třeba odřekly;
zato v zimní bundě.

Jinak -

"Povětrnostní podmínky byly velice příznivé.
Posuďte sami: okluzní fronta 356 42, 359 44, 360 30, teplá fronta 350 38, 345 34, 341 33, výška, tlak, teplota, rosný bod, 570, 954, 7,6, 3,6, 2760, 725, 9,9, -14.
Lepší počasí jsme si nemohli přát."

Tolik klasik.



Prostě dnešní klima už standardně přítulné ke hře,

dnes malá moucha na dokonalosti - trochu nám do toho kecal vítr.



Další hmyz na kráse - nesešli jsme se dnes mlátit se na písku v plném počtu.

Chyběl tým Hrošíků, Flákot, Sluníčka, Janotaka a Tchibo.


Stejná námaha mrháním písmen jako spíš raději vyjmenovat dnešní aktivní účasníky turnaje:

stále vítězné ROPUCHY,
dotahující Š.R.O.T.,
roztomilý TÝM SNŮ,
mistři TANEČCI v netradičním skupenství - Renča a Jenda jako "R&J",
a dva nové ksichty turnaje -
Ivoš a Linda pod vlajkou Itálie (TALIÁNI nebo tak něco)
a
Dáša a Pavel jako DAMI,
vlastně nedotáhnoucí konce turnaje Itchy a Scratchy - "Twins",
dnes rozelementován do dvou týmů.



Dnes nezvyklý způsob dobrání se výsledků - rychlý a účinný - tzv. časovka:

Hra po čistých deset minut,

dva body orientace ve vesmíru - u každé zápasky Fabiho zařvání :

(první :) "Jedem!"

a

(druhý a poslední:) "Poslední míč!"

a pak už jen ortel výsledků.

Tedy i rozdílu jednoho bodu či remízy.




Písečná řežba mile agresivně herní,
téměř všechny týmy šly do sebe v plném nasazení, Petře, kaj se,
bylo nutno započítavat pro sílu míčových úderů i koeficient lehce vichřicovitého počasí,
výsledky očekavatelné,
překvapení ve formě Taliánů,
nepřekvapující Ropuchy stále vítězící - jedině Š.R.O.T. odolával, a jako jediného skalp si Ropuší mláďata nepověsí do dětského pokojíčku díky remíze!


Prvních tří týmů přetržení cílové pásky:

1. Ropuchy

2. Taliáni

3. Š.R.O.T. (zase o chlupík, to je xteku)





Další odpolední až podvečerní akce se blížila.




Zatímco pár nezničitelných
(včetně Sluníčkové Hanky, která -přestože celý turnaj sólila na lavičce bez spolutýmovníka-
fandila do posledního zrnka písku)
si ještě užilo hodinku posledního (?!) pustošení písku,

ostatní nedočkavci vtrhli do hospody Na Pajdě,
a počínaje se obžerstvovat, čekali na zbytek žíznivých a zvědavých na vyhlášení vítězů celé životní epochy letošního beachového volejbalu.



Poslední hrací komanda dorazila,
a než se stačily definitivně uzavřít sázky, dorazí-li i náš Malý Velký muž,
Milan vulgo Fabi se přihrnul,
vláčeje s sebou pytel laskomin pro hrocha.

Tedy sympatickou mísu plnou uzenin, čímž jsme mu (při pohledu na ni) odpustili velmi, velmi, velmi pozdní příchod.


Hřebík večera - vyhlášení celkového žebříčku nasazených v Ostravské beachové lize LTT
a rozdání medailí:




1. ROPUCHY
David a Renča

Mladí, milí, štíhlí, rychlí, nemluvící, o to přesněji a precizněji hrající, prostě Pohár Vítězů jednoznačně zasloužen.


























2. Š.R.O.T.
Jirka a Jitka

Trochu míň mladí, určitě taky milí, žvanící ale nehádající se, stavící úspěch na poli, nečekaných útocích a páskových smečích;
alias reportéři.




























3. TANEČCI
Franta a Renča

Matadoři turnajů, schopní útočníci a herně ambiciózní jedinci těžící z tělesné výšky, tvrdých útoků a zvládnuté obrany.
























4. FLÁKOTY
Venca a Lucka

Sympatičtí dlouháni s neodhadnutelným stylem hry, kteří se spolu v písku letos potkali prvně;
je vidět, že oba jsou žhavými kandidáty na draftnutí rychlým skautem na šestkový volejbal.






















5. TCHIBO
Petr a Jola

Mazáci veškerých plážových a šestkových turnajů - dvojka s dlouholetou praxí s míčem.
Hráč - tvrďák, a obětavá polařka.
Velcí a Malí = výškový průměr českého amatérského volejbalu.






















6. TWINS
Ivo a Dáša

Jako jediní se nedožili (ve své původní sestavě) závěru LTT Týmování.
Vzhledem k slabším vzájemným komunikačním schopnostem si odpískali účast ve druhém postupujícím kole ligy.
Oba velmi dobří hráči, ovšem pokud jsou od sebe dál než 27 metrů.




7. SLUNÍČKO
Hanka a Jeňa (Radim)

Sluneční bojovníci se sportovním přístupem.
Nenápadně, ale vesele k cíli.
Nelze nenávidět.



















8. JANOTAK
Jana a Ota (Roman)

Dobří hráči,
a -jak už jsem jednou zveřejnila-
tyhle písečné frajery sestřelila z vyšších pozic slušnost, rytířskost a smysl pro čestnou hru Romana, výborného technického hráče.




























9. TÝM SNŮ
Petr a Šárka

Neuvěřitelně pohodová Šárka se svým sošným bodyguardem na příděl.
Dobří hráči, ale tvrdá konkurence;
měli slušný kurs sázek.



























10. HROŠÍCI
Jirka a Hanka

Pohodáři, hra pro radost a bez nervního vykolejování.
Prostě hroši.






















Sponzor, který má jistě z našich úspěchů a herního nadšení velkou radost,


zaplatil dnešní zabuřtění, zapivení, zarumení a zabirelování,
a určitě si už na dlouhé zimní večery chystá nějakou lahůdku na zužitkování příštího léta.







Říjen 2009

Jitka








 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.